sedm.1

Očekávaní před? Vesmírná found footage? Wow, to bude pecka! Dojmy po? To si ze mě někdo udělal prdel? Odpad! Až na posledních zhruba pět minutek je tohle naprosto nesrozumitelný a nekonzistenční blábol, dějově bezmyšlenkovitě poskládaný skákající gumový panák sem a tam, já jsem jednoduše vůbec nedokázal celý ten projekt jakoliv uchopit a dát ho alespoň trochu nějak do kupy, uff, to byl zkrátka nářez, samozřejmě ale v tom nejhorším možném slova smyslu. Navíc jsem tentokrát ani nepochopil důvod využití found footage zpracování, které mi tu přišlo naprosto zbytečné a především nefunkční, a to mám přitom pro tento subžánr takovou slabost, po vizuální a trikové stránce to na mě pak zapůsobilo jako nejlacinější brak, bez jediného náznaku atmosféry a jelikož za odpadovou považuji celou onu zápletku, nemá tu pak cenu samozřejmě zmiňovat ani prvky jako napětí, či spád, po herecké stránce to samé, parta nesympatických a otravných ksichtů, bez talentu a nadšení pro věc, já jsem prostě z celé té podívané fakt znechucený a pro mě je tento film typickým zástupcem Odpadové podívané, což znamená, existence tohoto snímku je pro mě naprosto zbytečná.

Ridley Scott zde zcela jasně potvrdil svou neotřesitelnou pozici „krále komerční filmové nudy“!!! Po Gladiátorovi měl ukončit se ctí svou tvůrčí dráhu, a vše by bylo v pořádku, ale on pokračoval dál a snad až na vyjímku s Exodusem točí od té doby tak strašně nezáživné a mdlé podívané, že je to jedna velká pohroma. A Marťan je toho jasným důkazem. Téměř dvě a půl hodiny utahané, rozvleklé, nezábavné nudy, bez života, bez spádu, jen spousta přechytračelých keců a nic. Bohužel na své jméno neustále získává poměrně zajímavé a neotřelé scénáře, které se ovšem pod jeho tvůrčím neumem mění vždy jen v nemasné, neslané bláboly, do kterých se snaží narvat co nejvíce svých inovačních a uměleckých nápadů, já to ale prostě nedávám a strašně mě to štve. Navíc i tímto snímkem též potvrdil, jak obrovský nevkus má při obsazování svých filmů, tady za zmínku snad stojí jen Ejiofor s Peňou, ostatní na mě ale působili jen neskutečně nesympatickým a otravným dojmem, Damon, Chastain, Bean, atd., atd., prostě jedna velká protivná banda. Marťan tentokrát ale krom Scottova břídilství doplatil i na samotný scénář, který by podle mě do zábavnější formy nepřevedli snad ani mistři svého obou, celý mi přišel naprosto nefunkční, působilo to na mě jako nesmyslně přeplácaná jednoduchost, možná že by tedy pomohl daleko přímočařejší přístup, ale nevím. Každopádně mi tu na sci-fi chyběla i jakákoliv atmosféra, to považuji též za hodně velký prohřešek, krom toho ale Marťan nefungoval ani v jiných ohledech, chvilkové pokusy o humorné odlehčení vyznívaly vesměs trapně a dramatické pasáže pak zas naopak nechtěně vtipně, napětí pak žádné, já tu prostě nemám vůbec co pochválit. Takže závěrem jen opět na tebe Ridley apeluji, prosím, odejdi do důchodu, už jsi fakt úplně mimo.

Po hodince a půl, co jsem strávil ve společnosti této podívané, si kladu jednu zásadní otázku. Proč jsem to chtěl vlastně vidět? Ty důvody byly asi dva. Jednak v hlavní roly byl Vincent Cassel, kterého považuji za jednoho z nejzajímavějších a nejvýraznějších tváři světového filmu, a čekal jsem, že by zde mohl podat zatraceně strhující výkon, a jednak kvůli tématu, které vypadalo velice kontroverzně, netuctově a diskutabilně. A výsledek? Vincent Cassel mě tedy nakonec rozhodně nezklamal, ale že by úplně zazářil, to asi ne, ovšem zápletka, a to vše, co jsem od ní očekával, to mě tedy zklamalo rozhodně. Já jsem vážně očekával něco, co se mnou pohne, vyvolá ve mně silné emoce a působivé dramatické chvíle, ale nakonec je to v podstatě jen primitivní báchorka o tom, jak jeden zapřísáhlej pánbíčkář, žijící v celibátu, „nedopatřením“ zasune, dostane rozum a zjistí, že to vůbec není špatný, ale za trest se dostane do pekla, ovšem co, to smočení za to stejně kurva stálo. Nic víc, nic míň. Žádná kontroverze, žádné pobouření, žádné šokování, vlastně jen nuda, bez špetky odvážlivosti a originálnosti. Pro mě je tedy Mnich rozhodně zklamání, nezábavná ártovka, bez života. Celý můj dojem ale může být také zkreslen jen tím, že jsem zatraceně fanatický ateista, kterého cokoli kolem náboženství hned nehorázně vytáčí, takže jsem v podstatě byl jen naprosto nevhodným typem diváka pro tento snímek 8D.

