Piknik na Hanging Rock

Dúfal som, že mi Piknik na Hanging Rock sadne, ale nestalo sa. Je to vizuálna ekvilibristika bez opodstatnenia v príbehu. Dievčatá z internátnej školy bez stopy zmiznú - to je celá informačná hodnota aj kostra príbehu tohto filmu. Kochať sa esteticky vycibrenými pohľadmi do austrálskej divočiny, tak to som mohol radšej zvoliť prírodopisný film. Weirovi sa do chvíle zmiznutia žiačok darí budovať mysterióznu atmosféru, ktorá vyvoláva pocit blížiaceho sa konca. Potom v horúcom letnom opare dievčatá len v spodnom prádle vojdu do skál, ale nechcem spoilerovať, už takto som prezradil veľmi veľa... Ďalej sa už film nemá kam pohnúť, nikto nič nevie, a bohužiaľ ani režisér nedokáže prebudiť zvedavosť. (08.09.2011)

Lahůdka filmového magického realismu od mladého Petera Weira. Tak překrásný a zároveň tak smutný film... Kdysi dávno v pražském Ponrepu to byl pro mě opravdu hluboký zážitek. Prastará australská příroda s prastarými tajemnými silami... Nádherně zobrazená něžná ženskost a intuitivní spiritualita v nádherné a zářící postavě Mirandy... (a spousta dalších výrazných ženských i mužských postav)... A pak ta rajská melancholická hudba... mám na mysli geniální skladbu ''Doina Sus Pe Culmea Dealului'' od Gheorghea Zamfira... Filmová balada. A Miranda... "Miranda is a Botticelli angel"... (24.03.2013)

Atmosféra je viac než uchádzajúca, úpalová scéna pátrajúcich chlapcov za dunivej ambientnej hudby je vyslovene podmanivá, no poväčšine je to až hypnotická nuda. Od prvého záberu je jasné, že sa záhada nerozlúšti, no neprichádza žiadna adekvátna náhrada za chýbajúce odpovede. Proste žiadne Virgin Suicides, kde chýbal motív samovrážd, no v konečnom dôsledku to bolo jedno. PS: Čo ale nepochopím, je, prečo sa táto lyrická dráma s miernym mysterióznym oparom objavuje z času na čas v rebríčkoch najlepších hororov! (18.04.2017)

Filmová magie. A konečně s blu-ray projekcí jsem si tenhle podmanivý zážitek mohl plně vychutnat. V době, kdy se australská kinematografie plně nadechovala a z hlediska mezinárodního uznání byla ještě v plenkách, přišel talentovaný Peter Weir s filmem, který uchvacuje obrazovou krásou, ruku v ruce s nádhernou hudbou (Mozart, Beethoven, Čajkovskij, Bach a neskutečně podmanivý flétnový motiv George Zamfira) a zejména svojí neskutečnou ATMOSFÉROU. Ta někdy dosahuje až hororových prvků a nepotřebuje k tomu bubáky, či podobné hororové propriety. Prostě stačí jedna veliká záhada a atmosférické čarování s obrazem a hudbou. V Austrálii se to má s tímhle filmem podobně jako s Vláčilovou Marketou Lazarovou u nás. Také vyhrává všemožné ankety kritiků o nejlepší australský film všech dob. A myslím, že plným právem. (09.05.2011)

Poetický příběh vyprávěný čarovnými obrazy s precizními kompozicemi je plný slunce, a přesto z něj čiší chlad. Tajemnou atmosféru podtrhává hudba (Bruce Smeaton) a především dva hudební nástroje - klavír a Panova flétna (Gheorge Zamfir). V temných pasážích střídá hudbu táhlý ruch v podobě jakéhosi hukotu. Symboly jsou buď v obraze (letící hejna papoušků, labuť, potok, barva oděvů a doplňků) nebo se o nich mluví(rudý mrak nad hlavou, ohnivá koule letící směrem od skal). Kam během výletu pod skálu zmizely dívky i vychovatelka? Propadly se do skal? Byly uneseny? Nemají v tom prsty mimozemšťané? Nebo vkročily branou do jiného světa? Pátrání po nich je zoufalé a zdá se beznadějné. Lambertová v roli Mirandy byla krásná a tajuplná, z Robertsové v roli ředitelky školy vyzařovala ledová hrůza. Pomalý film, pomalé záběry, hypnotická hudba. Nic pro milovníky akce. Věděl jsem, do čeho jdu, a tak jsem spokojený. (17.03.2020)