Lukango

Americká symfonie nám zobrazuje tvář geniálního skladatele Jona Batisty, jenž na jedné straně stoupá vpřed ve své kariéry. Na té druhé se však musí vypořádávat s jeho osobním životem, ve kterém jeho manželka trpí rakovinou. V jeden moment tu můžeme vidět hořkosladkou náhodu, kde v jednu chvíli byl jeho profesní život dál, než kdy předtím. Byl to ten moment, kde získal 4 ceny Grammy. Jenže v ten samý den jeho ženě diagnostikovali rakovinu. Vidíme tu tak, že i ti, kteří jsou finančně zajištěni a jsou úspěšní v jejich profesním životě, tak to nemusí platit o jejich osobním životě. Snímek se zaobírá dvěma kontrastními rovinami, kde v každé je pochopitelně středem Jon. Jedna je z jeho profesního života skladatele, kde Joe kráčí čím dál blíž k vyšší popularitě a my tak intimně vidíme mysl geniálního skladatele, který zkombinoval něco starého a osvěžil to něčím novým, což je převážně jeho klíč k úspěchu. Ta druhá rovina pojednává o jeho osobním životě, která ten růžový svět geniálního a úspěšného skladatele vybalancuje. V této lince se dokument soustředí na vztah mezi Jonem a jeho ženou Suleikou, které se vrátila rakovina, a oni se tak snaží tomuto problému společně čelit. Je to takové vystřízlivění z hlediska obsahu. Jedna strana je ta vybarvená a energická, zato ta druhá je šedá a smutná. Film nám tak říká, že člověk může být úspěšný, ale jeho osobní problémy jsou jiné záležitosti, které si penězi nikdo nekoupí, a o to je důležitější podpora a funkčnost mezilidských, především těch rodinných, vztahů. Jasně tu tak vidíme, že dokonalý života nestojí jen na penězích. S dokumentem jsem však měl menší problémy, které mi tu lehce vadily. Jeden z nich je ten, že se dokument nesnaží moc vrtat do hloubky. Ano, sledujeme tu život Jona Batisty, úžasného moderního skladatele, ale snímek se zaměřuje jen na vztah s jeho manželkou a na jeho současný úspěch. Vidíme tu sice autentický a intimní pohled do světa Jona Batisty, ale z jeho minulosti tu z hlediska stopáže nemáme moc obsahu. Proto říkám, že je tento životopisný dokument jen o vztahu s manželkou a jeho současné kariérní pozici. Film sice ukazuje Jona, jako zapáleného skladatele, člověka, který druhého nenechá v nesnázích a pomůže. Někoho, kdo je laskavý, skromný, zábavný, šílený, ale místy tu chybí jeho minulost, abychom Jona pochopili celkově, i s jeho příběhem z minulosti, kde to ještě nebyl ten věhlasný a známý skladatel s tunami Grammy. Nemuselo by se jednat o značnou část, ale mohl by být dokument o tuto vsuvku z dospívání či z života před úspěchem doplněn. Ano, občas tu se tu dokument zmíní o jeho dospívání, ale nestačí to. Dále také jeho osobní linka nedokáže tolik zaujmou, jako ta profesní. Je emotivní a smutná, to ano, ale jednoduše není tak poutavá jako ta profesní. Shrnul bych tento dokument jako život o dvou zmíněných rovinách. Život úspěchu a nejistoty. Co snímek vyzdvihuje, tak jsou záběry z jeho koncertů, kde vidíme napětí, ale také člověka, který je také skvělý organizátor a někdo s tvůrčím talentem. Z hlediska Jonovy kariéry to vidím, tak, že přinesl něco nového a dokázal to obohatit o svůj tvůrčí talent a řekl bych, že na vrcholu své kariéry ještě určitě není. Celkově se jedná o poměrně povedený dokument, se kterým mám problém v tom, že nesahá moc daleko do minulosti a my tak