Lischai

Jestli vás zklamal poslední John Wick, že už byl moc přitaženený za vlasy, toto je v pohodě alternativa. 118 minut uteče jak nic, a trochu u toho musíte zapojit i hlavu, což je příjemné překvapení. Opravdu fajn akčňák.

Míra stylizace postoupila zase o kus dál. Vizuálně je to nádherné, vypadá to už úplně jak nějaký zfilmovaný komiks co natočil Miller. Ale zároveň se Wick ještě víc odpoutal od reality fyziky, limitů lidského těla a základní příčetnosti. Wickův hlavní soupeř je tu nepřemožitelný slepý (!!) zabiják, co se orientuje klepáním hůlkou, v jednu chvíli Wick vyskočí z osmého patra a na ulici zase vstane, a "balistická saka s kevlarem" funují tak, že když si ho přehodíte přes hlavu, nic se vám nemůže stát. Celé to vede k tomu, že je snadné přestat být do příběhu a akce investovaný. U JW1 vás bolí každé kopnutí a pád ze schodů spolu s Wickem, tady je to balet neprůstřelných supermanů, který hezky vypadá, ale necítíte nic.

Jsem mile překvapený! Krásně to vypadá, krásně to zní a jednou mě scénář fakt upřímně překvapil, když už jsem si myslel, že vím, ale nevěděl jsem. Herecky vlastně taky dobrý - na to, že je tam tolik mladých herců. Jasně, někdo lepší a někdo horší, ale celkově jsem se v cringi nesvíjel. Trochu to trpí tím, že je to - jestli jsem správně pochopil - přestříhaná minisérie. Takže tam zavazí fragmenty linek, co se z větší části vyhodily, ale nešly odstranit úplně (Robinův podcast), a zároveň jsou nějaké důležité věci pod-exponované. Ale je mi jasný, že líp to asi nešlo udělat. Trochu zamrzel způsob, jak postavy usvědčí viníka, protože to bylo něco, co by hnedka stopro prověřili už sami policajti. Ale vzhledem k tomu, jak je fajn zbytek filmu, tak nad tímto detailem mávu rukou. Konečně po nějaké době zase fajn český film, jej!

Skvělý gothic-punkový vizuál, který bych v osmnácti nadevše miloval, ale hudebně je to velké meh. Rockové opery s edgy tématy od Arjena Lucassena (Human Equation, Theory of Everything) nebo Paula Shapera (New Albion Radio Hour) jsou zajímavější příběhem, muzikou i zpěvem, a tohle vedle nich vypadá jako nuzný příbuzný. Filmové obrázky k tomu jsou sice dobrý, ale ne tak, aby ty většinou nezáživné a místy otřesně zazpívané písničky utáhly. Čest pár výjimkám. A jak jsem se nedávno dozvěděl, sexy Zdunich je prý navíc metoo příšera.

Co to bylo? Já zamačkávám slzu po dobách, kdy Nolanovi psal scénáře jeho brácha, protože od té doby, co si to dělá sám, je to pro mě nesnesitelný. Oppenheimer je nekonečných 180 minut žvanění, které je sice podbarvené cool hudbou, ale ani ta nepřerazí fakt, že tu chybí výstavba základních dramatických situací nebo vůbec nějakého kauzálně vyprávěného příběhu. Jenom se tu mele pantem, ale není to takové to dobré Sorkinovské povídání, kdy všem visíte na rtech, ale takové to žvanění kdy nechápete, proč to někdo říká, co si z toho máte odnést a kam to všechno směřuje. Nevíte, co hrdina chce, čemu čelí, jak jsou rozdané karty. Občas se stane něco, co vypadá důležitě (někdo řekne: "X dělal pro Sověty! Y tě od začátku manipuloval!") ale vy jen matně tušíte, kdo ze 380 postav to byl, a už vůbec nechápete, proč by vás to mělo šokovat. A když nechápete tohle, tak nejde ani procítit emoce. Takže když nějakej týpeček Oppenheimera potopí nebo se ho zastane, vy jen krčíte rameny, protože je to zcela random zvrat bez výstavby a vy jen doufáte, že už brzo tu bombu odpálí, aby se něco dělo. Scéna testovacího výbuchu a oslav v tělocvičně je super, ale pak přijde 70 minut před koncem, takže veškerý pozitivní dojem je utlučen dalším mlácením prázdné slámy a explikativním monologem, kdy hlavní jakože-asi-záporák řekne, co si máte o Oppenheimerovi myslet. A minor spoiler: "Now I am become Death, the destroyer of worlds," řekne, když pígluje nějakou paninku. WTF. Nolana jsem miloval, ale od Interstellaru tu jeho filmařinu přestávám chápat. Nevěřil jsem tomu, ale opravdu je Barbie o parník lepší biják než toto.

