Niekto na druhej strane

Zcela standardní a nevybočující duchařina o tom, jak se rodina dostane do problémů poté, co se děcko (typicky nějak retardované nebo traumatizované) spřátelí s imaginární postavičkou, která není tak docela imaginární. Podobných filmů jsme tu v desetiletce po Wanově Insidious měli snad desítky, takže už je to opravdu trochu nuda. Nicméně objektivně viděno je tenhle švédský pokus solidně natočený, i zahraný a příšerka v závěru vypadá fajnově. Víc se k tomu asi říct nedá, tenhle film zkrátka znáte, aniž byste ho museli vidět. (16.03.2021)

Aj by som tomu dal 4*, ale je to strašne neoriginálne. Minutáž je rozumná (ani nie hodina a pol s titulkami), kameraman sa hrá s tmou, tieňom a pološerom, kasting je sympatický a strašiace scény nepríjemné. Ale neustále som mal v ústach pachuť z toho, že som to už všetko niekde videl. Na Niekto na druhej strane nie je originálne fakt asi vôbec nič. A hoci sú herci sympatickí, faktom je, že samotné postavy už viac klišé byť nemohli, takže... Ono je teoreticky fajn, že je to švédsky horor, ale v praxi vyzerá navlas rovnako, ako ľubovoľný americký. (30.04.2022)

S chlapečky, co mají imaginárního přítele, se v poslední době roztrhl pytel. Bude Shirin pro Lukase novou matkou, nebo také zemře? Nu, Shirin je hlavně blbka. Zapomene kluka vyzvednout ve škole, když ho má chránit, tak ho nechá samotného na pospas bubákovi, tudíž se nemůže divit, že Fredrik, otec Lukase, ji podezírá z týrání chlapce. Ani by mi tak nevadilo, že jde o provařený námět, kdyby se film tak ukrutně netáhl. Nezáživná nuda s lekačkami, co nevylekají, jelikož je snadno odhadnete. Bubák směšný a k tomu mu vržou klouby jak strašidlu cantervillskému, které bylo alespoň zábavné. Jen honička pod domem má jakés takés napětí, ale film už nezachrání. A inspirováno skutečnými událostmi? To si dělají z lidí blázny. A tahle šaškárna, co by mohla běžet tak po půl noci na Nově, jde do kin.....Slabé 2* a rychle, než dám jenom jednu. (15.11.2021)

Mainstream duchařina ze Švédska na styl Come Play! Příběh je klasický a ničím vyjímečný. Rodina se nastěhuje do baráku, kde syn se zpřátelí s démonem, který tam přežívá. Film víceméně jen o třech postavách a většinu času se odehrává v baráku. Nevlastní máma Dilan Gwyn je krásná a samotný vzhled démona je správně creepy, ale zamrzí, že větší prostor dostane až v poslední třetině a víc než půlku filmu se zde nic moc zajímavého neděje. Je to zručně natočené, atmosféra je místy pěkně napnutá, soundtrack je správně nepříjemný, byť samotné jump scary příliš nefungují a nikomu tam pořádně žádné nebezpečí nehrozí, což je taky mínus. Kdy se dočkám konečně ducha, který lidi začne i zabíjet, aby měl i samotný divák větší respekt, to netuším. Fanoušci mainstream duchařin tímhle čas neztratí, ale kdo má nakoukáno, ten přes průměr neprojde. 6/10. (15.03.2021)

Strašení v ikeáckém katalogu a tím nemyslím narážku na zemi vzniku, nýbrž na hloubku postav a stavbu scény. Samotné strašení není trapné, ale všechno jste již viděli a jedinou motivaci, kterou vidím za tím, že se Danielsson s Mellanderem do takto ošoupaného tématu pustili, je, aby ukázali, že na to technicky mají a šáhnul po nich Netflix nebo někdo podobný a oni se mohli podívat do světa. Pokud ovšem hodně hladovíte po post-Insidious hororech a užíváte si náhlé uječené lekačky, tak byste měli vyhledat odbornou pomoc. (02.02.2022)