Devadesát Dva

Při délce 102 min se to Jimmy snaží občas natahovat a nenudit, což se mu daří plejádou různých nápadů, i pokud jde o práci s publikem, jeho kresby, testování limitů toho, co nekorektního mu ještě projde. Bavilo mě jak dělal všechny možné akcenty, které musí pochytit na základě určité fráze, dělám to podobně a proto mě to taky baví. Jako komik je tu pořád stejný, zachovává si svoji ostrost, rychlost, pohotovost při reakci na publikum a nebojí se být ostřejší... ale první polovina mě bavila hodně a ta druhá zase už tolik ne.

Film jako 'Hit Man' má na začátku takovou woodyallenovskou nenucenost, s jakou plyne jeho zápletka, ale přišlo mi, že taková byla jen jeho slupka, protože jakoby se postupně vyvíjel z něčeho, co vypadá jako komedie, do něčeho, co vypadá jako thriller, ale vlastně to není ani jedno (trochu podobné žánrové mixéry lze jako trend spatřit u jihokorejských filmů, nebo, nejlepší příklad, Wheatleyho 'Kill List' - rodinné drama, co přejde do thrilleru a pak končí jako čistý horor). Když jsem uviděl, že něco jako tohle režíruje Richard Linklater, který spolu s představitelem hlavní role, Glenem Powellem, napsali scénář, nějaké očekávání se dostavilo. Nicméně je taky fakt, že jsem nic z novější tvorby (poslední dekáda) známého režiséra neviděl. Tenhle snímek se soustředí na středoškolského učitele filozofie/psychologie, Garyho, který si ve svém osobním znuděném životě přivydělává tím, že je technik pro policii. Když jim vypadne týpek, který předstírá, že je nájemný vrah, aby donutil podezřelé k přiznání, Gary je přinucen zaskočit a předstírat roli sám... a jelikož mu to jde, vedení se rozhodne ho do role falešného vraha obsadit namísto původního borce, který si to samozřejmě vezme osobně a začne to Garymu dávat pasivně sežrat. Gary se začne různě maskovat, charakterizuje to, jak si myslí, že by podezřelí chtěli, aby jejich nájemní vrazi vypadali (na základě jejich profilu, než se s nimi setká). Při jednom ze setkání se Garyho zahledí do jedné podezřelé, která je "krásná a čistá duše" a pak překračuje svoji hranici a pravomoce, a setkává se s ní dál, jako svoje hitmanovské alterego Ray, což začne zamotávat celý koncept a premisu filmu. Do půlky si říkáte, že víte, jak to bude, že na komedii je tam málo k smíchu, na romanci je tam málo romance, na thriller málo thrilleru (něco jako když jsem nedávno viděl 'Nesnesitelnou krutost', mělo to vše, ale nic z toho silně, pořádně, takový nevýrazný kus). Tohle je spíš jeden z těch filmů, který je takový chameleon, podobně jako hlavní postava... dvojice se střetne a hodně píchají a najednou je to jak 'Poslední tango v Paříži'), pak dojde na vydírání a najednou je to jako thriller atd. Jako celek to tolik nenadchne, ale je zajímavé, že ta část, kde se některé filmy mají hodně tendencí táhnout, okolo poloviny až do 3/4 je tu vlastně nejsilnější. Snaží se to nejdřív hodně vařit z toho, že Gary se hodně převlíká. Má to skoro dvě hodiny a to je dost na takovou věc. Myslím si, že jestli v něčem mohl film excelovat, ale minul to, tak všechny ty interakce mezi lidmi a jejich "proč a jak" se dostali k tomu, že si chtějí najmout vraha. Glenn nehraje špatně, Adria Arjona je zase pěkná sexy prdelka, což je to hlavní, co se po ní chtělo a vrcholem filmu je pak potom, co jí Gary odhalí svou pravou identitu, že je přinucen napíchnutý k ní jít a jako Ray s ní udělat rozhovor, zatímco jí na mobilu píše instrukce a ona musí hrát s ním a následně celý ten segment s otravným kolegou, který se pak dvojici snaží vydírat. Film má i solidní filozofické pasáže okolo identity a je inspirovaný příběhem skutečného člověka. Nakonec vlastně příjemné překvapení, čekal jsem, že to bude větší blbost. 7/10

Téměř dekádu zpátky jsem byl zvědavý na první sérii a ta stejně jako druhá (a ta možná snad ještě víc) přinesly skvělé variace na původní film. Třetí a čtvrtou jsem se ale pak už rozhodl vynechat. Nicméně pátá mi prostě nedala spát, jen jak jsem viděl trailer. Téměř mccarthyovsky mýtický Ole Munch (neznámý herec malých rolí Sam Spruell, který tu konečně dostává prostor), se tentokrát nese příběhem, který tak není pouze obyčejným černohumorným thrillerem, který mimochodem dělá dost trefnou variaci na původní snímek tím, jak napodobuje scény, záběry. Nelze nezmínit, že tuhle sérii hodně táhnou postavy, především Juno Temple v hlavní roli, pak i Jon Hamm v roli grooming-záporáka-šerifa, který má svůj pohled na mlácení žen a co je jeho právo od Boha. Kontrastem k tomu budiž, Munch, který je pět set let zpátky proklet někde ve Walesu, v Anglii, nosí celý film kilt a sestřih podle kastrólu a je mu, hladovějícímu nabídnuto, že sní hříchy bohatých, od té doby se toulá Světem, nemá sny, nemůže spát a snaží se nalézt jakési vlastní pojetí Světa, přijetí, spravedlnosti... a jak na konci zjistí, hlavně odpuštění. Finále bylo skvělé, ale myslím si, že tahle série mohla být tak o třetinu kratší, uvítal bych i víc hrotů mezi postavami, kdy jedna odkrágluje druhou... namísto toho se z toho stane taková polo-military kovbojka, kdy namísto toho osobního "postava na postavu" tam najednou šerif zmobilizuje svoje jižanský kámoše a namísto toho se pak plácá ve scénách a částech, které mi přišly roztahovány, jen na úkor toho, že Fargo má prostě mít svých deset epizod, ale reálně by se to dalo nacpat klidně třeba do šesti.