Nixon

║Rozpočet $44miliónov║Tržby USA $13,681,765║Tržby Celosvetovo $34,668,249║ Stone to teda vie namiešať. Spočiatku nie príliš chytľavé, Nixon ako postava príde dosť otravná, postupom času si ale človek ma neho zvykne a tie jeho lapsusy začne vnímať, riadny despota, amerikánci sa nezaprú, vlastenci ako svina, ozaj raz vykúpu tento svet v krvi. /70%/ (29.12.2009)

Nixona hodnotím s odstupem pár dní a myslím, že dělám dobře, protože tohle je jeden z těch filmů, kterým odstup může pomoci. Druhý „prezidentský film“ Olivera Stonea jsem si od začátku užíval, neskutečně mě fascinoval výkon Anthonyho Hopkinse (jeho mimika, gesta, celkové držení těla, to vše je přesné, a přitom by mě nikdy předtím nenapadlo, že právě on by mohl hrát Nixona) a bavil mě Oliver Stone – režisér, který střídal styly stejně jako kameraman kamery, až to celé vypadalo takřka dokumentárně. Trochu mě ale zlobil Oliver Stone – scenárista. To když jsem se občas sám sebe ptal, jestli „to už není trochu moc“, například při schůzkách ďábelských republikánských intrikánů, jimž k dokonalosti chyběly už jen rohy, nebo hned při prvním záběru na Bílý dům, který v bouři, pod blesky a za zlověstné hudby Johna Williamse vypadal úplně jako republikánské sídlo ze Simsponových. Ale tady právě pomohl odstup a přemýšlení o celkovém vyznění filmu, které kupodivu není až takové, jaké byste právě od Olivera Stonea čekali. Nixon ve finále není ztělesněním zla, ale spíše jeho vhodným nástrojem, kterým se dobrovolně stal. Za nitky tu tahají jiní a to tahání, ta opilost bezmeznou mocí a možností páchat zlo a být falešně přesvědčený o opaku, to vše je velmi uvěřitelně podáno a my můžeme vidět proměnu Nixona v celé té hrůze – z obyčejného mladého muže, který chtěl víc, víc a víc, po prezidenta, který už víc mít nemohl a to ho (málem) zničilo. Závěrečná řeč je díky tomu všemu velmi působivá a hlavního „hrdiny“ mi při ní bylo až líto, vážně.____P.S. Velmi mě pobavil způsob, jakým se Oliver Stone vypořádal s atentátem na Johna F. Kennedyho - ve filmu ho totiž nevidíme, ale místo něj zazní jen to známé víření bubnů, kterým začíná úvodní scéna právě Stoneova filmu JFK. Jako by říkal: „Na tohle všechno se podívejte tam.“ A víte co? Mít tři hodiny času navíc, udělal bych to hned. (30.10.2019)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)

Mám moc rád dlouhé filmy, když mají co říct, a tenhle rozhodně má co. Spíš to bylo až moc krátké a útržkovité. Tolik informací a rozhodnutí, že jsem z toho vlastně vůbec nebyl moudrý, a mnohdy se mi stalo, že jsem netušil, zda ta či ona událost je ok, jaké má vlastně pozadí, dopad, motivy. Hodně věcí je tam pro mě v mlze. Ale asi to tak má být, abychom nebyli tlačeni do předem připravené názorové pozice. Rozhodně je tu i vzdělávací funkce. Nikdy jsem zcela nepochopil, jak mohlo z takové "maličkosti", jako bylo Watergate, vzniknout takový průšvih, ale film ukazuje, že toho bylo mnohem víc a mnoho věcí bylo propojejných. Přestože není možné brát film úplně doslovně. Co mě zcela neoslovilo, byly flashbacky z dětství, ale asi to bylo potřeba. Zvolený časově zmatečný střih je také otazníkem. Celkově však dobrý film a profesionální práce po všech stránkách. Jen by mě zajímalo, zda a jestli v takové míře, se dějí takovéto intriky i dnes. (17.10.2016)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)