Dana Balounová

Dana Balounová se narodila 7. ledna 1935 v Ostravě. Na herecké povolání se zdokonalila na pražské DAMU, kterou absolvovala roku 1957. Za studií hojně vystupovala na školní scéně DISK. Po studiích nastoupila na profesionální hereckou dráhu na oblastních divadelních scénách.

Postupně vystoupila na scénách Městského oblastního divadla ve Varnsdorfu (1957 – 1958), pardubického Východočeského divadla (1958 – 1960), Divadla Vítězného února v Hradci Králové (1960 – 1963 a 1967 – 1972), Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1963 – 1967) a nakonec až do své předčasné smrti ještě tvořila v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1972 – 1985). Z Dany Balounové se postupně vyvinula významná charakterní herečka. Především v Ústní nad Labem patřila k významným oporám souboru. Výrazný byl její statný podsaditý zjev a hlasový projev.

Na divadle se nejprve představila př. jako Denisa („Mam’zelle Nitouche“), Helena („Sen noci svatojánské“), Eliška („Lakomec“), Poluša („Gazdina roba“), Amaranta („Nebe na zemi“), Kasilda („Ruy Blas“), Živa („Radúz a Mahulena“), Štěstěna („Lumpacivagabundus“), Natalja („Vassa Železnovová“), Panoš („Jan Hus“), Aňa („Višňový sad“), Julie („Romeo a Julie“), Verunka („Naši furianti“), Viola („Večer tříkrálový“), Hospodská („Maryša“), Korobkinovová („Revizor“), Charlotta („Vajíčko“), Louisa („Slaměný klobouk“) apod.

Od poloviny 60. let přibyly na její konto úlohy v inscenacích „Balada z hadrů“ (Kateřina), „Tvrdohlavá žena“ (Madlenka), „Hrátky s čertem“ (Káča), „Jedenácté přikázání“ (Emma), „Ideální manžel“ (Paní Cheveleyová), „Paní Marjánka matka pluku“ (Liduška), „Benátská maškaráda“ (Kolombína), „Sen noci svatojánské“ (Titanie), „Léto“ (Valča Peroutová), „Dalskabáty, hříšná ves“ (Dorotka), „Strakonický dudák“ (Kordula), „Vojnarka“ (Madlena Vojnarová a Hospodská), „Šťastný den“ (Olga), „Ženitba“ (Tekla, Arina), „Jakub fatalista“ (Hostinská), „Tři sestry“ (Anfisa), „Zojčin byt“ (Dáma), „Velkolepý paroháč“ (Chůva), „Španělská vyzvědačka“ (Dolores), „Obraz z dějin“ (Ředitelka a Učitelka), „Pazour“ (Biledewová) ad.

V naší kinematografii se objevila pozdě, až na konci 60. let ve čtyřiatřiceti letech, později hrála s různými přestávkami. Debutovala jako dáma tančící s fasádníkem Petrtýlem (Jan Libíček) v Podskalského slavné komedii SVĚTÁCI (1969).

Za šest let pokračovala v 70. letech dalšími roličkami domovnice na Pankráci ve válečném velkofilmu Otakara Vávry OSVOBOZENÍ PRAHY (1975), svačinářky v Hanibalově příběhu DOBRÝ DEN, MĚSTO (1976), porodní báby v životopisném filmu JULEK (1979) Oty Kovala a své první výraznější postavy vdovy Běty Lemplové, družky ševce Vincence Bursíka (Vladimír Menšík) v Kachyňově snímku LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979). V tomto filmu jí namluvila Gabriela Wilhelmová. Ovšem v 80. letech, v krátké době pěti až šesti let před svou smrtí se stihla objevil až ve třinácti snímcích.

Do své smrti tedy stanula v ateliérech jako aktivní paní v psychologických ÚTĚCÍCH DOMŮ (1980), uklízečka v KALAMITĚ (1981), domovnice v příběhu ZAKÁZANÝ VÝLET (1981), matka Borůvky (hrála Miroslava Šafránková) v komedii JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982), robotka u Šreinerů ve Sci – Fi snímku „BABIČKY DOBÍJEJTE PŘESNĚ!“ (1983), druhá výrazná postava chůvy princezny Bosany (Vida Skalská) ve TŘECH VETERÁNECH (1983), matka Boženky (Jarmila Urbišová) v KATAPULTU (1983), drbna Dobiášová v RADIKÁLNÍM ŘEZU (1983), matka Honzy (Jan Kreidl) ve studentském filmu KAPR NA ČERNO (1983), mysterium – dívka ve STRACE V HRSTI (1983), služka ve snímku ZASTIHLA MĚ NOC (1985), teta Růža v komedii PODFUK (1985) a úřednice Olšovská v komedii JAKO JED (1985).

Věnovala se taktéž zájezdové a recitační činnosti. Ojediněle Balounová vystoupila též před rozhlasovým mikrofonem („Jedenáctý v řadě“ atd.) a před televizními kamerami (film SVATEBNÍ CESTA DO JILJÍ či seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE apod.). Byla dvakrát provdána, poprvé jako Kotlantová, podruhé jako Čechová.

Dana Balounová zemřela předčasně 13. srpna 1985 zřejmě v Ústní nad Labem ve věku jen pouhých padesáti let. Zesnula, aniž by stihla přirozeně dokončit svojí hereckou divadelní kariéru. Přesto stihla zanechat v českém filmu na osmnáct filmových rolí, ovšem její herecké dovednosti a typ film nikdy plně nevyužil. Některé filmy (STRAKA V HRSTI, ZASTIHLA MĚ NOC, JAKO JED, PODFUK) měly dokonce premiéru až rok po jejím úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour