Bobbliex

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám Mr. Nobody ráda. Je pro mě něčím hluboce osobním a tak trochu intimním. A navíc ten soundtrack... To je bomba! :)

Život Adele je pro mě film, u kterého se mi nejsložitěji popisuje, proč je vlastně jedním z mých oblíbených. Doslechla jsem se o něm naprostou náhodou a naprostou náhodou jsem si ho i jednoho odpoledne pustila, aniž bych tušila, o co se vlastně jedná. Začínalo to tak nějak mile – Adele vstává, dobíhá autobus, žije si svůj celkem normální život... Spousta na oko velmi krásných záběrů obyčejné každodenní rutiny, které mám ráda. Když přišel na scénu první sex, trochu jsem se zarazila. Cože? Bylo to tak... přímé. Žádná lehká hra na schovávanou, jako ve většině filmů. A vlastně to tak bylo s celým filmem. Všechno bylo reálné, na nic si to nehrálo. Nejdokonalejší část celého filmu jsou pro mě dialogy beze slov. Záběry na obličeje lidí, které mluví, aniž by vydaly hlásku. Paráda!

Možná by si Nevědomí zasloužilo víc, než pouhé tři hvězdičky, které jsem mu udělila, ale já si nemůžu pomoct... Pro mě je jenom dalším sci-fi, které se nijak zvlášť neliší od ostatních. Navíc mi drásaly nervy ty rádoby vtípky na odlehčení v dramatických pasážích. Nepochopila jsem jejich smysl a vtipné mi nepřijdou doteď. A přestože bych mohla plusově hodnotit grafickou stránku, která mě zaujala, předvídatelný příběh celou věc sráží zpátky ke třem hvězdičkám. Ke zhlédnutí poslední čtvrtiny filmu mě v podstatě donutila jenom kamarádka, která seděla vedle mě v kině. A že by se mi líbilo zakončení, to také říct nemůžu.

Fenomén mé generace. Začala bych od knihy, ačkoliv to sem úplně nepatří. Přečetla jsem si ji před více než rokem a ano, byla jsem nadšená. Krásný srdcervoucí příběh s nesmyslně bolestným koncem. I když vlastně právě ten konec dává největší smysl. Svět není továrna na splněná přání. Milovala jsem to. Pak to najednou začínali milovat lidé v mém okolí. Nejprve malá část, se kterou jsem byla schopna óchat a áchat, nakonec ale všichni. To už jsem neáchala. A teď jsme v té fázi, kdy se z pěkného příběhu stal jeden velký nabubřelý boom. Nemám to ráda. Říkala jsem si, že se na film nepodívám, už z principu. Nakonec jsem to ale udělala. Musím říct, že to nebylo zase tak špatné. Vlastně to bylo docela dobré, zvlášť když se oprostím od toho, jak moc mi leze na nervy již zmiňovaný boom. Dějově film hodně odpovídá knížce. Tvůrci velice rozumně vybrali všechny „veliké" citáty z knihy a vložili je v naprosto stejném kontextu i do filmu. Hlavně kvůli fanouškům. Protože, co si budeme povídat, kniha slaví největší úspěch právě díky těm krásným a rozumným větám, které si náctiletí lepí doma na stěny. Ale proč ne. Každá generace má něco a tohle něco není zas tak hrozné.

Úžasný film, určitě jeden z mých nejoblíbenějších. Mohl by dost dobře být jenom jednou z dalších obyčejných romantických komedií, ale není, nebo aspoň ne pro mě. Co ho dělají výjimečným? Nevím. Možná všechny ty malinké detaily, jako triko Joy Division, proč milovat Ringo Starra, kreslení na ruku a koukání „nad sebe". Nebo samotná Summer. Nebo Tom. Vlastně nic na tom filmu není obyčejné, alespoň z mého pohledu. Jasných pět a půl hvězdiček, protože tohle je moje srdcovka!