salalala

George Miller je i ve značně pokročilém věku úplně jinde než většina filmařů a taktéž jeho prequel Fury Road je bezmála precizní. Tentokrát tolik neklade důraz na akci (ačkoli když ta se objeví, je fenomenální, skvěle nasnímaná, adrenalinová, nápaditá, má potřebné tempo a náboj a je vždy docela dlouhá), ale na vytvoření nehostinného prostředí a propracování postav, které jsou na žánr překvapivě zajímavé, mají velkou hloubku a jsou výborně napsané. Hodně zajímavé jsou i dialogy, které nejsou jen výplní děje, ale jeho plnohodnotnou součástí a fungování temného světa dost vysvětlují, přitom ale nejsou nijak zdlouhavé. Ocenit se musí i nápaditost při vymýšlení jmen zejména "záporáků" (Dementus, Šourkus). Vizuálně vše vypadá naprosto fantasticky a kamera je vskutku opojná a některé záběry nekonečné krajiny jsou až halucinogenní a takřka autentické, nesmí chybět ani správně potrhlé a "úchylné" kostýmy, ke všemu pak patří i výborná hudba Toma Holkenborga aka JXL. Anya Taylor-Joy v hlavní roli je výborná a svýma specifickýma očima toho uhraje hodně, ačkoli tu není zas tak dlouho, výborná je též její dětská kolegyně Alyla Browne, fantastický je i Chris Hemsworth, který si zápornou roli vysloveně užívá, aniž by sklouzával k přehrávání. Délka je tentokrát ale trochu znát, protože přece jen některé scény se trochu táhnou a občas nemá děj takový spád, méně závažné pak je chvílemi hodně viditelné CGI. Nic z toho ale nic nemění na tom, že Furiosa je naprosto unikátní počin, který si obhájí jednak dobu, jakou se na něj čekalo a také svůj význam v celém univerzu, protože rozhodně není zbytečný a doplňuje další střípky z viditelně hodně promyšleného světa. 85 %

Dokument o hodně zajímavém fenoménu, který je poměrně unikátní. Je znát, že všichni tvůrci v čele s Lukášem Bulavou jsou ohromní fanoušci a éru pirátských videokazet namluvených jedním hlasem prožili a mají dokonale propátranou. Od začátku je snímek strhující svižným tempem a vtipný jednak komentáři pamětníků, především ale ukázkami bizarních a mnohdy nesmyslných překladů, které ve své naivitě působí až roztomile. Velkou výhodou je, že dokument stejně pobaví ty, kteří podobné projekce zažili (ať už mnohokrát, nebo jen letmo, protože byli malí) i ty, pro něž jde jen o divnovzpomínky rodičů a příbuzných. Je moc dobře, že tvůrci sehnali ohlasy těch nejklíčovějších překladatelů, které jsou povětšinou zajímavé, přínosné a velmi podnětné a málokdy se stane, že by se tu tzv. mlátila prázdná sláma. Technicky pochopitelně nejde o nějakou přelomovou záležitost, protože důraz je kladen především na vzpomínání a přiblížení jednoho fenoménu, takže se de facto jen střídají mluvící hlavy a ukázky dabingů, což ale bohatě stačí, protože scény z dnes klasických, převážně akčních filmů pouštěných z pirátské videokazety, na které není skoro nic vidět, jsou stejně tak fascinující jako podivné a trochu odpuzující. V druhém plánu je docela zajímavé, jací lidé se tehdy v této komunitě scházeli a "spolupracovali" a v co se změnili dnes. Králové videa jsou rozhodně výborný dokument, který s divákem docela spolupracuje a v odlehčené formě přiblíží jednu historickou etapu, o které se sice moc nemluví, ale měla vliv na desetitisíce budoucích diváků a fanoušků. 80 %

Naprosto tuctová žánrovka, která by asi ráda byla něčím víc, což se jí ale nedaří. Tate Taylor nic špatně vysloveně nedělá, protože se mu daří vytvořit poměrně hutnou atmosféru určité nejistoty a zvláštního smutku, který hlavní hrdinku provází, nemá problém ani s tempem, které nijak nedrhne a povedlo se mu angažovat Dannyho Elfmana, jehož hudba atmosféru příjemně dotváří. Selhává ovšem ve vyprávění, protože neustálé přecházení z jedné časové roviny do druhé a střídání minulosti se současností není úplně šťastně řešené, protože se v něm divák ne zcela orientuje a a vzhledem k většímu počtu postav je místy chaotické a matoucí. Samotný příběh pak je nepříliš zajímavý, protože zatímco knižní předloha (která tedy taky není nikterak zásadní a výjimečná) pracuje s motivem toho, že hlavní hrdinka může být vražedkyně, ve filmové podobě tato varianta nikoho nemůže napadnout ani na minutu, protože je hned jasné, že hlavní hrdinka je jen pozorovatelkou a vypravěčkou, nikoli ale podezřelou. S tím pak souvisí i to, že závěrečný zvrat tím pádem nemá takovou sílu a vzhledem k tomu, že počítá s tím, že Rachel je podezřelá, je nechtěně směšný, protože je tím pádem dost na vodě. A právě rozuzlení snímek sráží někam do velmi lehkého nadprůměru, neboť Emily Blunt je velmi dobrá a vzhledově skutečně připomíná vysloužilou alkoholičku, krok s ní ale prakticky nikdo nedrží, protože ostatní už nemají tolik prostoru a logicky tak nejsou nijak výrazní. The Girl on the Train rozhodně není ztrátou času a zhlédnutí vyloženě nikoho neurazí, jen tvůrci nedokázali vytěžit veškerý potenciál a tak trochu se utopili ve vlastních ambicích. 60 %