Réžia:
Miroslav HubáčekKamera:
Jaromír HolpuchHudba:
Václav LídlHrajú:
Rudolf Deyl ml., Zdeněk Dítě, Lubor Tokoš, Dana Medřická, Josef Bek, František Holar, František Filipovský, Josef Kemr, Antonín Šůra, Oldřich Lukeš (viac)Obsahy(1)
V tomto kriminálním příběhu nejsou kupodivu pronásledováni ani všeho schopní zločinci, ani špioni či diverzanti, jak kdysi bývalo běžné. Zápletka je téměř všední: kdosi nenechavý odčerpal z cisterny alkohol, aniž tušil, že se jedná o smrtelně jedovatý metylalkohol, určený pro průmyslové účely. Zjišťování, kam všude byl jed dopraven a které lidi ohrožuje, vyžaduje mravenčí práci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (53)
Hospoda už není tvoje, ale žena snad ještě jo... V Černé sobotě se chlastá fest. Většina ansámblu sestává z upocených vrásčitých trosek a kdo nevypadá notoricky takříkajíc od přirození, je buď slabá žena [Medřická], nebo se na něm vyřádil maskér [Bekovo proletářsky bujné obočí]. Coby dokument celonárodní otravy přesvědčivé. Režie Miroslava Hubáčka šponuje napětí do stratosféry pokaždé, když se něčí ústa přiblíží ke štamprleti / demižónu / lahvi / půllitru. Na tom, že je divák ponouknut si oddychnout, když jde jen o ethanol, jakoby šlo o méně nebezpečný jed, je cosi hrozivého. Film o české slepotě. ()
Režisér Miroslav Hubáček byl, spíše asi nevědomky, celkem vizionář, když viděl takhle daleko do budoucnosti. Optikou roku 2012 s jeho methyalkoholovou aférou a následnou prohibicí získává Černá sobota nadčasovější rozměr a trochu reálnější kontury, do této doby byla totiž jen průměrnou černobílou (a to nejen kvalitou obrazu) detektivkou s vynikajícím hereckým obsazením, jak už bylo u filmů té doby zvykem... ()
No začátek agitka jak fík. Pak to přechází v něco úplně jiného, celkově v celkem trochu podivné všelico. Všechny tyhle filmy té doby jsou z dnešního pohledu hodně podivné. Kdo tu dobu nezažil, jen kouká. Nicméně právě proto mne to zajímá. Chci vědět, co a jak se tady točilo, chci vidět herce té doby. Dana Medřická byla skvělá. A celé to nebylo vůbec špatné. Docela zajímavý námět, který by v dnešní době již nebylo možné zpracovat. K závěru i docela napínavé. Bála jsem se nudy, ale ta zkrátka nepřišla. ()
Česká detektivka, u níž se příjemně odpočívá, troška napětí tam je - napije se či nenapije metanolu, toť otázka, ale přednedávnem docela aktuální, ač už 54 let stará. Filipovský chtěl šmelit s líhem, který našel ve vlakové cisterně na odstavené koleji a stálo ho to život. Jenže kdo se ještě mohl otrávit? A pak osožáci zjistí, že trocha metanolu jede kamsi na svatbu, náhoda pomůže tomu, že ještě včas zjistí, kde byl Pepa Bek v březnu na vojenském cvičení i kdo je jeho ženícím se kamarádem... Nepochopil jsem to, že případ řešila Ochrana železnic a nikoliv profesní kriminalisté (nebo se mýlím?). Ještě taková úsměvná gratulace před přípitkem ženichovi jakožto vzorném pracovníkovi JZD... Herci ovšem praví profesionálové, zvláště Dana Medřická i Rudolf Deyl ml., ostatní neměli příliš prostoru na vlastní herectví. Průměr - tři hvězdy. ()
Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (3)
- Film byl natočen podle rozhlasové hry "Demižón" Miroslava Kratochvíla a Lubomíra Poka, která byla napsaná podle skutečných událostí. Hra byla nastudována v roce 1958 a uvedena v Českém rozhlase České Budějovice. Režíroval ji Otakar Bílek. Pravděpodobně se autoři inspirovali případem z května 1945 v Ústí nad Labem, kde se na zlomeninu a otravu methanolem léčil sovětský vojín Alfréd Kutssan, který po měsíci zemřel. (nezavisla)
- Začátek filmu se natáčel na tehdy moderním elektrizovaném nádraží Praha-Běchovice. Dále se filmovalo v Bohnicích, Točné a v okolí Tábora. (nezavisla)
- Film i divadelní předloha „Demižón“ byly s největší pravděpodobností inspirovány skutečnou událostí z března roku 1957, která začala na přečerpávací stanici železničního překladiště u pohraniční stanice (ČSSR – SSSR) Čierna nad Tisou. Statistika případu byla děsivá – 7 mrtvých, 1 slepý a 76 přiotrávených lidí kvůli odčerpávání domnělé vodky z cisterny plné směsi etylalkoholu a metylalkoholu. (mikeldav)
Reklama