D.Moore

Přechod od steampunkové pohádky do filozofického dobrodružství plného nejrůznějších metafor byl tak hladký, že jsem si ho vlastně ani nevšiml a bavil jsem se od začátku až do konce, ačkoliv jsem tedy zejména ve finále občas tápal, co se právě děje. Že je Mijazakiho fantazie obdivuhodná, jsem už určitě několikrát napsal, ale klidně to napíšu zase. Krásný film s krásnou hlavní myšlenkou.

Maska Helen Mirren mě sice zpočátku rozptylovala, ale její stoprocentně spolehlivé herectví se pod ní naštěstí neztratilo. Golda je navíc životopisný film natočený tak, jak to mám rád, neboť stále tak trochu kontroverzní osobnost představuje ne od dětství po stáří, ale během jomkipurské války, kdy se naplno projeví snad všechny její kladné i ne-úplně-kladné vlastnosti. Scénář se zručně vyrovnává s velkým počtem postav, které jsem neměl problém od sebe rozlišit i díky výborně vybraným a s výjimkou bezvadného Lieva Schreibera také ne úplně známým hercům, ke klišé se uchýlí jen opravdu výjimečně a nepotřebuje ukázat ani rozmáchlé bitevní scény, aby nám řekl, jak hrozná věc je válka. Překvapivě dobrý film. A se skvělou hudbou!

Myslím, že tohle je Branaghův (zatím?) nejlepší Poirot. Sázka na méně známý případ se vyplatila, jeho umístění do Benátek byl skvělý nápad... A absolutně nejlepší je způsob, jakým si Branagh - režisér užívá stísněné prostředí starého provlhlého domu na spadnutí, jak podivně zneklidňující jsou záběry z různých úhlů, jak krásně napínavé a místy stoprocentně hororové to je. Rozluštění záhady možná nepřekvapí ani ty, kteří předlohu neznají, nicméně opět o ně tak úplně nejde. Jde o to, k čemu případ dovede samotného Poirota A to je zase naprosto skvěle napsané i zahrané.

Proč se v tak úžasném světě odehrává tak všední příběh, proč mi na jeho postavách nezáleželo a proč byl konec tak natahovaný, až byl skoro otravný? Gareth Edwards tentokrát nemohl stavět (a bořit) na základech Godzilly nebo Star Wars, přišel s něčím vlastním... A bohužel tak úplně neuspěl. Příběh je fádní asi jako hudba Hanse Zimmera, která ho provází, a nebýt té technické vyšperkovanosti, která si nezadá s Avatarem a která mě bavila vlastně nonstop, byl by Stvořitel jen průměrný pokus o sci-fi s myšlenkou. Dostal jsem chuť si pustit Blomkampovo Elysium, které je v lecčems podobné, ale na nic si nehrálo.

Tenhle film je mnohem chytřejší než se zdá. Všechno, co kdekoho zarazí, má nakonec smysl - absence dialogů není žádná rádoby umělecká manýra, "běžný" vzhled mimozemšťanů není rozhodně nenápaditost. Nikdo tě nezachrání je velmi podobný zážitek jako Nene, ale určitě ho nekopíruje. Brian Duffield má stejně jako Jordan Peele svoje vlastní nápady a svoji vizi, natolik originální, že si může dovolit citovat Blízká setkání třetího druhu a v jednu chvíli dokonce i Osvícení, aniž by to mělo nežádoucí srovnávací efekt. Kaitlyn Dever jsem fandil od začátku do konce - beze slov dokázala říct úplně všechno.

Tak tomu se říká únava materiálu. Podle závěrečných titulků bych sice mohl říct, že čtvrtí Postradatelní jsou patrně nejlepší bulharský akční film, který jsem viděl, ale to už by nebylo ani chytání se stébla. Je to křeč, do které se Stallonovi očividně nechtělo, na kterou bylo málo peněz (triky jsou opravdu ošklivé) i nápadů a která snad nemohla bavit ani štáb. Pár dobrých momentů se najde, ale po všech stránkách vynikající první díl i ta ztřeštěná komedie, která následovala, a vlastně i ta nemastná neslaná trojka jsou o několik úrovní výš. Bohužel.

Řekl jsem si, že nebudu Bodu obnovy nadržovat jen proto, že je to český film, a tak sice hodnotím průměrnou známkou, ale zároveň doporučuji všem, aby se vydali do kina a podpořili chvályhodně jinou tuzemskou tvorbu, za kterou se nemusíme stydět. Hlavním problémem Bodu obnovy je podle mě příběh, který vrší jedno omšelé klišé na druhé, je buď překombinovaný, nebo naopak vyvolává zbytečné otázky... A trvá skoro dvě hodiny, což je vážně příliš. Ačkoliv bych na film znovu nešel, peněz za lístek rozhodně nelituji a těším se, co Robert Hloz natočí příště.

Na rozdíl od jedničky jsem se bavil. Nečekaně hodně. A to je u filmu, jehož námět nemůže snad nikdo myslet vážně, určitě plus. Meg 2 díky té béčkové upřímnosti z mého pohledu trumfnul například druhý i třetí Jurský svět a ze všeho nejvíc mi připomněl asi Emmerichovu Godzillu. Ať se děje, co se děje, víte, že to dobře dopadne, a když je režisér šikovný, dovede vás i díky tomu několikrát překvapit, může si dovolit odkazovat na Čelisti, Jurský park, Ztracený svět i Indianu Jonese a nabídnout i několik fakt skvělých momentů, jako je ten s kamerou uvnitř veležraločí tlamy.

Fantazie. Pohádka. Sen. Opravdu nádherný film, který není o příběhu, nýbrž o atmosféře, je to dvouhodinový gejzír obdivuhodné představivosti, který je radost sledovat... Pokud se vám tedy zrovna nechce spát. Na druhou stranu pokud se vám spát chce, můžete se jím nechat úplně v klidu ukolébat.

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší.