Elerrina

1.série 60%: Je to originální, zábavné a správně našlapané hned od samého začátku. Autoři zasvěceně míchají popkulturní odkazy asijské i západní, k tomu nám servírují výrazný vizuál, který dost přesně odráží ulítlý styl téhle dobrodružné jízdy. Cílí se na diváka mezi deseti a patnácti, ale vzhledem k neustálé kadenci vtípků a gagů a výše zmíněným promyšleným nakládáním s různými citacemi a odkazy se nijak nenudí ani ti odrostlejší. Tenhle svět je prostě úžasně pestrý a barvitý, a přestože herní předlohu neznám, užila jsem si ho dostatečně, i když samozřejmě ne všechny epizody jsou stejně zábavné. Poměrně zásadní výhradu mám tedy jenom k ne moc povedenému závěru, kdy je nám najednou místo rozjuchaných srandiček předloženo vážně míněné totální vyhlazení jednoho lesního království, ve kterém se dokonce i umírá. Navíc je hlavní padouch fakt divnej týpek, jeho motivace překombinované a ve finále tím pádem divák dostane něco trochu jiného, než očekával. 2.série 90%: V podstatě stále totéž, ale promyšlenější a stylově vyrovnanější. Je příjemné sledovat, jak se autoři dokázali poučit z minula. Takže napřed nám vrací do děje postrádaného hrdinu, bez kterého by to nebylo ono, a pak tu máme další výpravu za dračím vejcem, se spoustou nových postav, nových zápletek a barvitých lokací. A když už se v druhé polovině zdá, že nápady docházejí, dostaneme parádní plot twist a nového záporáka, a jedeme bez dechu až k finální bitvě, která je brutálně rozmáchlá, ale zároveň dostatečně odlehčená zábavnými vtípky a mile vyšperkovaná různými osobními souboji.

Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla.

Další velmi povedená austenovská adaptace, tentokrát natočená zcela neznámým Douglasem McGrathem. Vizuální stránka bohužel nijak neoslní a hudební podkres je nevýrazný, ale to není to podstatné. Tady jde totiž v první řadě o intriky, především o intriky milostné. Čím jiným by se ostatně měli zabývat elegantní hrdinové a hrdinky dokonale uhlazených mravů. Sňatek je v tomto světě chápán jako dosažení osobního štěstí a kýženého společenského postavení, a to nejenom pro ženy, ale i pro muže. Ovšem hledání protějšku, který by tyto vysoké nároky naplnil, je obtížné pro všechny zúčastněné. Pro diváka neznalého románové předlohy bude navíc trochu na překážku značný počet postav, propojených složitými příbuzenskými vztahy, což má za následek určitou nepřehlednost. Mnohé vedlejší dějové linky jsou pochopitelně pokráceny a nároky, kladené na divákovu pozornost jsou značné - také proto, že většina přítomných své pravé city a tužby obratně skrývá za příjemnou fasádu společensky bezchybného vystupování. Vlastně je skoro s podivem, že se alespoň někteří z nich doberou na konci k tomu kýženému vyznání a zasnoubení. Gwyneth Paltrow předvádí dokonalou směs sebevědomí a naivity, která z Emmy dělá nikoliv dohazovačku, jak někteří s oblibou tvrdí, ale dobrodějku prahnoucí po štěstí těch ostatních, ovšem štěstí podle jejích pošetilých představ. Jeremy Northam je jako pan Knightly uspokojivě charismatický, většina ostatních jakž takž odpovídá svým románovým předobrazům. Zvláštní zmínku si ovšem zaslouží neodolatelně roztomilý, blonďatými kučerami ozdobený Ewan McGregor v roli nezodpovědného svůdce Franka Churchilla.