dadinka

První hvězdička je za lehce rošťácký výraz Jasona Sudeikise, díky kterému máte pocit, že nic není tak hrozné, jak se zdá. Druhá hvězdička je za roztomile zoufalý kukuč Alison Brie a její sebedestruktivní posedlost úžasně slizkým Adamem Scottem. Třetí hvězdička je za velmi edukační scénu s lahví od zeleného čaje. A nakonec čtvrtá hvězdička je za pohodový manželský dialog v titulcích, který jsem málem prošvihla.

Neumím moc převést pocity a myšlenky do psaných slov a každé vždycky dvacetkrát pečlivě obracím a formuluji v hlavě, ale zkusím jeden komentář spatra...Její rozcuchané blonďaté vlasy a velké modré oči, jeho trochu šibalský a trochu nejistý úsměv. Neznají se a nemusí předstírat, že jsou někdo jiný. Mohou říkat to, co si myslí. A ten pocit, když zjistíte, že se vašim myšlenkám ten druhý nesměje či nejdou zcela mimo něj, ale že je chápe, že je s vámi takzvaně na stejné vlně...tak to je ten nejlepší pocit na světě. Ve 23 letech se vám zdá, že už z vás život sloupnul všechnu naivitu, ale stejně pořád chcete něco prožít a dát všemu nějaký smysl. Připadám si, jako bych po spoustě měsících vylezla z vlaku každodenního života a začala trochu snít, za což patří Before Sunrise velký dík. Jo a scénu z "listening booth" řadím mezi své top. P.S. Je mi téměř 23, takže si můžu dovolit jeden naivní a patetický komentář :-)

Ještě že se Tolkien téhle digitální Středozemě, plné brečících elfek, šaškovských radních a antigravitačních superhrdinů, nedožil.

"This girl is clever. She wants to go home." Ještě před poměrně nedávnou dobou nebyla Austrálie tak krásnou a svobodnou zemí. Obzvlášť pokud váš táta stavěl plot, máma lovila oštěpem a každý z nich měl jinou barvu kůže...Byl by to skoro pohádkový příběh o tom, jak jedna odvážná dívka přelstila omezeného (leč mocného) úředníka, nebýt toho dovětku. A toho, že je film založen na skutečnosti. Sice bych možná brala trochu delší stopáž a hlubší pohled do myšlení člověka, který s takovou horlivostí ničil život tisícům okatých děvčátek, ale ten závěr ze současnosti je jedním slovem nádherný...We are never going back to that place...

První série: Super seriál, autoři tohle dost originální téma pojali skvěle, každý díl byl perfektně propracovaný. *****. Druhá série: Mé oblíbené postavy buď umřely, nebo byly odejity, nebo se z nich staly postavy nesnesitelné. Doktor Masters je taky nesnesitelný - nesnesitelný manžel, otec, syn, bratr, přítel, kolega i milenec. Na rozdíl od seriálů typu Dr. House na něm nějak nemůžu najít tu stránku, pro kterou takovou postavu prostě přes to všechno máte rádi. Navíc se druhá série poněkud odklání od tématu studie a skáče mezi spoustou dějových linek. Faktem ovšem zůstává, že herecké výkony ústřední dvojice jsou opravdu úžasné.***

Když po 45 minutách čekání v přecpaném malém městském kině získáte jedny z posledních vstupenek, vklouznete do sálu chvilku po začátku filmu a najednou kolem vás opatrně projde starý pán s bílými vousy a sedne si o pár židlí před vás - a vy si říkáte, vždyť on vypadá přece úplně jako...a je to skutečně on, když se se synem přišel inkognito podívat na svou pohádku:-) Je to pohádka ne dokonalá, ale krásná a moc milá. Co dodat? Tomáš Klus dokazuje, že i hodní kluci jsou sexy, často jsem se opravdu od srdce zasmála a vesele si zanotovala, a "hlasující" dětské ručky na plátně jsou prostě kouzelné:-) Takže děkuju, pane Svěráku, a doufám, že vás to rozesmáté a spokojené publikum potěšilo:-)

"Váš příběh nemusí bejt pravda, ale musí být pravdivý" je oblíbený citát Václava Marhoula od Yanna Martela. A k Tobruku přívlastek pravdivý nepochybně patří. Je to dobrý film, na české poměry obzvlášť dobrý. Je poznat, že si ho Marhoul vypiplal kousek po kousku - skoro cítíte to horko, špínu a hmyz lezoucí vám neodbytně po těle. Napětí postupně roste. A pak přijdou nálety a vy myslíte jen na to, jak utéct nesnesitelnému hluku výbuchů. A pak...pak film bohužel trochu ztrácí tempo. Neškodila by delší stopáž a detailnější vykreslení charakterů (skvěle hrajících) postav, jak už tu bylo vícekrát napsáno... "Až se vrátim domů, tak nechám vymazat z mapy písek." Skvěle jsem se bavila u Mazaného Filipa, ocenila preciznost Tobruku a těším se na Nabarvené ptáče

3x01 70 % "Oh please, killing me. That´s so two years ago." Tvůrci rozjíždí velkolepý devadesátiminutový škodolibý mejdan na účet fanoušků. 3x02 60 % "Ah, Hudders..." Dafuq did I just watch? Bolí vás břicho od smíchu a přitom přemýšlíte, jestli nemáte spíš plakat nad tím, že se ze Sherlocka stává soap opera. 3x03 85 % "The East Wind takes us all in the end..." A zas je to téměř (téměř) ten starý dobrý Sherlock plný propracovaných zvratů a černého humoru, až se vám z toho hlava točí, ale chcete víc a víc a víc...Yes, we missed this.

Miluju Tolkienova Hobita, tu nádhernou laskovou a pohádkovou dětskou knížku, v níž je krutý epický boj se zlem Pána prstenů zatím rozpoznatelný jen nádechem kdesi v pozadí, a která vypráví o tom, jak se z jednoho trochu zbabělého a pohodlného hobita stal hobit moudrý a statečný. Respektuju nutkavou potřebu všech režisérů upravit si knižní předlohy k obrazu svému. Když ale původní příběh tvoří cca 5 % filmu a navíc se z nepochopitelných důvodů vynechá jedna z nejlepších scén knihy ("trpasličí nástup" k Meddědovi), nezbývá než tohle brát jako "Jacksonovo-velkorozpočtové-fantasy-s postavami-jejichž-jména(nikoli-charakter-a-činy)-se-zčásti-shodují-s-Hobitem". A je to vcelku dobré fantasy, plné efektních triků, počítačově nádherné krajiny a legračně nemotorných trpaslíků. Navíc s přidaným bonusem v podobě dokonalé "Sherlockovské" dvojice Freeman-Cumberbatch, kdy pouhý Benedictův hlas dokáže vytvořit nejlepší okamžiky snímku. Takže pokud ignorujete tu jednu absurdní romanci, je to příjemný film. Ale není to Hobit.

Konečně můžu jednou dát zasloužený "odpad":-)