Parlay

Hudba Rachel Portman byla nahrána Pražským filharmonickým orchestrem.

Píseň "Into the West" získala Oscara za nejlepší filmovou píseň roku 2003. V závěrečných titulcích ji zpívá Annie Lennox, frontmanka skupiny Eurythmics.

Hudba Howarda Shorea nezapře svoji inspiraci ve tvorbě německého představitele hudební moderny Carla Orffa, jehož je Howard Shore velkým obdivovatelem. Inspirací při tvorbě soundtracku byla pro Howarda Shorea také hudba Richarda Wagnera.

Ve filmu zazní hudba již dříve použitá ve snímcích Vikingové (1999), Vrána (1994) a Hannibal (2001). V případě posledně jmenovaného jde o pozoruhodnou skladbu "Vide cor meum", která se zde prolíná sledem scén po smrti krále Jeruzaléma (Edward Norton). Původně ji Patrick Cassidy složil pro scénu, v níž Hannibal Lecter (Anthony Hopkins) ve Florencii navštěvuje operu.

Filmová hudba Hanse Zimmera byla nahrána výhradně pomocí syntetizátorů a kláves, tedy bez využití hudebního orchestru.

V rané fázi natáčení, kdy teprve začínala produkce snímku, bylo Keiře Knightley (Elizabeth Swann) pouhých 17 let.

O filmovou hudbu se postaral Dario Marianelli. Po Pýše a předsudku a Pokání se jedná o jeho třetí spolupráci s režisérem Joem Wrightem.

Keira Knightley má ve filmu pěvěcká vystoupení, která si i přes počáteční ostych sama odzpívala.

"Já, truchlivý Bůh" není plnohodnotnou adaptací Kunderova románu, ale pouze jen jedné ze sedmi povídek jeho povídkového souboru Směšných lásek.

Jirešův Žert je společně s hollywoodským zpracováním Nesnesitelné lehkosti bytí jedinou adaptací z celkového počtu šesti Kunderových románů. Snímky Já, truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka a Nikdo se nebude smát režiséra Hynka Bočana odkazují pouze na dvě z povídek jeho Směšných lásek, a tudíž je nemůžeme považovat za plnohodnotnou románovou adaptaci.

Skladba "Parlay", která zazní během scény setkání na ostrově, je velmi podobná skladbě "Man With The Harmonica", kterou složil Ennio Morricone pro film Tenkrát na Západě (1968). Celá scéna je poctou tomuto filmu, což naznačují i velké detaily tváří, které na sebe hledí.

Na elektrickou kytaru, která zazněla ve skladbě "Parlay" (scéna vyjednávání před závěrečnou bitvou), hrál sám režisér Gore Verbinski.