Hyperbolic

Fu Manchu se svými všemocnými kníry opět spřádá plán na ovládnutí světa, nyní však poněkud originálnější. Ukrýt se v Číně ve svém paláci, unést chirurga, donutit ho zplastikovat lidi do podoby šéfů policie různých států a nahradit je. Změna prostředí byla docela fajn, postavy také. Nejvíce mě dostal chlapík vydávající se za arcidobráka Naylanda Smithe, který byl výborně namaskovaný a to, jak celou dobu koukal a nemluvil.

Eli Roth se po dlouhé době (2013 !) vrací v hororové plné síle. Je to jeden z režisérů, kteří mají svůj jedinečný styl, který nejde moc dobře popsat. Filmy plné over-the-top brutalit, černého humoru, postav hodných nenávidění (u kterých si buďte jistí, že na ně dojde řada) a taky postav, které si prostě oblíbíte. Horory jsem od něj viděl všechny a musím říct, že se Thanksgiving řadí na jednu z prvních příček. Film je natočený s láskou k žánru, protkaný odkazy a pomrknutími. Jednoduchá whodunnit zápletka, podobná Vřískotu se mi líbila a do posledních chvil před odhalením jsem hádal kdo je John Carver. Eli nám také naservíroval několik zapamatovatelných scén z fakeového Grindhouse traileru. Trampolínu, bezhlavého krocaního maskota a také večeři na Díkůvzdání. Všechny mordy zde byly patřičně drsné, jak se dalo očekávat, za mě však disturbing aspektem vítězí úvodní scéna z Black Fridaye. Když jedna postava zahlásila "Proboha, on je stále naživu." sevřel se mi žaludek. Podobně jako v úvodní scéně Vřískotu, kde je napětí stupňováno popcornem na plotně, tady jde o stále více rozlícený dav, čekající na slevy na toaster. Patrick Dempsey jako šerif naprosto suprový. Podobné filmy nám ukazují, že žánr slasherů má ještě pořád co nabídnout. (26. hodnocení a 15. recenze)

(Rewatch před zhlédnutím plnohodnotého filmu) Eli Roth se zde vyřádil a na pár minutách vážně zazářil, černý humor, gore a naprostá absence hranic. Snad se film povede a bude to klasika na Díkuvzdání.

Moje hodnocení je mírně zaujaté kvůli nostalgii, na knižní sérii Husí Kůže začala (po Klubu Záhad) má záliba v hororech. R. L. Stine zkrátka ví, jak mladší zaujmout a postrašit. Po vcelku vydařené trilogii filmů Fear Street nám zde tvůrci servírují i další příběhy z knih, trošku pozměněné, ale vnořené do jednoho většího příběhu. Krásně jsem si zavzpomínal na smrtící polaroid (Úsměv prosím... přichází zlo), masku, kterou nesundáte (Maska), či hafana s vlkodlačími tesáky a svítícími červenýma očima (Půlnoční přízrak). Byly zde náznaky i dalších knih, hlavně asi Biddle (Duch z opuštěného domu) a Horrorland (pouze název, což mě docela mrzí, příběh knížky byl super). Navíc zde byly knihy, které jsem nečetl, dost mě zaujaly příběhy o dvojnících, břichomluvecké loutce a časové smyčce. Celkový příběh je vcelku jednoduchý a hraje na podobnou notu jako Fear Street a další klony Stranger Things. Teenageři jsou vcelku snesitelní, jejich problémky taky. Dospělí hrají výborně, hlavně pan Bratt. Vizuální efekty jsou zde na docela vysoké úrovni, co snad jen trošku zamrzí je absence drsnějších scén, o kterých ve Fear Street nebyla nouze. Co ten cliffhanger? Jestli nebude druhá série, tak jsem velice zklamán.

Tvorbu Ariho Astera tímto asi uvidím od nejnovějšího po nejstarší. Moje první setkání s ním bylo na promítání Beau is afraid, ze kterého jsem byl velmi vyjevený. Dlouhý film protkaný symboly a spíše pocity než dějem, který člověk asi musí vidět vícekrát. U Slunovratu jsem to cítil podobně. Aster si dle všeho filmy zakládá na jednom motivu a oproti Beauovi (strach) je zde ústředním motivem nejspíše rozchod, či překonání nějaké ztráty, či posunutí se dál. Film na mě hodně zapůsobil, herci to zvládli výborně a režisér také. Práce s kamerou byla impozantní, a některé ohromné záběry jsem si pouštěl několikrát. Došlo i na docela solidní gore a disturbing výjevy, které se mi zaryly do paměti. Nabízí se zde srovnání s Wicker manem, pár scén je možná podobných a je tu pár náznaků, filmy jsou ovšem úplně jiné a bylo fajn si je dát v malém časovém odstupu oba.

