Galadriel

Ridley Scott se pustil opět do pro něj nového žánru. Pořádný mafiánský film už tady nebyl hodně dlouho (a ještě déle), ale pokud by každá prodleva měla znamenat vznik takového filmu, jakým je "Americký gangster", tak bych si klidně zase nějakých 15 let počkala. Protože tohle je nářez, který za takové čekání stojí.

Film, ve kterém budete celou dobu tápat, přemýšlet, co je pravda a vymýšlet další a další teorie s tím, jak se bude příběh dál a dál rozvíjet aby vám nakonec pointa vyrazila dech a donutila vás přinejmenším přemýšlet o tom, jak to do sebe všechno dokonale zapadlo nebo dokonce jít a okamžitě si pustit film znova. Abyste se přesvědčili, jestli byl scénarista opravdu tak geniální, abyste si ověřili logiku, abyste znova nasákli tou skvělou atmosférou, abyste zjistili, co všechno jste přehlédli a jestli ono to všechno náhodou ještě není o něco složitější, než se na první pohled zdá. A taky abyste si znovu vychutnali dokonalé herecké výkony většiny zúčastněných (mimochodem u mě vede samozřejmě Alfred Christiana Bala a taky skoro epizodní postava Nikoly Tesly v podání téměř k nepoznání civilním Davidem Bowiem).

To tu máme zase jednou krásně rozporuplná hodnocení... Já se zbaběle přidám do průměru z několika důvodů. Scénář není tak pitomý, jak tady spousta lidí píše - nejde tu vůbec o to, hledat logiku v událostech okolo třiadvacítky, ten film je o duševně nemocném člověku a postupném odkrývání vlastní minulosti. Je fakt, že místy hodně nudí, nepřináší nic nového ani zajímavého. Není tajemný, mysteriózní, překvapivý ani při jeho sledováí nemrazí. Ale má hodně povedenou vizuální stránku, zajímavou kameru a slušného Carreyho v hlavní roli. Největší slabinou JE onen nespočetněkrát zmíněný scénář, ale zas taková tragédie to opravdu není. Mimochodem - teď jsem si všimla, že tohle moje hodnocení má pořadové číslo 666, není to záhadné? :-)

Film, který plně vystihne jedno jediné slovo - "nadčasový". Svým námětem, zpracováním a sebereflexí. Kromě toho jsem stejně jako Gemini teprve při sledování tohohle díla plně pochopila, co že to je vlastně ten film noir. Myslím že jen těžko budu hledat lepšího zástupce žánru (že by boj s větrnými mlýny?) a vůbec lepší film natočený v této době.

Tohle není ani nemá být adaptace knihy "1984". Samozřejmě, že z ní najdeme ve filmu spoustu motivů a základní schéma, nápad a některé myšlenky jsou od Orwella, ale tím to končí. Terry Gilliam natočilt satiru a alegorii totalitní společnosti po svém, přidal prvky komedie a sci-fi a tím podle mě rozzlobil velkou část skalních fanoužků Orwellovy knihy, kteří nepřekousli velké překopání děje, vynechání spousty pasáží a zasazení do jiného kontextu. Já to všechno beru jako záměr, fantasmagorické zobrazení života jednoho bezvýznamného úředníčka ve světě ovládaném Velkým Bratrem, kde ani on ani divák vlastně netuší, co se děje a co si může dovolit, kde končí svoboda a začíná fantazie. Absurdní navrstvení jednotlivých linií a trochu přehnané některé pasáže mi zabraňují dát nejvyšší hodnocení, ale ráda se na do detailu promyšlené Brazil podívám znova a znova a budu objevovat další drobnosti a souvislosti, až ho třeba nakonec i 100% pochopím...

