poz3n

Prádlo věšela výhradně za deště, myslela, že je to známka punku. Neskutečně úmorná emařina, která má sice brutálně fotogenickou Olszanskou, nicméně koukat 105 min na její sebelítostivě neměnný výraz v obličeji mě málem zabilo. Rozhodně oceňuji snahu tvůrců jít jinou cestou, než je v české produkci běžné, ale tahle snaha se dle mého názoru obrátila proti nim. V podstatě nulový příběh, kdy se opět tvůrci (je to poslední dobou nějaký trend, nebo jsem jen viděl náhodou takové filmy?) rozhodli pro cool metodu vyprávění pomocí vynechávání, tomu sloužící toporná střihová skladba, nechávající pseudoartovým způsobem vyhnívat záběry přes únosnou míru a jako vždy, hrozivé postsynchrony. Jejich pofidérní kvalita v podstatě degraduje herectví hlavní představitelky a především ve vypjatějších momentech posouvá herecký projev ke hraně amatérismu. Nechápu, jak mohli být tvůrci s jejich kvalitou spokojeni, zvlášť když v některých momentech není ani rozumět tomu, co nějaká postava říká. 4/10

Film bez děje, bez emocí, bez přirozenosti. Není se čeho chytnout. Vyprávění retrospektivně reaguje na probíhající rozhovor, přičemž samotné scény jakoby se kupily bez ladu a skladu za sebe. Portman je vůči divákovi nepříjemně vtíravá, zároveň natolik plochá, že s ní nejde nijak soucítit. Film má 100 min, ale jako by měl věčnost. Potenciálně zajímavý námět ztvárněný tím nejnudnějším způsobem. Larraín se celý film potácí mezi artovou pocitovkou a neskutečně popisnou nudou. 4/10

Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10

Milhouse sirotkem v české celovečerní verzi. Fungovala na mě ta všudypřítomná melancholie první poloviny, tvořená dobrou kamerou a mrzoutstvím "dětských" postav. I tak mám ale výhrady v podstatě ke všem (lidským) hercům. I Rodinný film totiž trpí tím podivným nešvarem českých filmů posledních let, kdy herci hrají prkenně, jakoby snad hrát ani neuměli (to se týká i Karla Rodena, který se v mých očích podobnému nešvaru vždy celkem vyhýbal). Paradoxně je tak jednoznačně nejpřesvědčivější postavou pes Oto (v podání několika psích herců). Z pohledu české tvorby bezpochyby zajímavý film, bohužel nijak zázračný. 6/10

Nechápu smysl veškeré té psycho omáčky okolo. Vždyť se nejedná o nic jiného, než o romantický film bez nějakého smysluplnějšího příběhu. Vše okolo pak na mě působí jen jako zbytečně nastavovaný závoj, který to má celé zabalit do nějaké významové Lynchovské aury. Celkově jsem se nedokázal ubránit neustálému srovnávání se Stoneovými Natural Born Killers. Obojí mě příliš nebavilo a u obojího mě podivná výtvarná stránka spíše rušila. 4/10

Vlastně jsem se po celou dobu filmu snažil zachytit, o čem je, co se snaží postihnout. A vždycky když jsem měl pocit, že jsem to hlavní téma odhalil, obrátil směr úplně jinam. Stavba příběhu se tak pro mě stala podivným beztvarem, který jsem nedokázal plně uchopit. Herecké výkony bez debat na jedničku, některé scény překvapily svojí syrovostí. I tak jsem stále doufal v něco víc přímočařejšího a jasnějšího. 6/10

Chlapská nostalgie. Příjemná to věc, ale nemyslím si, že by se na tom dal postavit úplně celý film. A Boyle se o to podle mě snaží. Z toho důvodu tak T2 funguje spíše jako sled vtipných a nostalgických scének, nedrží však pohromadě jako 2 hodinový film. V podstatě jsem dostal očekávané, jen jsem doufal ve víc Arturova sedla a Edinburghských uliček. Choose nostalgia. 6/10

Silný a suverénní výkon 20ti leté Jennifer Lawrence (ať mi ještě někdo říká, že není dobrá herečka). Ta sice táhne celý film, žádná scéna se bez ní neobejde, ale i tak divák časem trochu doplácí na určitou monotónnost příběhu a lokalit, ve kterých se odehrává. Na druhou stranu chápu, že právě to neměnné prostředí, ale i všechny vedlejší postavy, které dokonale splňují xtou variaci na Cletuse, vykreslují celkem přesvědčivě fungující atmosféru celého snímku. 6/10

Já už jsem na podobný typ festivalových filmů úplně alergický. V tom, v čem někdo vidí promyšlené vyprávění a důmyslně úmyslné vypouštění informací, v tom vidím bohužel už jen pseudoartové pozérství, schovávající za zcela wtf motivaci postav a celé psychedelické dění, nějaký vyšší princip filmového umění. No way, tohle už nějak nedávám. 2/10

Film s neuvěřitelným potenciálem, který dokáže umně využívat jen první polovinu své délky. V té se totiž Tyldum projevuje jako zručný komerční režisér (což dokázal již v Kódu Enigmy) pracující se zajímavým námětem. Pokud by byla zmiňovaná první polovina Pasažérů přetvořena do celistvého, psychologicky laděného dramatu typu Moon, byla by šance z toho vytřískat nejlepší vesmírné sci-fi za poslední roky. Dokonce i oba hlavní představitelé slouží atmosféře příběhu na sto procent. K mému velikému zklamání se celý film s příchodem třetí postavy láme do tupého a neskonale klišoidního blockbusterového popcornu, který evidentně musí napravit vše "ne happy endové" a psychologicky působivé, co přinesla skvělá úvodní část. 9/10 + 3/10 = 6/10