Je to Lego movie, kde místo všech fórku o legu je politický a sociální komentář na cokoli, co tématicky souvisí s Barbie. Role žen a můžu, ideály krásy, patriarchální uspořádání společnosti, toxická maskulinita... you name it. Je tam fakt všechno. A největší vadou na kráse toho filmu je, že tam tohle všechno zazní hrozně, ale opravdu hrozně doslova. Říkají se nejen stěžejní myšlenky, ale komentují se i různé pointy, co divákovi samozřejmě přirozeně dojdou ("To byly tvoje vzpomínky!" "To je tamta paní!"). Celou dobu jsem se sice bavil, ale taky měl pocit, jakoby si film myslel, že jsou všichni jeho diváci blbí jako štoudev.

Extrémně zábavné na koukání. Na povrchu je to defilé více či méně vyjetých uměleckých typů, pod kterým se lehce otevírají hlubší témata významu umění ve společnosti, nebo mírně kousavý komentář o stavu českých uměleckých škol. K úplné dokonalosti mi asi scházela ostřejší pointa nebo autorský názor; takhle je to jen (extrémně zábavný a povedený) rýpenec, který popisuje fragment podivného světa uměleckého školství, ale nenabízí východisko nebo rozlíčování příčin toho stavu.

Jednička mi přišla jako svěží a zároveň citlivý film, kde si člověk užije akce, vezme ho to za srdíčko a všechno funguje dohromady. Na dvojku jsem se moc těšil, ale za mě je to teda přepíčená klipová montáž, kde se střídají akční sekvence bez smyslu, zcizovací fórky a nekonečné expoziční dialogy o backstory. Film se pro mě vždycky nadechnul a zklidnil u nějaké emotivní vztahové scény, ale než jsem si stihl něco prožít, zase mě to strhlo do peřejí, kde hrdiny honí nějací ty vole spider-dinosauři. To mě totálně míjelo, nejlepší scéna pro mě je, když Gwen mluví s tátou o pocitech, a za ní se rozpíjí svět. Asi jsem už prostě starej, nevím.

Je to všechno tak letem světem, až to působí jako naprostá banálnost. Vylezl na K2 - vidíme týpka jak šlape sněhem - za dva dny vylezl na Gašerbrum - tejpek šlape sněhem jinde. Pak támhle něco za den, přeskočil 3 postupové tábory a dal Everest na jeden zátah - znovu tejpek šlape sněhem. V hlavě si u toho říkáte: "Moment, jak jako... druhý den? Jako jako přeskočil tři postupové tábory?" Ale dokument se u těhle insane věcí nezastaví, jen tak nějak popisně frčí dál. Nemáte z toho dokumentu ani trochu pocit, že jste něco zažili nebo pochopili, je to jak článek z Wiki s obrázkama.

Vizuálně nádherná smršť akce, fórků, dojímání a navrch naprosto skvělý záporák, ze kterého podle mě děti pod 6 let musí nakoupit doživotní trauma. Není to sice úplná dokonalost - příběh je vlastně docela jednoduchý a zároveň postav je tu tak moc, že ne vždy je čas s nimi prožít všechny emocionální zvraty - ale rozhodně vysoký animákový nadprůměr.