sledujeme pouze jeho současný, profesně úspěšný život a jeho současný osobní život. Můžete mi odporovat, že jeho úspěch vyletěl tak rychle, že v podstatě jeho současný život je také jeho celá úspěšná kariéra, ale i tak si myslím, že by dokument tu vložku minulosti mohlo obsahovat více. Dále se mi také dokument zdál zbytečně zdlouhavý a to samé, co dokument chce říct, tak by se dalo stihnout za hodinu a půl, možná i méně. Ale to je jen můj osobní názor. Na závěr dodám, že závěrečný koncert je dokonalá podívaná plná harmonie, ale také adrenalinu. Známka: 6,5/10

Máte nějakou filmovou tradici? Film, který si pokaždé jednou do roka, v tom samém období pustíte? Teď si odmyslete Pelíšky, Sám doma atd., prostě filmy, které jsou k určitému období spjaté a tak nějak k tomuto období patří. Máte nějakou takovou to tradici? Já ano, a jak jste asi tak pochopily, že se nesnažím o nějakou zpověď, tak tou filmovou tradicí myslím Osm hrozných. Pokaždé, když na Vánoce skončí Pelíšky, tak si dám kávu a pustím se ještě do jednoho kousku, kterým je Osm hrozných. Navzdory tomu, že je tento film považován za slabší film z Tarantinovy tvorby či film, který si Tarantino natočil sám pro sebe, tak já jej z celého srdce zbožňuju. Pojďme si nejdříve shrnou děj, který se lze popsat ve dvou větách, nebo také ve slohovém cvičení, což asi bude můj problém. POZOR! Začíná velká spoilerová jízda! V úvodu vidíme dostavník za doprovodu špičkové hudby, který ujíždí před blizardem. Dostavník zastaví muž, Major Marquiz Warren, kterému kůň zemřel, a tak by potřeboval svézt do města Red Rock. Ve voze je John Ruth, alias The Hangman, který veze Daisy Domergue na popravu, také do Red Rocku. Právě tady je první případ, kde vidíme, jak Tarantino roztahuje scény. Jiný by udělal krátký dialog a jelo by se. To by ale nebyl Tarantino, aby rozhovor trošku neokořenil. Z počátku jednoduchého dialogu tu Tarantino udělal dlouhé (v tom dobrém smyslu) vyjednávání, které si zabíhá do všech možných skulinek konverzace, tak aby divák byl pořádně nasycen mluveného slova. To je taky nápověda k tomu, jaký bude celý film - upovídaný. Nevidíme tu nic zkratkovitě a o nic tu nejsme ochuzeni. Teď ale zpátky k ději. Nakonec se pánové domluví, dodám, že Warren sebou vláčí mrtvoly, za které ho čeká v Red Rocku odměna. Zatímco John Ruth, protože to je The Hangman, drží Daisy při životě, aby jí dostavil ke katovi. Dostavník pokračuje, potkává další tvář, šerifa Chrise Mannixe, který shodou okolností jede také do Red Rocku. Tam se opět konverzace trošku roztáhne. Všichni se domluví a s nedůvěrou v očích se pokračuje dál. Podél cesty je hostinec, ve kterém hodlají přečkat blizard. V hostinci je čeká Mexičan Bob, tajemný Joe Gae, údajný popravčí Oswaldo Mobray a generál Smithers. Jakmile ustájí koně a všichni jsou v hostinci, tak začíná ta pravá zábava. Během ní John Ruth paranoidně a podezíravě sebere všem zbraně, aby neriskoval, že se ho někdo kvůli Daisy pokusí zabít. Dále si tu Ruth všechny vyslýchá, aby věděl na koho si dát pozor. Čas a slova ubývají a my jsme u večeře, kde se proflákne, že Warrenův dopis od Lincolna je podvrh, dopis, který dokázal „odzbrojit bílý“, jak sám Warren řekl. Opět tu je konverzace naplněná a já jen hltal každé slůvku. Poté se film zaměří na Warrena, který se dá do řeči s generálem