Necrotongue

No, a u podobných snímků jasně vyplouvá na povrch, proč bych nikdy nemohl být filmovým kritikem neřkuli akademikem. Nedokázal jsem si totiž vychutnávat dokonalou kameru, hravou režii i precizní herecké výkony podbarvené fantastickou atmosférou a perfektně dávkovaným inteligentním humorem. Ne, místo toho jsem se nechal dusit subjektivním pocitem naprostého znechucení nad dvěma ovcoidy, kteří si nechají totálně rozvrátit život, aniž by se zmohli alespoň na obligátní: "Béééééé." Film jsem si nedokázal užít z toho prostého důvodu, že mi byl krajně nepříjemný. To už bych si pak mohl užívat i škrábání nehtů po školní tabuli nebo zvuk zubní vrtačky. Asi holt nejsem ten pravý masochistický materiál. Hlavně jsem si ale nedokázal představit, že by mohlo k podobné situaci dojít v mém životě. Já jsem sice splachovací, ještě jsem nenarazil na člověka, který by mě dokázal urazit (nikdo se totiž ve svých výrocích ani nepřiblížil k tomu, jak hnusně se vidím já sám), ale pokud by se někdo navážel do člověka, na němž mi záleží, a to ještě v mém bytě, se zlou by se potázal (testováno na lidech). Se dvěma tupečky, kteří si nechali s klidem kálet na ucpávku krku jsem tedy nedokázal soucítit, zbytek sestavy mi byl rovněž příjemný jako pověstná osina mezi půlkami a za mě zůstává duo Jiří Grossmann / Miloslav Šimek nepřekonáno, jelikož stejné téma zvládli svého času jedinou větou: "Jsem váš strýc Baloun a budu s vámi bydlet." / Poučení: I některé lidské exempláře mohou okupovat ty nejnižší pozice v potravinovém řetězci.

Jak už jsem v nejednom komentáři / recenzi zmínil, patří Michael Connelly k mým oblíbeným autorům kriminálního žánru, filmy a seriály, natáčené podle jeho knižních předloh, ale často postrádají to, co v jeho knihách nechybí. Poutavost a logiku. Páně Connellyho příběhy mají bez výjimky hlavu i patu, jeho novely na mě působí jako kvalitní švýcarský hodinový strojek, takže mi dělá problém pochopit, co vede scénáristy k utkvělé myšlence, že svými "vylepšeními" způsobí změnu k lepšímu. Ano, i v tomto případě byl příběh pozměněn přičemž chápu, že je potřeba vměstnat děj do určené stopáže, ale co ty zbytečné změny navíc? Vůbec jsem například nepochopil, proč totálně změnili identitu vrchního zlouna. To mi fakt nedává žádný smysl. Krom toho jsem si podle autorova popisu představoval Terrella McCaleba přece jen jinak a Drsný Harry mi k němu příliš neseděl (a to mám Clinta Eastwooda fakt v oblibě). No jo, příběh zpracovaný touto formou se pistolníkovi nevyvedl po herecké ani režisérské linii a utěšuji se jen tím, že mohlo být i hůř. / Poučení: Záchranku volej vždy dříve, než k tomu budeš mít důvod. Nikdy nevíš...

To byl zase jednou bizárek... Tvůrci se jednu chvíli tvářili, že se děj snímku odehrává v Evropě ve století páry, aby v příštím okamžiku naservírovali divákovi podívanou jako z verneovky (potažmo z filmu Karla Zemana). K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že pokud je mi feministická agitka podána vtipnou a ne zrovna násilnou formou (zkrátka, když ji do mě filmaři netlačí jako krmivo do kachny na foie gras), mohu se u ní velmi dobře bavit, protože, ruku na srdce nebo kam je vám libo, jsme my chlapi často skutečná hovádka. No, a tady se to podařilo vypíchnout formou, která mi fakt sedla, takže mě nikterak nezarazila Bellina pařížská kariéra, zato jsem po celou dobu přemýšlel nad zjevně pedofilním Maxem McCandlesem. Podivnými podivnostmi tady bylo podivně přehuštěno, ale Emma Stone si svou roli evidentně užívala, já jsem se bavil obrazem i dialogy, nejednou jsem se mohl i zasmát, takže jsem nenašel důvod pro to, abych šel s hodnocením pod čtyři pěticípé. P. S. To hravé rozčvachtávání tvorů živých i neživých mi v pozdějších fázích filmu poněkud chybělo. / Poučení: Člověk se každý den učí něco nového.