Nathalie

Startujte velrybu...Codymu sežrali tátu, bratr by ho uložil navždy k ledu a pro tučňáčí komunitu v antarktickém západákově je jen pubertální mešuge s prknem, kterému šplouchá na maják. Ale i ten největší loser se může stát vítězem... Tenhle netradiční animák v animáku surfuje na povrchu i v hlubinách napěchován odkazy, ironií a vtípky. Nechybí outsiderští přátelé jako Kuře Melancholik, ušlechtilá krasavice, velký dětský idol BigZ, nařvaný záporák Tank trpící oidipovským komplexem a tři malí humanisté Kulík, Dulík a Bulík. šířící lásku na krátkých i dlouhých vlnách. Poprockové vypalovačky dodávají drive, dokumentární styl beroucí si na paškál televizní "realitu" zase potřebný nadhled. Při svém posledním reálném surfování jsem si sice parádně natloukla čumák, ale po Divokách vlnách nějak ve své víře, že tučnáci jsou přemnožená škodná chamraď, kolísám. :) 70%

Sometimes you have to go halfway around the world to come full circle...Šeptání na světle, mlčení ve tmě, cizí lidé v cizím městě. Sofia Coppola je bohyní nevyřčených tajemství a podivuhodné mnohoznačnosti. Tragiku odcizení a kouzlo sblížení vyjadřuje tak úsporně, civilně a pravdivě, že máte pocit, jako kdyby scénář utkala z vašich zavřených zásuvek a gesta okopírovala se zavřenýma očima. Mezi mladou dívkou Charlotte, která ještě neví, kudy kam, a hvězdným padesátníkem Bobem stojícím na kolejích, které nikam nevedou, vlastně nevzniká křehká lovestory... Jde o poetické setkání dvou spřízněných duší. Malý zázrak ve velkém Tokiu. Meditativní bloudění na prostoru hotelového mikrosvěta. Na počátku byla letmá náhoda a na konci poutě subtilní city, které vypadávají z každé zavedené škatulky. Jeden z mých nejintimnějších filmových prožitků. Nejzásadnější film mého krátkého života. Lost in description. Grazia, Sofia. TOP1.

Není všechno (oscarové zlato), co se třpytí...Rybář: koumák Steven Soderbergh. Ryba-liberálně orientovaná Akademie. Návnady: Rozvedená, sociálně slabá matka malých dětí. Boj malého odhodlaného človíčka proti velké zlotřilé společnosti. Občanský aktivismus. Hippísácký přítel s tetováním a motorkou. Spravedlnost, která má meč sekající pomocí papričkově ostrého jazyka i váhy v podobě vyvinutého hrudníku. Based on true story...Bravo, Stevene, velrybářská výprava se zdařila. Jen se obávám, na tenhle film vzpomíná jen Julia Roberts, když honí svoje dvojčata po haciendě a v průletu mezi obývákem, zimní zahradou a kuchyní bleskne unavenýma očima po krbu, kde se navzdory klimatizaci potí jeden holohlavý chlápek. 70%

50%- Paige je cílevědomá Holka na roztrhání a z wisconsinských farmářských bot jí čouhají zbytky slámy. Svůj drahocenný čas dělí mezi přípravku na medicínu a barovou brigádu. Když jí zkříží cestu Pan Božský, lehkomyslný a myšlením těžkopádný dánský princ s falešným jménem a pravým komorníkem (a pražským bydlištěm:), našla by 10 důvodů, proč ho nenávidí, za pár minut. Ale jsme na minovém poli předvídatelné glukózové komedie, takže tyhle Velmi nebezpečné známosti vybuchují podél trati podle pravidel Lásky nebeské. Z Julie Stiles je Moderní Popelka, posléze Nevěsta na útěku a nakonec...možná přijde i titul. Akademický nebo šlechtický?:-)

Byl to malý krůček pro člověka a ..poslední pro brouka. Zajímavě obsazená (Sarah Paulson ze Studia 60 a Brian Cox) komediální lekce z teorie chaosu uvádí diváka do amorfního mikrokosmu podivností, bizarních postaviček a jedné obsedantně-kompulzivní poruchy. Ale trpí nejednou bolístkou: až příliš hraje na těžce nezávislou notu, kolem fascinujícího efektu motýlího křídla jen letmo protančí a když nějaká linie/postava zaujme a chtěla bych se ponořit hlouběji, přeteče "děj" úplně jinam. Přesto se na ten krovkatý hmyz znovu podívám a třeba si položím i Lorenzovu otázku :Does the flap of the buttersfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas? Napodruhé: 7/10

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti...

Scénáristu praštili traverzou, ošmikanou Mandy Moore pytlem a mě obojím. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem z kina neprchla, než došlo na vtípky s cannabisově rozjuchanou seniorkou a verbální poklady vědění typu: The quickest way to ruin a relationship with someone is to actually try to have a relationship with them:)

Na životní probuzení není lepší facky než tohle políbení...

Things at Hogwarts are far worse than I feared... David porazil Goliáše, Yates předsudky, Radcliffe sám sebe a Fénix vstal z Newellova kašovitého popela. 138 minut krátká psychologizující adaptace má ten správný švih, britský říz a strhující tempo, takže i vášnivý ctitel předlohy jako má maličkost se nechá okouzlit prosekaným stromovím příběhu a absorbuje se do plátna na vlně téměř gondryovských průletů. Harryho patnáctý rok je ztělesněný zlým snem... stojí proti němu sedmá velmoc, stádo nacisticky vyhlížejících Smrtijedů, růžová pedagogická ropucha se sadistickou úchylkou, která mu názorně předvede, že učení JE mučení, v rámci nitrobrany nechává do své tajemné komnaty vkročit Snapea a last but not least, v jeho ostříhané hlavě se ozývají temné hlasy...Každý režisér vtiskává do tváře potterovské série svůj odraz, nejvýraznější obrat Fénixova řádu spočívá v introspektivním důrazu na osobnost hlavního hrdiny. Důmyslnými turboprůniky sledujeme vnitřní svět Harryho Pottera, namísto famrpálu a akčních parádiček z dílen trikových kouzelníků zaostřujeme na vzpomínky, přání, myšlenky, obavy. Místy tahle sonda zaplouvá do depresivních hlubin, ale celý příběh je hustě prošpikován nenásilným humorem, škádlením i ironií a vizuálně i hudebně létá na křídlech testrálů..:-) Asi jsem pořád jen dítě zapomenuté v kouzelném světě, ale ten podceňovaný televizní režisér složil téměř všechny NKÚ s nejvyššími známkami a zaslouží si Merlinův řád první třídy- za kouzla s herci. :) P.S. Osmička je provizorní, viděno v Imaxu s dabingem. P.P.S. V originálním znění zvyšuji na 85%. Za Rickmanova Snapea.

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10