Smithersem, jenž s ním sdílel bitvu, na které stáli proti sobě. Atmosféra se zhušťuje, když se dovídáme, že Smithersova syna zabil právě Warren. Ten jeho smrt detailně líčí, zabíhá do nejintimnějších detailů, což vyústí v střelbu, ve které je však Warren ten, co má smrtelnou kulku. Zapomněl jsem dodat, že je film rozdělen do kapitol, což u Tarantina není novinka. Mezitím, co probíhala střelba, tak někdo otrávil kafe a jediný člověk, který to viděl, byla Daisy. Kafe se napijí O.B. (kočí) a John Ruth. Během chvíle oba umírají a začíná úžasná westernovská komorní vyšetřovačka, které se ujme Warren společně s Mannixem. Během tohoto vyšetřování Warren zastřelí Boba, kterého usvědčil ze lží. Warren se tak po hostinci prochází a sdílí své domněnky a odůvodnění, kdežto ho někdo trefí. Ten, kdo střílel, se schovával pod podlahou, Jody. Film se retrospektivně přesouvá na to, co se dělo před příjezdem dostavníku, ve kterém byl Ruth, Warren, Mannix, Daisey a O.B.. Dovídáme se, že před nimi přijel ještě jeden dostavník. V něm byl Bob, Jody, Gage a Mombrey. Ti pak vystřílí celý hostinec a připraví se na příjezd dostavníku, ve kterém je Daisy, což je Jodyho sestra, kterou se pokusí zachránit. Netuší však, že se v dostavníku nachází ještě dva pánové, kteří celou situaci zkomplikují. Přesouváme se zpět do přítomnosti, kde začíná přestřelka, ve které se prolije mnoho krve. Mannix je střelen, Mombrey je zabit a nakonec i Jody s Gagem. Film končí, jak raněný a umírající Warren a Mannix věší Daisy tak, jak by si to John Ruth, The Hangman, přál. Konec spoileru, tedy spíše vyzrazení celé zápletky, ale už to mazat nebudu, nechal jsem se lehce unést. Teď už ale k snímku. Osm hrozných s tempem nikam nespěchá, což první dějová scéna jasně dokazuje. Každá scéna je natáhnutá víc než je potřeba. Ale právě v tom tkví to kouzlo, že není film zkratkovitý a snaží se nás nasytit každou vteřinou, i tou nepotřebnou. Film klidně film mohl mít hodinu a půl a děj by se nezměnil, ale už by z toho nešla cítit ta správná atmosféra a hravost s dialogy. Právě ty dialogy obsahují vše, na čem film z drtivé většiny stojí. Jsou temné, bizarní, humorné, jednoduše Tarantinovské a opět mě Quentin dokázal na sedačku přibít a hltat každičkou vteřinu a slovo. Je to lahůdka pro milovníky komorních filmů, protože se film v drtivé většině odehrává na jednom místě. Klíč ke komorním filmům je ten, aby se po celou dobu držely své skromnosti, kterou budují, i navzdory tomu, že by chtěly ukázat i něco víc. Ale tady ten konec není nijak přemrštěný, protože k němu příběh směřoval. Dokázat vystavět film jenom na dialozích je těžké, ale kdo umí, ten umí a Tarantino je ten, který v této disciplíně kraluje a nikdo v současnosti nedělá lepší dialogy než právě on. To s jakou hravostí a nenuceností dokáže prohlubovat postavy a tvořit poutavé a lidské dialogy nemá v současném Hollywoodu konkurenci. Jak říkám, Osm hrozných mohlo být v klidu hodinu a půl dlouhý film, jenže by mu chyběla ta správná atmosféra, detailnost a propracovanost, kterou ta téměř tříhodinová verze nabízí. Přesunu s k herců navzdory tomu, že bych pokračoval s chválou příběhu až do aleluja. Jedná se o dobře provedené herecké výkony, ale místy jsem viděl, že, aby to bylo dokonalé, tak by to chtělo víc. Občas mi zabliklo červené světélko u Kurta