Réžia:
Jasmila ŽbanićScenár:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (viac)Obsahy(1)
Bosna, júl 1995. Srbská armáda sa blíži k Srebrenici, ktorá je vyhlásená za „bezpečnú zónu“ OSN. Desaťtisíce ľudí utekajú zo svojich domovov na blízku základňu OSN. Prekladateľka Aida, pracujúca pre OSN, dôverne pozná situáciu na základni i mimo nej. Bojuje s neúprosne sa krátiacim časom, aby našla cestu z blížiaceho sa pekla pre obyvateľov mesta i jej najbližších. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (152)
Jsou to takové tři z lítosti, protože za to téma je člověku blbý dát míň. Ale jinak jakkoli je film vcelku historicky věrný, je bohužel poněkud nudný. Což je škoda. Téma silné, zpracování ne. Druhá věc, která k tomu trochu chybí, je kontext. Protože Srbové rozhodně nebyli v Bosně jediní váleční zločinci a nejspíš ani ne ti nejhorší. A to, že byli naštvaní a hledali zločince z bosenské armády, nebylo tak úplně bez důvodu. ()
Pro Aidu není zas tak podstatné kdo, kde, proč a nebo kdy to všechno začalo. Podstatné je tady a teď a když ne my, tak v návalu pochopitelné sobeckosti moji nejbližší. Obnažování charakterů při krizích lidskosti je téma, které se sice složitěji vyhýbá repetitivnosti, ale svou naléhavostí to s trochou tvůrčího umu dokáže kompenzovat. Jinak to můžeme brát i jako marnou snahu o holandskou omáčku. Másla bylo pod modrými přilbami dost, chyběly ale vejce.. ()
Masaker v Srebrenici je na wikipedii dobre informacne podany, tak ja to tu nebudem opisovat zas a znova. Bude tu trochu podvojneho uctovnictva hrozy a vseobecneho rozhladu. Len tak strucne - s odrezanymi hlavami hrali miestne chlapciska z bosnianskej armady futbal, fajne baby opekali na ohni zaziva. Izetbegovic bol predseda Predsednictva socialistickej republiky Bosny a Hercegoviny, postaral sa o umiernenych srebrenickych moslimov tym, ze sa ich zbavil / a tak dal prechod svojim -a nielen svojim - krvilacnym chutkam/. Udava sa pocet 7 000 az 8 000 obeti, ono to vzniklo od vojakov NATO, cca 3000 ludi padlo pri akomsi uteku do zajatia Srbov a dalsich 5 000 chlapov bolo nezvestnych. Preto sa udava 8000. A to iste cislo udava aj Cerveny kriz , ktory tam posobil /preco tam nebol aj cerveny polmesiac, to mi doposial nikto nevysvetlil/. Umiernenym moslimom nevadilo spoluzitie so Srbmi, na vine bol jednoznacne Izetbegovic a jeho krvilacne chutky. este roku 2015 - 20 rokov po masakri je tam situacia medzi ludmi zla, ta nenavist tam je doslova vsade, clovek sa tam citi vyslovene spatne a uteka odtial. Neopravene a rozbombardovane baraky dodnes stoja, uprostred nadhernej prirody v tieni stromov stoji rozbity barak ..... 95 % ()
RECENZE: Quo vadis, Aida? je film, po kterém se těžko dýchá. Srebrenica ožívá - Českokrumlovský deník Masakr ve Srebrenici, který v roce 1995 spáchali na civilním obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny vojenské jednotky Republiky srbské pod velením generála Mladiće, otřásl ve své době nejen Evropou a dodnes, více jak 25 let poté, se s ním Bosňáci nedokázali zcela vyrovnat. O to větší díky patří těm, kteří se zasloužili o filmové zpracování této citlivé látky; nejvíce pak režisérce Jasmile Žbanić, jež k tématu přistoupila s náležitou úctou i tvůrčí naléhavostí. Výsledkem je film neobyčejně silný. Chvílemi možná sklouzává k emočnímu vydírání, jinde ovšem útočí tak přirozeně až divákovi naskočí husí kůže. A to doslova, jelikož film sám nevynechá vůbec nic. Režisérka s dokumentární věrností přesně zachycuje několik málo dní před masakrem. Vše nazírá očima tlumočnice Aidy, pracující na holandské základně OSN. Aida je původní profesí učitelka, stejně jako její manžel, ředitel místní školy. Mají dva syny a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich budoucnost měla ze dne na den sesypat k zemi. V okolí nicméně zuří válka a osud pomalu, ale jistě začíná rozdávat nemilosrdné karty. Quo vadis, Aida? je skvěle vystavěno a filmařsky se rovněž pohybuje na značně vysoké profesní úrovni. Ve finále pak nerozhoduje ani tak moc o čem, nýbrž jak vypráví. Význačná je zejména práce s atmosférou, která by se dala označit za tíživě mrazivou. Se závěrečnými titulky musí každému v duši vyvstat otázka, jak je možné, že se i v dnešní době může udát něco takového. Odpověď však zůstává stále stejná, ať už jde o holocaust nebo Srebrenici. A i když to pro slabší povahy nebude lehké, je rozhodně proč na film Quo vadis, Aida? do kina vyrazit. Pojednává totiž o poměrně nedávné historii, která by se už nikdy neměla opakovat... 75% ()
Tohle je jeden z těch případů, kdy lidi bezděky dávají hvězdičky za historickou událost. Jenže toto je hraný film! Hodnotím-li tedy film, nenacházím nic nadprůměrného, spíše naopak. Herečka je tam jedna, jinak komparsisté. Dialogy banální, informativní, scénář bez špetky dramatické fantazie. --- Pak je tu problém s poselstvím toho filmu. Ukazuje agresivní, arogantní a záludné Srby a hodné bosenské muslimy trpně a bez odporu přijímající svůj osud. Ne že by srebrenický masakr byl lží. To ne. Jenže tenhle film až příliš záměrně dává zapomenout, že za posledních cca 200 let se všechny balkánské národy dopouštěly hrozných zvěrstev na ostatních, a to kdykoli k tomu měly příležitost. --- No a pokud jde o bosenskou válku, neuškodí si připomenout, že trvala tak dlouho mj. proto, že Clinton naléhal na EU, aby taky jednou něco vyřešili sami. Jak se to dařilo, to tento film mimoděk dokládá. Právě po Srebrenici Američanům došla trpělivost, vložili se do věci a vnutili válčícím stranám jakýsi mír. --- Jak se ti zlí Amíci do všeho serou, že? ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Reklama