Nathalie

Šíleně mladý a šíleně krásný Cary Grant sprintuje mezi rozpálenou novomanželkou a náhle objevivší se ženuškou, kterou téhož rána nechal prohlásit za mrtvou. Ale nemusel by se na plátně ani hnout. Stačí, když se podívá, když zamrká, když se zakření- a charisma odkapává přímo z celuloidu. A co teprv, když otevře ústa. Na place museli zaměstnávat hluchoslepou osobu na utírání slintajících přihlížejících. Ostatně, když se mluví, tak se nehorázně zábavné ženské provokace střídají s nehorázně zábavným mužským cynismem. Jen nepobírám, že obraz téhle romantické crazykomedie není bourneovsky roztřesený. Protože při pohledu na Grantovy rozverné klukoviny, verbální judo mezi pohlavími, prehistorický trik s akrobatem a cynické dětičky mohl být v klidu jen kameraman na dálkové ovládání. A takoví se v roce 1940 ještě nevyráběli :)

DISTurbing SubURBIA... Jednoduchá hitchockovská variace v duchu "Kdo je zvědavý, bude brzo mrtvý" Není lepší volby na rande pro amerického teenagera s čerstvým řidičákem, než létem provoněný a napětím prošpikovaný thriller odvedle. Sympaticky obyčejný domácí vězeň Shia LeBeouf dělá baf, podezřelý bubu a divák střídavě hýká smíchy a hrůzou. Scénář řídký, atmosféra hustá. Zatáhněte rolety-nebo otevřete Okno do dvora:) 65%

When I find myself in a position like this, I ask myself what would General Motors do? And then I do the opposite! říká nezkažený Johny v milionové komedii George Cukora. Mlaďounký Cary Grant v ní pro krásné oči Katherine Hepburn předvádí salta vzad, postup vpřed a cimrmanovský úkrok stranou. Přísady jsou vyvážené-špetka cukru,kopa situačního koření, vagón sociální ironie a výbušnina v milostném trojúhelníku. Jeden z těch filmů, kde si na konci, při nyvém pohledu na černobílé gentlemany, říkám: proč jsem se nenarodila o sto let dřív?:) 90%

Copak lze něco tak nezachytitelného jako těkavou atmosféru doby, něco tak nepopsatelného jako smysl života, něco tak podivuhodně proměnlivého jako čas obejmout do filmového pásu? Od té doby, co jsem viděla Zvětšeninu, odpověď znám. Ale sama Antonioniho opus magnum slovy obemknout neumím, jakoby vždy jiná část vypadávala- a šla svou vlastní cestou. Někam do parku.

LET THERE BE ROCK...Jan Amos Komenský v roce 2003 metal v holandské půdě radostí kozelce, protože konečně někdo po staletích pochopil, co chtěl říct svou zásadou Škola hrou. Kdo je ten génius? Jmenuje se Dewey Finn a je to prvotřídní rock- cvok. Tenhle povalečský loser podvůdkem chytne místo v prestižní škole pro cílevědomé dětičky, budoucí prezidenty Microsoftu, NASA a Zeměkoule. Zbytkem mozkových buněk pozná, že tahle nadaná robátka lze zneužít ve svatém jménu kytarových riffů a ACDC, a tajný projekt jménem "Rocková křížová výprava" může začít. Rock got no reason, rock got no rhyme...School of Rock anytime, i pro hluchoněmého Herodese. Největší koncetrace roztomilých třeštidel na metr čtvereční, vypalovačky z hrdla jedenáctiletých rockerů a medvídkovský Jack Black, který se pro tuhle roli /klišé, klišé, klišé/ narodil. 9/10

I asijská srdce bijí v rockovém rytmu. Co slečny středoškolačky postrádají v hlasovém rejstříku a čistotě tónů, hravě dožene přirozená rozvernost a energie, která v osvěžujících gejzírech prýští na diváka ze všech stran. V hudebním snímku o slastech a strastech dospívání září podivně introvertní Korejka Bae Du-Na. To jméno si musím zapamatovat. A doufám, že ji uvidím ve filmu Woodyho Allena, Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche.

Kdopak to nemluvi?... Muž, který nikdy nechodí pozdě, (poněvadž běhá jak Zátopek),zběsile hledá pod terminátorovskou hroší kůží sám sebe. Tam, kde průměrný Američan zalehne na gauč a podrobí regresní hypnóze, démon Damon hopsá z okna do okna, šrotuje luxusní přibližovadla a rozmazává protivníky po zdech. Žůžo, že, chlapci?:)) Greengrass si z tučného prasátka uspořádal mezikontintentální olympiádu-všudybyl Jason sprintuje, skáče, hází, vrhá, předvádí bojové chvaty, plavecké techniky i gymnaastické kejkle. Jen lov na bobříka mlčení si mohl odpustit. A nejen to. Epileptická kamera rozechvívá rvavé scény dosyrova, ale při té brilantní zabíjačce zapomněli na jednu maličkost. Nejen masem živ je člověk. Co naplat, že čas letí jak splašený mustang, že všichni herci hrají jak z partesu, že hudební podkres drtí bubínky, když hlavní postava kvůli své robotické konstrukci vzbuzuje jen vlažný zájem a takřka nulové emoce? Surreálný hrdina v reálném prostředí. Ale já dávám přednost buldočímu Bondovi z Casina Royale. Po akční stránce se svému opěšalému kolegovi vyrovná, díky suchému humoru a mokré scéně ve sprše ho předčí. Protože je to celý muž, Bourne je jen osvalené torzo, které to umí famózně roztočit...

Volání divočiny....Susan Sarandon a Geena Davis se na cestě křížem krážem Státy mění z ochočených zvířátek ve svobodymilovné šelmy. Pevně se držte, začíná dámská jízda, kde na plyn dupou dvě bytosti, pod kterými se podlomila vratká lávka morálky a spravedlnosti, na spojku ne-o-do-la-tel-ný Brad Pitt a za ruční brzdu marně tahá soucitný Harvey Keitel. Film, který vzbuzuje touhu projet se v cabrioletu a nechat si šílenou jízdou čechrat vlasy. Co zbude? Díra v srdci hluboká jako Grand Canyon. A pocit, že to za to stálo. 9/10

Zázrak a prokletí v asijském objetí. Láska šikmookým úhlem pohledu, křehká a zranitelná jako bambusový výhonek unášený proti proudu času. Jsou chvíle, kdy slova mají zůstat pohřbená uvnitř. Tohle je jedna z nich. 9/10

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see?