Russella, Gogginse či Madsena. To však bylo jen výjimečně. Neznamená to, že bych je nějak silně kritizoval, to vůbec. Všichni tito tři pánové hrát umí, akorát by k dokonalosti potřebovali flexibilnější charakter rolí, což se tu ne vždy nabízí. Z hereckých výkonů by si tak polovina tu nominaci na Oscarech zasloužila, té druhé chybí větší flexibilita role a více emocí, které však ta postava nemá. Od herců se přesunu rovnou na jejich role. Každá postava tu je něčím charakteristická, zapamatovatelná či jedinečná a rozhodně stylová. Buď si tu najdete nějakou oblíbenou postavu, nebo budete s nadhledem sledovat příběhy trefného názvu osmi hrozných, kde ani jedna z postav není ta hodná. Tím je taky Tarantinova tvorba charakteristická, že nemá čistě kladné postavy. Může mít postavy, které jsou vámi preferované a ve filmu jim přejete trošku štěstí. Tady tomu je Ruth, Warren, Mannix, O.B., (Smithers), ale rozhodně nejsou hodné, ba naopak to jsou krutí, nespravedlivé, nechutné a surové prasata, kteří nejsou žádným ideálem, ale krutou pravdou. Jinými slovy to jsou lidi. K těm je film nakloněn, takže jsou jakoby ti hodní. Každá postava je, jak po herecké či papírové stránce jedinečná, baví a diváka si získat dokážou. Přesunu se k technické stránce, kde se opět bude chválit. To je nuda, co? Nekonečně dlouhá recenze. No, kde jsem to byl. Už vím, začnu s kamerou. Dlouhé táhlé záběry bez střihu nám opět říkají, že se tady nespěchá a každičký detail tu s absencí problém nemá. Ať už dlouhý a nekončící záběr, kde si Joe Gage zavazuje šátek, či jakýkoliv jiný záběr, tak pokaždé to není nijak uspěchané a vyčkává se na ten správný střih. To je právě jeden z mnoha důvodů, proč film může působit nudně. Díky těmto krásně vypadajícím záběrům, které však nikam neposouvají děj, tudíž můžou vypadat zbytečně. Já však v nich vidím to kouzlo a jednu z předností filmu. Dále tu máme lokace, ve kterých se film nachází, tedy spíše jednu lokaci. Zbožňuju komorní filmy, které se odehrávají v minimu prostředí. No, a tady to pro mne je úder hřebíčku na hlavičku. Celý hostinec, ale také exteriér, vypadají nádherně jednoduše a domácky. Samotný hostinec je útulné místo, které diváka hřeje. Výprava ve filmu je prostě dokonalá. Chválím jednotlivé rekvizity, kde si každá sehraje svou vlastní roli, tak například kytara, konev, dopis od Lincolna. Chápete, co tím myslím? Jsou to prosté předměty, které však ve filmu hrají důležitou roli, zprostředkovávají posun děje a jsou svým způsobem nepostradatelné. Zmíním ještě hudbu, která je jednoduše mistrovská. Jednou tu máme temný hluboký podkres. Jindy zase lehký šimravý. Ale jako celek je perfektní a toho Oscara si s přehledem zasloužila, protože jednoduše nemá chybu. Abych film jenom nechválil, tak zmíním pár nedostatků, které jako milovník tohoto filmu odpouštím. Někdo může filmu vytýkat přílišnou náhodu a přílišné propojení jednotlivých postav. Většina se mezi sebou pasivně zná nebo časem zjišťují, že toho mají více společného než si mysleli. Abych uvedl příklad, tak zmíním část s vyšetřováním, kde Warren ze sebe spustí vše, co ví. Vypráví tu o zvyklostech majitelů, tak jakoby tam žil. Nebo také část, kde náhoda udeří znovu a zjišťujeme, že Warren zabil syna Smitherse. Právě tato až přílišná propojenost se může brát jako menší nedostatek, ale jak říkám, film