MarekT

Když nad tím přemýšlím, tak pokud se v posledních patnácti letech objevil nějaký zajímavý film z české produkce, bylo to většinou buď neotřelým zpracováním (Marhoul, Ševčík), originálním scénářem (Zelenka, Svěrák) nebo nevšedními nápady (Vorel). Jestli se ale nemýlím, tak nikdy se vyvedenost těchto atributů nesešla u jednoho stolu jako právě teď. Spolu s Kouřem je tento film asi nejlepší ohlédnutí se za určitou kapitolou naší historie, která mě zaujala nejen tím, že popisuje období mladými filmaři prakticky netknuté, ale i svým vykreslením - protektorátní Praha je skutečně ztělesněním jedné velké kostky ledu, nejedná se vůbec o idylický či veselý film, což mi maličko vadilo u Hřebejka, tu méně, tu více. Obdobné to bylo i v jednání postav, na čemž má zásluhu neotřelé herecké obsazení - nemám nic proti Trojanovi, Polívkovi či jiným dobrým současným hercům, nicméně změna v tomto případě byla jednoznačně pozitivem. Dokonce si myslím, že (především) filmoví manželé Plodková a Daniel ze sebe vydávají více, než zmíněná špička v posledních pár letech. Ale i vedlejší role až na nějaké to zaškobrtnutí celkem ušly (mile překvapil Polášek, kterého jsem poznal až po hlase) a dá se říct, že mají podíl na tom, že dramatická scéna skutečně pohne s žaludkem a nevyvolává pocit trapnosti. Děj jako takový má celkem tempo - po odchodu z kina jsem sice měl pocit, že to celé uběhlo až příliš rychle, nicméně znenádalý konec ve mě vyvolal paralelu s jedním prvkem totalitních režimů - ani nemrknete a další pokračování všeho okolo má utrum. Nejedná se o takový zázrak, jak by se z některých recenzí mohlo zdát, na druhou stranu se po nějakém čase natočil v tuzemsku snímek, který splňuje veškeré základní požadavky, jako je například rozumně vystavený scénář či vedení herců na úrovni. Jasných pět hvězd.

Příjemné rozloučení s mistrem napětí (banket se konal šest týdnů před jeho smrtí) s mnoha hvězdami v čele (nejvíce mi utkvěl v paměti Stewart či Truffaut). Sladkou třešničkou na dortu je Ingrid Bergman coby průvodkyně večerem, s jejímž názorem na pana režiséra se mohu jen ztotožnit. "He's an adorable genius."

Je zajímavým paradoxem, že letošní vrchol silvestrovského televizního programu začínal až hodinu po půlnoci. I přes pozdní hodinu bylo na co koukat a i když se mi některá dobová čísla prostě nikdy nezalíbí, mám proč být spokojen, i díky Vladimíru Menšíkovi, u kterého musím zopakovat svá slova z komentáře k sestřihu jeho nejlepších scének. Nebylo by mimochodem špatné, kdyby se ušetřily peníze za estrády, které nepobaví a nemají šanci zkultovnět, a do hlavního vysílacího času se opět nasadila nějaká repríza, ČT by neprohloupila. Jinak jsem příjemně překvapen a zároveň i potěšen, že byl tento pořad zařazen do databáze.

Nádherný projekt. Sice mi občas něco nesedlo, na druhou stranu i tady platí "kolik lidí, tolik chutí", a tak se dá považovat za malý zázrak, že za minimálně průměrných považuji asi jen pět (Van Sant, Campion, Gitai atp.). Nepříjemně působící části tak dokonale vyvažuje hluboce se dotýkající Angelopoulosova pocta Marcellovi, Zhangův fejeton o úctě k dílu, Končalovského brilantní popis lásky k filmu, Morretiho nadšení pro obor, Oliveirův hold němé éře, Chenova vzpomínka na začátky... a takhle bych mohl rozjímat dále. Potěšily mě také komediální chvilky v podání Triera (sympatická hororová komedie), Polanského (divákův prožitek) nebo Kitana (sledujte každý obraz, nikdy nevíte, zda jste nepřišli o něco důležitého). Potěšila mě vzpomínka na mnoho slavných tvůrců minulosti a při sledování jsem přemýšlel nad tím, jaká je škoda, že takový projekt nevznikl už dříve, osobně by mě zajímal podobný příspěvek třeba od Tarkovského nebo Kubricka. Jinak si nemyslím, že by sled skečů byl až tak jednotvárný. Opravdu příjemně strávená dvouhodinovka, kterou doporučuji každému, kdo by se chtěl označovat jako cinefil.