Dvojka, tedy vlastně pětka, Hvězdných válek mě ještě více utvrdila v tom, že se v této sérii něčeho serióznějšího a dospělejšího skutečně asi nedočkám. Naivita a triviálnost tu totiž hrají hlavní roli, je to prostě pohádka nejpohádkovější, ale proti gustu… . Nicméně tu ale nebudu určitě tvrdit, že by mě to z tohoto důvodu nějak uráželo, naopak, mě se ta nesoudnost a jednoduchost docela líbila, je zde vidět, že tvůrčí fantazie tu nabrala ještě více na obrátkách, oproti Nové naději to mělo navíc spád hned od úvodu, je tu spousta akce, sem tam i poměrně fungující humor, atmosféra působivá, po trikové stránce na svou dobu asi taky dobrý, ikdyž nejednou jsem fakt kroutil hlavou, neboť jsem přesvědčen, že to šlo udělat i na tehdejší možnosti rozhodně mnohem lépe, ale nevím no, každopádně minimálně zkritizovat tedy ale určitě musím opět Marka Hamilla v roli Luka Skywalkera, to je fakt zoufalý prkno a navíc je toi krutě nesympatický klučina, zbytek osazenstva naštěstí ale funguje bezvadně, takže ve výsledku je Impérium vrací úder pohodová oddychovka, ovšem stejně pořád ještě nechápu tu ohromující základnu fanoušků po celém světě, do které já určitě nebudu nikdy patřit, do prvotřídní zábavy to totiž má z mého pohledu pořád zatraceně daleko.

Jsem přesvědčen, že všichni zúčastnění pacienti této podívané měli ve své době okamžitě nastoupit ústavní léčbu, neboť tohle skutečně příliš zdravého rozumu nepobralo. Jako rozverná srandička z dlouhého nicnedělání dvou kámošů tohle asi fakt nevzniklo, za tím už muselo být vážně myšlení chorejšího rázu a opravdu by mě zajímalo, co minimálně s pány Rothem a Nardsem je dnes. Co jinak konstatovat k samotnému dílku. Je to nechutný, zvrhlý, šílený, ovšem nemyslím že šokující, nenechalo to totiž ve mě vůbec dojem, že jsem viděl něco skutečně ultimátního a za hranicí snesitelnoti, jinak ale na doslova „rozmrdané“ slečně, paní, či co to vlastně bylo za fetku, si dali chlapci po trikové stránce poměrně záležet, zvukový doprovod, a to jak hlasový, tak všechno to mlaskání a šplechtání okolo bylo též působivé, akorát tak ke zblití, herecký výkon pana Nardsema uvěřitelně vyšinutý, ten kluk to fakt asi nehrál, proto jsem zmiňoval onu potřebnou léčbu minimálně hodně silnými tabletkami, no zkrátka jde o nekonzumní raritku, a to buď jen pro zvědavce jako já, nebo magory, jako třeba taky já :-).