miluju a tohle beru jen jako informaci. Obdivuji každého, kdo to dočetl až sem, ale ještě se to pokusím uzavřít. Celkově se jedná o zvrácenou lahůdku pro milovníky westernů a komorních filmů. Je to krvavý film, to opravdu je, zvlášť na konci, kde se s červenou nešetří. Tento film není pro každého a možná i některé Tarantinovy příznivce odradí svojí zdánlivou prázdnotou a délkou. Mne však film očaroval a jedná se tak o mojí nejoblíbenější tarantinovku, která ano, je dlouhá, ale ona potřebuje být dlouhá, aby fungovala a dokázala si vytvořit s divákem to správné pouto. Známka: 9/10

Asi není potřeba nikomu tento film představovat, protože se jedná o legendu, kterou každý viděl, nebo ji alespoň zná. Klasika, která každé Vánoce září na našich obrazovkách. Pokusím se tuhle legendu trošku rozvést a dovolím si ji i lehce zkritizovat. I když děj zná asi každý, tak i tak jej v rychlosti zopakuju. Děj pojednává o třech rodinách, žijící v jednom domě v jedné pražské čtvrti. A my sledujeme příběh rodiny Šebkových, Krausových a učitelky Evy s jejím synem. U mnoho filmů s více příběhovými linkami často bývá zvykem to, že jedna je méně zábavná, než ta druhá. Tady to však neplatí a divákovi je v podstatě jedno, kterou linku sleduje, protože všechny tři jsou úžasné a baví na 110 %. Každý má ve filmu nějakou oblíbenou scénu, ale jak nad tím tak uvažuji, tak jich mám tolik, že kdybych je sem všechny vypsal, tak by mě ČSFD zarazilo kvůli limitu písmen. Jinými slovy, ten film, stejně jako statisíce či miliony Čechů, zbožňuju. Ale, aby to nebylo zas tak růžové, tak menší nedostatky vytyčím. V druhé polovině začne být film vážnější a už to není ta pohodová komedie, což není zrovna chyba, ale film tak ubere z toho v čem byl v první polovině dominantní. Tou dominantou myslím humor, protože, jak říkám, druhá polovina, tedy spíše poslední třetina, z toho humoru ubere, sice humoru nezmizí, ale je ho méně, a je to celkem skok. Neznamená to, že by ta vážná část filmu nebyla dobrá, protože je skvělá, velmi dojemná a smutná, ale jednoduše nedokáže překonat tu humornou část, tu první polovinu. Z hlediska příběhu je první polovina ta zábavná až za břicho se popadající část filmu a sledovat ty přemrštěné rodiny nemá chybu. Asi každý se v některých momentech najde, tedy alespoň já jsem se ve filmu často nacházel. Ta druhá je z hlediska příběhu komplexnější, nabízí bližší poznání tehdejší doby, ztráty ideálů a iluzí, tím především poukazuji na závěr filmu, kde i ta kapička dokáže ukápnout. Člověk sleduje fiktivní příběh rodin, nacházející se v šedesátých letech minulého století, ale film navzdory jeho vzhledu komedie, tak skrývá pravdivý příběh plný emocí, lásky a skutečnosti. Ve filmu se člověk zasměje, to tedy především, ale také si zaplaká a možná si i zavzpomíná. Jak říkám, asi většina si pod názvem Pelíšky představí třeštěnou českou komedii, která však skrývá nesmírnou pravdu, které jde jen těžko odporovat. Přesunu se k hercům a tady není, co rozpitvávat. Donutil jako věrný sluha komunistického režimu baví každou vteřinou. To samé platí i o provokativním a frajerském Polívkovi a cholerickém Kodetovi. Všichni tři pánové jsou herecké esa a odvádí perfektní výkony. Samozřejmě nezapomínám ani na Vašáryovou, Holubovou a Stašovou, kde všechny tři herečky odvádí také úžasné