George C. Scott a Jack Lemmon se zdatně vyrovnávají originálním hercům (v případě srovnání Lemmona s Fondou se jedná vlastně o zázrak), ovšem zbytek je ještě průhlednější než v původním filmu a souhlasím s názory, že Hispánec v roli Východoevropana je prostě nepřesvědčivý, nejvíce tím utrpěl monolog o svobodě, který Jiří Voskovec zvládl v původní verzi na jedničku s hvězdičkou. Nevím, jestli to bylo jen barvou, ale přijde mi, že napětí, které bylo jednou z hlavních devíz Lumetovy verze, je pryč. Jako samostatný film to není špatné a za normálních okolností bych dal tři hvězdičky, ovšem s ohledem na původní snímek musím trochu ubrat (a svůj názor k předloze, kterou jsem hodnotil průměrně, nejspíš po repríze přehodnotím).

V podstatě bych interpretoval to, co již napsala Galadriel. Ano, film zcela jistě zpracovává závažné téma, nicméně nakládá s ním ledabyle a absentuje zde nějaký záchytný bod, kvůli kterému bych mohl aspoň hodnotit nadprůměrně - například sympatická postava (respektive sympaticky zahraná, mimochodem, za co že to Ngor dostal Oscara? Za výkon asi ne...) či osobnější příběh, takhle má snímek díky svojí rutinnosti údernost televizního zpravodajství. S mojí oblíbenou uživatelkou se mimochodem shodujeme i v otázce hudby, zprvu se mi nechtělo věřit, když jsem si v titulcích přečetl jméno Mika Oldfielda. Chvíli mi přijde, jako když hudba pochází z utopické sci-fi a pak zase jako by vypadla z epického spektáklu. Krom toho mi vadilo zařazení Lennonovy "Imagine" v závěru - zatímco skladbu samu o sobě vnímám jako pronikání do nitra duše, zde je autorovo opus magnum degradováno na prostý kýč, mimochodem přesně v duchu větší části druhé poloviny snímku, z kterého se mi dělal na tváři trpký úsměv. (Shlédnuto v rámci školní výuky.)

Ještě v polovině filmu jsem si říkal, že ono to spojení melodramatu se science-fiction není vůbec špatné, bohužel jakmile postupoval příběh ke svému vyvrcholení, začala se mi romantická část trochu zajídat a přijde mi, že trochu nesmyslně získala lístek do první řady místo původně očekáváného sci-fi. Celkem škoda, a to i té občasné naivity například v jednání postav, v případě námětu se sice nejedná o nic stěží vymyslitelného, i tak mě téma člověka se žábrami celkem zaujalo. Stejně tak bych rád zmínil trikovou úroveň, která na rok natočení není vůbec špatná a dle mě překonává i tehdy v Hollywoodu oblíbenou zadní projekci.

Vizuálně dobré, ale bohužel mám s tímto filmem podobný problém jako s běžným Burtonovým dílem - slušný dojem zůstane akorát u zmíněného obrazu a atmosféra je spíše taková chladná, neosobní, nedokážu si prostě k tomu vytvořit vztah... Přitom potenciál je zde stejně veliký jako u podobně laděných miniatur od Lynche nebo Triera. Dalším problémem se jeví odkazování na Poea, který to má u mě nastejno - čte se celkem dobře, ale v jeho případě se nedá mluvit o nějaké děsivosti a pověst hororového guru je zde podstatně zkreslenější než třeba u Hitche. Tudíž to na výš než tři hvězdy to nevytáhne ani působivá narativní stránka, na jejíž zajímavosti má nemalou zásluhu Vincent Price, nejsilnější článek této pětiminutovky.

Kdyby byla tato groteska vystavěna na nějaké větší ploše, mohl bych být i spokojenější, přesto má očekávání byla překonána. Škoda, že Burton netočí komedie typu Mars útočí častěji, jeho humor černějšího charakteru je mi totiž celkem sympatický. "Next, please."

Kdybych byl mladší, tak bych film možná docenil více, přece jen, dneska mám k takovým příběhům už trošku odstup, ale jinak celkem slušná prvotina páně Zemana.