Krt.Ek

Mistrná apologie zneuznaného - teď už to vím - prezidenta Emila Háchy; copak z vysokého umění vyloučené televizní kulisy, ale jmelí... a copak jmelí, ale Rudolf Hrušínský, svým sugestivním hereckým koncertem dostává tuto inscenaci do jiné dimenze, avšak podnětnější charaktery ztvárňují František Němec (ministr) a Josef Abrhám (lékař), personifikované krajní alternativy, ale ve své podstatě jediné možné, jakže to je s tou zlatou střední cestou?... dob dávno i nedávno minulých - rezignace a boj s větrnými mlýny... 75%

Opomenuté. Marek Najbrt - tvůrce z nejnadanějších, dotkneme-li se bolestivé(?) kapitoly národní kinematografie, totiž porevolučního filmu - respektive Benjamin Tuček perfektně postihl atmosféru konce světa, maloměsta, málem vsi, kde lišky a ženy hospodských dávají... dobrou noc... místa, jež zrcadlí tu naší povahu českou, hezkou... A abych byl upřímný skutečně to není líbivý pohled, ale co už?! Jde nám hokej (víceméně), a to nám nikdo nesebere, tak co se budem trápit... 80% BTW. Životní role pro Jirku Ornestů, Pepíka Poláška a Leoše Nohu, kam se naň hrabe Áďa

Závěr to zabil, prý že je film inspirován skutečností, haha; ano, těžko zpochybnit to, že se Frank Dux reálně pohyboval v bojových arénách a demontoval jednoho protivníka za druhým, avšak toto?! Nevěřím, že je život tak předvidatelný, už od začátku je jasné, jakže to celé Dammovo "dobrodružství" skončí. Budu ale hodnej, někdo hluboko uvnitř totiž toužím po podobné kariéře. 50%

Post-apokalyptický fikční svět, v němž - chcete-li přežít (přečkat další noc...) - platí "oproti ostatním žánrovkám"(?) nemilosrdná, animální pravidla, a to je to, co by si zasloužilo hlubší rozbor, na nějž však v tuto chvíli želbohu nemám čas a ostatně ani chuť, snad jindy a jinde... Provizorně uděluji slabší čtyři hvězdičky, a to za pozitivní šok, jenž se při sledování dostavil, očekával jsem prostoduchou jednohubku, jež ničím nevybočí z rámce, ale dostal jsem cosi znepokojujícího, něco, nad čím se dá vlastně dlouze hloubat... 70%

Jedna za Vláďu Menšíka, druhá za Vaška Vydru, s nimiž celý film stojí a padá, Francův (Menšík) cholerismus či energičnost jemu vlastní a Liborova (Vydra) počáteční bázlivost mě dá se říct na těch osmdesát minut zaujaly, ale jinak... jinak jde celý film do ztracena, hlavně zásluhou nezdařeného scénáře (tedy pokud jsme se snažili o komedii, co říkáte, pane Přidal?), tudíž mu bude dobře mezi tím, co hodnotím podprůměrně... 35%

Ropák bahnomilný - zvířátko, které svět neviděl(o)... a zároveň hybatel nejúspěšnějšího - budou-li nám měřítkem úspěchu ocenění - debutu v dějinách naší kinematografie...

Žádná sláva tentokráte, posté mohu vyzdvihnout Hrušínského podmanivé herectví, projevit čest hudbě Zdeňka Lišky, kvitovat nezaměnitelnou atmosféru středověkého venkova, již můžete znát třebas i z Vláčilových opusů, Markéty Lazarové či Údolí včel, toť však vše... Chvílemi jsem se pekelně nudil, totiž hořekoval nad tím, že netrávím čas užitečnějším filmem, respektive činností... 50%

"Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává věci?" - "Alzheimer, babi, Alzheimer..." ___ O nepříjemných stavech - a to ne jen mysli šarmantní stařeny, ale též rejžovy portmonky, tedy toho, jenž je, jak jsem pochopil, projekci samotného Fridrikssona - trochu jinak; odlehčené a naturalistické zároveň, tak to snad umí pouze seveřané... 70%

Dva v jednom. Těch katastrof, co potká pasažéry linky mezinárodního expresu Ženeva Stockholm je veľa i na jeden lidskej život, natož den. Nejen že se po chodbičce vlaku potuluje rozpadající se, vysoce nakažlivý terorista, může být hůř, záchranné akci zpovzdálí velí zelený mozek par excellence, který nalezne nejbližší karanténní zařízení v z mé strany nejmenovaném městečku, jež místopisně leží za "povzbuzující" městskou legendou ověnčeném přejezdu Kassandra, podle něhož, bystřejší asi odhadnou, dostal film název, a jenž je stabilní asi jako měna v Zimbabwe... Divák si však na rozdíl cestujícího stěžovat nemůžu, napětí minutu od minuty eskaluje, herci jsou veskrze sympatičtí, za všechny Sophia Loren, vyjma ni potěší i "slizký" Martin Sheen i Goldsmithova hudba je kvalitní ostatně jako vždy, nebojím se "Přejezd Kassandra" považovat za jeden z pilířů katastrofického žánru... 80%

"Budeme na sebe hodní!" ___ A vlastně proč ne? Papouškův oku a uchu lahodící pohled za zdi psychiatrického sanatoria si nezaslouží ani zbla zloby. Svou slovy těžce postižitelnou atmosférou dokáže navodit lehký úsměv na tváři leckterého diváka, a to není málo, a to dokonce i v těch případech, kdy preferujete "hutnější", dramatičtější, tragičtější podívanou. Kdo z nás čas od času netouží po něčem milém?? Táži se, proč nesáhnout po filmu, kde Ondřej Havelka stávajíce se Robertem Kiliánem, středoškolským profesorem s chorobnou nerozhodností, zažívá nejintenzivnější přenos dosavadního života?? 70%