This is MCU? This is what MCU’s supposed to be. Loki se opět ukazuje jako jedna z nejlepších postav univerza hlavně díky péči a lásce tvůrců i všech zapojených. Spolu s první sérií to je jeden velký příběh, srovnatelný s těmi, které patřili OG Avengerům. Některé scény kolísaly, chvílemi tam bylo příliš WTF časově-nevědocké-divno-logiky, ale nad tím rád mávnu rukou. Celkově je ten příběh silný a postavy jsem si oblíbil.

Skoro kopie prvního dílu s velmi podobnou zápletkou. Velice podobné chytračení záporáků, nahánění, hledání pevnosti, infiltrace a výbuch základy na konci. Mocné kníry Fu-Manchua to však jistí.

(Director’s cut) Divný bizarní film. Celou stopáží se nese taková zvláštní atmosféra, že to nedokážu popsat. Plný ostrov lidí, u kterých tušíte, že za nimi stojí něco zlého. Ďábelský (opět) Christopher Lee, který si zde roli očividně užíval, temně prostupuje filmem a ztvárnění "Man-woman, the sinister teaser" v průvodu, které symbolizuje jeho habaďůru na protagonistu. Edward Woodward zahrál policistu vcelku dobře, jeho nevěřícnost, že jsou ti lidé na ostrově zfanatizovaní, a nejspíše šílení, vnesla pár výborných scén. Velkým prvkem snímku je hudební podklad, psychedelické opakování a zajímavý výběr od 70kových písní po pohanské přivolávání úrody. Motiv Křesťanství a pohanství je zde taky často zvýrazňován a může poukazovat na fanatizaci (ne pouze lidí na ostrově, ale také postupný propad protagonisty do jakéhosi deliria víry, kde při finální scéně myslí pouze na Boha). U finální scény jsem skoro ani nedýchal, záběry a hypnotický tanec se zpěvem mě úplně dostaly.

Gremlins jsou pro mě fenomén a jeden z nejoblíbenějších filmů. V podstatě jednoduchý příběh, dodržte pár pravidel a vše bude krásné. Doma budete mít jednoho z nejroztomilejších tvorů, které si představíte, Gizma. Každá scéna s ním byla parádní. Nedodržte pravidla a bude masakr, z milých huňatých Mogwaiů se vylíhnou zelení šupinatí Gremlini, jejich hlavním posláním je chaos. Druhý díl byl taky výborný, za větší peníze, s více Gremliny a ničením. Poslední příspěvek donedávna byl fan-film, který byl taky velice zdařilý a nezlobil bych se za pokračování. O oficiálním třetím díle série však nic moc slyšet nebylo. Naštěstí nám zde přistál animovaný prequel a origin story Mogwaiů ve formě seriálu. Animace je výborná. Podobně jako původní filmy je docela zajímavé přemýšlet nad cílovým publikem. Je zde spoustu elementů pro mladší, Mogwaiové jsou hodně roztomilí a protagonisté děti, kteří se setkávají s prvními většími problémy. Pak jsou zde ovšem docela srdceryvné a brutální (Greene, který své protivníky prostě sní) scény, ze kterých by spousta lidí mohla mít docela hezké trauma. Zkrátka podobné jako původní filmy. Lidské postavy byly povětšinou dobré, Greene jako záporák děsivý a tak správně zlý a mocný. Velkým překvapením zde pro mě byla čínská mytologie. Ve většině dílů se po cestě do Valley of the Jade setkáme s nějakou nadpřirozenou bytostí (dokonce bohem) z tradiční čínské kultury. Podobně jako antické mýty, zde byli všichni hodně zajímaví, byl bych hodně rád za další sérii a další příběhy. Gizmo to celé tahal svou roztomilostí. (1. recenze tady)

Počátek cesty šimpanzího revolucionáře Caesara je vymyšlen vážně dobře. Od dětství až po dospělost a dosáhnutí schopnosti mluvit je to emocionální jízda, kde plno špatných okolností vyústí v tragický konec. Musím vyzdvihnout efekty, na rok 2011 jde o jedno z nejlepších CGI co jsem viděl. Každý pohyb či výraz primátů je geniálně vytvořen. Po tomto moc rád dám šanci dalším dílům. Zoufalí šimpanzi dělají zoufalé věci.