Tenhle film není originální, je předvidatelný a v podstatě probírá všechna klišé, na která si jen při přečtení základního děje vzpomenete. Přesto se spoustou detailů od ostatních podobných komedií liší a přes svojí nadstandardní délku si celou dobu drží slušnou úroveň, baví a samozřejmě moralizuje. Dělá to ale jen v náznacích a to je nejspíš to, co ho odlišuje a mě nechává dát mu s čistým svědomím 80%.

Díla o podivných matematicích bývají divácky vděčná. Vezme se jeden geniální pošuk matematik s nějakou psychickou chorobou, nějaká tajná kombinace čísel, kolem toho se nabalí některé z těch nejprofláklejších matematických zajímavostí (zlatý poměr, logaritmická spirála, fibonacciho posloupnost atd.), do toho všeho se nějak zamotá ekonomický problém, ideálně burzovní, případně nějaké náboženství a diváku zírej a div se, jaký je ten matematický svět vzdálený a jací jsou matematici magoři (netvrdím, že nejsou). Darren Aronofsky odvážně přidal k tomuto schématu několik celkem zajímavých poznatků (hledání periody v čísle Pí, interpretace hebrejského písma jako číslic), ozřejmil docela zjevný fakt, že kdo chce najít určité číslo kolem sebe, najde ho jen s minimální snahou a z depresivního matematika udělal opravdu sugestivní psychárnu. K tomu si pomohl černobílým, silně zrnitým materiálem, invenčním střihem a prací s kamerou, dynamickou hudbou a hodně přehnanými kulisami. Bohužel na mě jako celek film zapůsobil spíš v negativním smyslu. Rozhodně je to síla, ale nějaký zapeklitý "problém" nebo nějakou zápletku, kterou bych si měla na konci ztuha interpretovat jsem opravdu neobjevila. Film je to opravdu náročný, ale spíš v tom smyslu, jak dlouho se vydržíte dívat na člověka, který dloube propiskou do čerstvého mozku nebo který mlátí hlavou do zrcadla...

Přivést si domů černého ženicha jako bílá dívka by vyvolalo kontroverzi ve většině rodin dneška, natož potom před 40 lety. Navíc rodiče obou snoubenců mají jen jeden den, aby se s tím smířili, přijali "jiného" partnera mezi sebe a souhlasili se svatbou svých dětí... Je to moralita, ale dobře napsaná. Spencer Tracy, Sidney Poitier a Katharine Hepburn podávají skvělý výkon, zbytek ansámblu je buď průměrný nebo na můj vkus příšerně přehrává (zejména dcera v podání Katharine Houghton) a některá místa vyznívají po těch letech docela trapně. Jinak ale jde o velmi příjemný "ukecaný" film, jehož poselství má co říct i dneska.

Howarda Hughese jsem neznala, první zmínka o něm se ke mě donesla až právě s uvedením tohohle filmu. Zřejmě jde o osobu v Americe známou víc než dost (zvlášť když jsem si teď zpětně dohledala alespoň nějaké informace) a proto asi taky američany bude mnohem víc bavit sledovat jeho životní příběh. U mě má tedy film velkou nevýhodu, kterou bohužel taky "splnil". Téměř tři hodiny sice nenudí, ale najde se pár hluchých míst a hlavně mi ani moc nesedí vůbec celé téma, kolem kterého se vše točí. Navíc s digitálním Herkulem se grafici asi zpětně moc chlubit nebudou. Výsledek - slušný film s několika výbornými a několika slabými a nudnými okamžiky.

Shyamalanovy filmy, i ty slabší, mívaly něco zajímavého. Nápad, zápletku, inteligentní příběh, napětí. Žena ve vodě neobsahuje ani kapku invence, po většinu času nudí, není to ani pohádka pro děti, ani chytrý příběh pro dospělé. Jediné, co stojí za zmínku, je tradičně skvelá hudba Jamese Newtona Howarda. Snad se s příštím snímkem vrátí pan režisér na úrověň přinejmenším "Znamení" a nezklame mě tak, jak se mu to "povedlo" tentokrát.