TOTÁLNÍ BOMBA!!!! Dvě a půl hodiny jsem seděl přikovaný v kině do sedačky, s otevřenou hubou dokořán a jen lapal po dechu, jak strašně moc mě tahle drsná pecka dostala a vyrazila dech. Hned od úvodu film nabral neuvěřitelný grády, jedna nezapomenutelná scéna střídala druhou, prakticky pořád se něco dělo, dějová gradace zde dostala úplně nový rozměr, a já jsem z toho všeho prostě pořád ještě nehorázně v prdeli. Samotná zápletka je tu sice velmi jednoduchá a přímočará, ale Iňarritu z ní přesto dokázal vyčarovat naprosto strhující maximum, čemuž samozřejmě velmi napomohla i dech beroucí překrásná příroda, která zde sehrává velmi, velmi důležitou a výraznou roli, syrová atmosféra, famózní vizuál a napětí celého snímku jsou též nezapomenutelnými prvky této úchvatné podívané, herecké výkony všech zúčastněných nelze také považovat za nic jiného, než dokonalé, načež pak ústřední duo pánů DiCapria a Hardyho je pak úplně jiná dimenze, tady je rozehrán duel snů, to je zkrátka fantazie, ovšem všechny tyhle mé nadpozemsky působivé dojmy ještě jeden přeci jen převyšuje o něco víc, a to kamera Emmanuela Lubezkiho, ta mě přenesla zcela do jiného světa a především díky jeho nasnímání musím konstatovat, že jde o jeden z TOP filmů vůbec. Iňarritův krutý omyl Birdman budiž tedy odpuštěn a zapomenut, a jinak doufám, že se budou pro tento film konat pořádné Oscarové žně, a já jdu hned měnit pořadí v mé Topce. P.S. všude přetřásaná scéna s útokem medvěda je fakt masakr, minimálně tenhle moment musí vstoupit do filmových dějin!!! Ikdyž já doufám, že se tam zařadí celý tento film, zasloužil by si to.

Hollywood se pokusil o vlastní verzi Lásky nebeské, ovšem i přes hvězdné obsazení zůstal pěkný kus cesty za ní. Přitom ale nemohu tvrdit, že by v nějakém ohledu tento film vyloženě selhal, jen prostě nefunguje a už vůbec nepůsobí pravě tak emočně silně a pozitivně jako zmiňovaná britská klasika. Nejvíce se tedy američtí tvůrci nechali inspirovat odvyprávěním zápletky, kdy se též po celou dobu prolínají osudy různých postav, aby se nakonec navzájem všemožně propojili, což i zde docela zafungovalo, ovšem problém byl v tom, že zatímco příběhy jednotlivých postav z Love Actually byly originální, nápadité a výrazné, zde mi přišli vesměs stejné a tuctové. Navíc mi v nich chyběl i humor, který v Lásce nebeské měl své velmi důležité místo, zde se ale jednoduše vůbec nevyskytuje. Velmi mi zde pak chyběly i nějaké výrazné postavy, kdy zatímco opět Love Actually jimi doslova přetékal, zde mě nenapadá jediná, která by na sebe strhla větší pozornost, či by byla jakýmkoliv způsobem jinak zapamatování hodná, prostě všichni hrdinové a hrdinky jeli ve svých kolejích a nic víc. A ani po emoční stránce to také nešlape nějak vyloženě působivě, všechny ty city mi přišli na sebe až příliš vyumělkovaně našroubované a jen těžko uvěřitelné. Zkrátka, Na SV. Valentýna je sice pohodová podívaná, ovšem ani zdaleka není tak působivá a zábavná, jako již několikrát zmiňovaná Láska nebeská, se kterou ji musím ale prostě srovnávat, neboť ta inspirace je tu skutečně až příliš očividná.

Mrazivě reálný příběh manželského páru, který je působivý především díky tomu, že se ve Wheelerových prostě muselo najít minimálně 90% všech manželských dvojic, a je zcela jedno, zda-li jde o pár žijící v 50. letech minulého století, nebo v současnosti, jde-li o pár z Ameriky, Asie nebo Evropy, prostě jde o tak ukázkové soužití obyčejného, tuctového a uvěřitelného manželství, se všemi jeho charakteristickými rysy, že je to fakt síla a jsem přesvědčen, že znepokojí a rozvíří nejeden vztah. A má slova potvrzuje navíc i fakt, že pánské publikum jasně stojí za DiCapriovou postavou a naopak to dámské za jednáním Kate Winslet, prostě věrohodnost Nouzového východu je doslova dech beroucí a vede určitě k pozastavení se a k zamyšlení se nad vlastními životy, natolik je totiž tento snímek fungující a působivý. Jinak obrovský podíl na přesvědčivosti celého filmu nese samozřejmě i ústřední herecké duo, kdy jak Lea, tak Kate řadím mezi vůbec ty nejlepší herce současnosti a zde to svými strhujícími výkony jasně dokazují. Ovšem opomenout nesmím určitě ani Michaela Shannona, který se tu objevil sice jen dvakrát, ovšem pokaždé zapamatováníhodně a velice efektně. Proč nakonec ale nedám pětihvězdičkové hodnocení, je za emoce, neboť právě po této stránce mě Nouzový východ krapet zklamal a jsem přesvědčen, že je šlo v mnoha scénách vyvolat daleko silněji a výrazněji. Jinak jde ale bez diskuzí o skvělou podívanou, při které ovšem cílovému publiku bude spíš tuhnout krev v žilách, než aby se u ní bavil. Jako se to stalo právě mně.

