Pí

Na zmysly priam utociaci vizual a hudba, posadnutost cislami, posadnutost najst odpoved, paranoia.....Zaujimalo by ma, do akej miery chcel Aronovsky vytvorit posobivy film a do akej miery chcel, aby sa divak nad obsahom ozaj zamyslel. Na mna film mal podobny ucinok ako jeho Fontana. Vizualna pecka, ktora vsak ukazuje, ze tam vonku za tym zdanlivy chaosom sa predsa mozno nieco skryva. A vobec, co vsetko je nam dovolene vediet? Nieje absolutne poznanie rovne zahube? Skvely, ojedinely snimok, ktory posobi rovnako na zmysly ako aj na mysel. Vtiahne a po dopozerani zanecha zvlastny, hlboky-znepokojivy pocit. (9/10) (10.08.2007)

Další zklamání od Darrena Aronofského. Skoro se mi nechce věřit, že ten samý člověk natočil skvělou Fontánu. Pi je „pi“tomost. Nesmyslný blaf o geniálním matematikovi, jehož záchvaty si v ničem nezadají s halucinacemi z Requiem za sen (ano, taky jsou tak strašně dlouhé, očekávané a bolí z nich hlava) a který celou dobu hloubá nad čísly, jimž nemůže rozumět snad 99% diváků, ale režisér nás jimi přesto neustále zahlcuje, snad abychom nabyli dojmu, že ten podivínský pošuk je opravdu koumák. Chce na něco přijít, ale nikdo neví na co. Tedy kromě jeho podobně postiženého profesora. A jakési firmy, která ho neustále nahání. A židovské tajné sekty, která hledá stejné číslo jako náš hrdina, a hledá ho proto, že to číslo znamená… Stupidní pointu. Vážně, měl jsem co dělat, abych vydržel do konce – do nechtěně vtipného (tj. až hanba směšného a sebeparodického) konce. Tak krátký film a přitom tak dlouhý. Díky alespoň za ty černobílé obrázky, pro které mám slabost.__P.S. Matematiku jsem nikdy neměl rád, ale to s hodnocením nesouvisí. (20.11.2011)

Darren Aronofsky je jeden z mých neojoblíbenějších režisérů. Líbila se mi Fontána a také depresivní Requiem za sen. Film Pi mi ale i na Darrena přijde opravdu hodně divný a i když má svoje nezpochybnitelné kvality tak jsem měl z něho hodně rozporuplný pocit. Z průměru u mě film zvedá jeho krátka délka. Kdyby měl obvyklé dvě hodiny, tak jdu s hodnocením o hvězdičku dolu, protože to už bych byl u konce i docela otráven. (02.02.2008)

Už ve své prvotině ukazuje Aronofsky svou zálibu ve stresování diváka, kterou krátce pohřbil v impotentním Requiem za sen a později dotáhl téměř k dokonalosti v Černé labuti. Rozklad osobnosti je pro něj zjevně velkým lákadlem; posedlý matematik Max Cohen je až groteskní postavičkou, jejíhož číselného démona umocňuje neútulná počítačová kobka s celým stádem zámků na dveřích a zjevná paranoia (černobílá kamera a rozhopsaný minimalistický obraz tentokrát plní účel beze zbytku, byť ke konci už tvůrcům poněkud ujížděla ruka). Slušná magořina. (03.01.2011)

Kapitola sama o sebe aneb animálny Aronofsky a jeho prvotný úkaz zvedavosti, depresie a skrytej nadšenosti zobrazenej tak kontrastne, že viac už sa to ani nedá. Nejde len o neobyčajnú obrazovú ostrosť, ale o celkovú ráznosť jednotlivých režisérskych ťahov. Darren už tu dosvedčuje, že kamera, strih, hudba sú jeho silnou zbraňou a čo viac, vie s týmito nástrojmi profesionálne narábať. Radosť pohladieť a nezáleží až tak na tom, či všetko klape ako v novomanželskom opojení, alebo ide o v celku náročný, tak "trochu" psychologický príbeh matematika, ktorý si ide za svojím presvedčením. "π". (02.07.2009)