Bone Tomahawk, aneb, jak jsem se nechal nachytat. Důvěra v mé oblíbené uživatele a jejich tipy byla vždy vysoká, nicméně tímto snímkem byla bohužel hrubě narušena. No, není zkrátka každý den posvícení, že? Vynášení této podívané do nebes je totiž vážně zcestné a navíc mě rozlítilo, že právě okolnosti, kvůli kterým se zde film dostal do červených procent, tak mě zklamali nejvíc. V čem se s ostatními shodnu je tedy určitě ubíjejících prvních devadesát minut, kde se nejen že nic neděje, ale postavy zde navíc i žvatlají o takových hloupostech a zbytečnostech, že mi to nepřišlo ani tak jako hoďka a půl, jako spíš dvě a půl hoďky. Poté však měl přijít avízovaný masakr a já zbystřil. No, na očekávaný masakr ale samozřejmě nedošlo, pokud tedy ovšem někdo za brutální jatka považuje sedm výstřelů a jedno seknutí sekerou, tak pardon, v tom případě to byl masakr jako kráva. Rozhodně mě též ani trochu neoslovili ony „úžasné“ herecké výkony přítomných pánů, Russell dělal jen znuděný ksichty, Wilson přehrával až jsem se za břicho popadal, Jenkins fajn, jen škoda že jsem ho poznal až skoro ke konci, a tak jediný Fox mě trochu upoutal, ale to bylo fakt dost málo. Co se trikové stránky týče, tedy té použité v závěru filmu, tak kde nejsou prachy, zázraků se nedočkáš a talentem v tomto ohledu navíc tvůrci též dvakrát neoplývali, takže i tady slušná bída. A co se celkově zápletky týče, roztáhnout tu prostoduchost do více než dvou hodin byla jednoznačně sebevražedná mise a podle toho to také dopadlo, kanibalové na divokém západě tedy sice byla možná fakt originální myšlenka, ale její zpracování se slině vymklo a v mých očích z toho vznikla pouze dvouhodinová, nezáživná nuda. Já tu zkrátka nemám vážně moc možností, co bych zmínil jako pozitivum, i westernová atmosféra či stylovost mi tu přišly zcela mimo mísu, takže prostě ne, Bone Tomahawk si skutečně takovou pozornost a tak vysoké hodnocení vážně nezaslouží.

To tak jednoho dlouhého, zimního večera, plácajíc se od ničeho ještě k většímu ničemu, plácnu sebou k telce a netušíc co mě čeká, zvolím jeden z komerčních kanálů, vysílajících jeden ze svých osvědčených „skvostů“, nějaký to –xtý díl Prcičkovské série. Inu, což se může stát, řeklo si mé důvěřivé druhé Já a nevědom si následků, rozhodl jsem se následně věnovat tomuto snímku svou veškerou pozornost. Nevím tedy, čím to bylo v oněch osudných chvílích způsobeno, ale byl jsem bohužel takový idiot, že ani po deseti, ba ani po dvaceti minutách filmového teroru a nekonečných muk, jsem nedokázal tu svou línou prdel zvednout a s děsem v očích utéct a absolvoval jsem celé to utrpení až do závěrečných titulků. Pravda, poté jsem potupně vrhl, a ještě ve tři ráno jsem čuměl do stropu a děkoval Satanovi, že jsem ten neuvěřitelný zážitek dokázal překonat bez ještě větší újmy, než byla jen jedna mrzká šavle, nicméně poučení z této zkušenosti pro mě plyne jedno jediné, a to nečum na něco, o čem víš, že prostě nedáš, když na to nemáš! Celá tato série zkrátka měla samozřejmě skončit spolu se základní sestavou ve třetím díle, aby se na ní vzpomínalo jen v dobrém. Ovšem nejen v našich končinách se osvědčená značka dře až na dřeň, a tak nakonec vzniklo už asi dalších devětasedmdesát pokračování a právě Nahá míle je jedním z nich. Co k té podívané tedy smysluplného podotknout. Že bych něco zmínil o zápletce? Počkat, to je blbost, to zápletku nemělo, vole! Co třeba herci? No, ikdyž herci, spíš neošklivý kolemjdoucí, co se byli ochotni na požádání svléknout. Tak co třeba nápaditost, originalita, spád, styl? Aha, zase nic. Ale tedy o vtipnosti tu ale něco zmínit vážně můžu. Ten film není vůbec vtipný. A je to. Suma sumárum, prvotřídní hnůj a blitky. Ámen!