herecké výkony. Abych tady nemusel vyjmenovávat všechny, tak to shrnu a řeknu, že všichni herci jsou perfektně zvolení pro jejich role a nemám k jejich hereckým výkonům ani jednu výtku. Čistě z technické stránky samozřejmě pochválím kameru, střih a také hudbu, která jemně a s klidem dolaďuje atmosféru filmu. Celkově se jedná o klasiku s velkým K, která se jednoznačně řadí na žebříček nejlepších českých filmů, možná, že je to i ten nejlepší, ano, asi je. Rve mi to srdce, ale asi ten půl bod za tu slabší druhou polovinu strhnu. I tak to je perfektní český film, jak z hlediska příběhu či humoru, ale také díky své emoční stránce. Je to film, který není bezdůvodně na 10. místě mezi nejlepšími filmy, tady na ČSFD. No a já se zase těším na Vánoce, jednak z důvodu pohody a atmosféry, ale také z důvodu toho, že budou opět vysílat legendární a nestárnoucí klasiku jménem Pelíšky. Známka: 9,5/10

Kdyby mně někdo tvrdil, že se jedná nejlepší stop-motion film historie, tak bych proti tomu neřekl ani slovo, ba naopak bych s tím i z většiny souhlasil. Dřív jsem si mylně myslel, že Ukradené Vánoce režíroval Tim Burton, přece jen to je jeho styl. Jedinou společnou věc, co má Burton s Ukradenými Vánoci, byla básnička s výkresy, která je předlouhou pro tento film. Muž, kterému vděčíme za tento snímek je Herny Selick, muž, který také natočil úžasnou Koralínu - také stop-motion film. Ukradené Vánoce tak jsou jedním z nejlepších vánočních filmů, který když si pustíte na Halloween, tak nic nezkazíte. Děj pojednává o Jackovi Skellingtonovi, který se jednou ocitne ve Vánočním městečku, a tak ho napadne přenést toho vánočního ducha a vše spojené s Vánoci do Halloweenského městečka. Samotný příběh si s lehkostí pohrává s jednoduchými myšlenkami a úvahou nad samotnou podstatou Vánoc. Vše nám je prezentováno s jemností a hravostí, tak aby se divák nenudil a ještě si k tomu zazpíval. Film je dokonalým sám sebou a nedá se mu nic silně vytknout. Ale aby hodnocení trošku korespondovalo s recenzí, tak něco málo vytknu. První výtku mám k dějové lince u Sully, která lehce až zbytečně odbočuje, ale to je jen jeden nepodstatný detail, který ani neberu vážně. Druhá výtka už je trošičku vážnější, ale i tak to je jen malá vada na kráse. Tou výtkou myslím konec, který je lehce uspěchaný a nedokáže předčít zbytek filmu. Tím slovem ,,uspěchaný“ nemíním celý film, protože jeho délka je tak akorát, a proti délce 1h a 15 minut se nedá říct ani jedno slovo. Film není ani dlouhý ani krátký, prostě tak akorát. Děj filmu je ve poměrně prostý, ale to nijak nebrání tomu, aby nebyl zábavný, protože, jak se říká, ,,V jednoduchosti je krása“, a tady to platí na 110 % a příběh funguje na jedničku. Jednotlivé postavy jsou zapamatovatelné a mají jasný nezaměnitelný charakter. Opravdu bych věřil, že film režíroval Burton, protože takové to postavy dokáže jenom Burton. Vím, předloha pochází právě od něj, ale i tak byste se nedivili, kdyby vám někdo řekl, že Ukradené Vánoce režíroval Tim Burton.  Jak říkám, a platí to u drtivé většině postav z Burtonových filmů, že každá postava je jedinečná a nakonec je musíte milovat všechny, ať už Skellingtona, Sully, starostu, nebo ty tři malý fakany. Prostě všichni jsou úžasní, a zase jsem u toho, takovou to komunitu výjimečných a nezaměnitelných postav dokáže jen Burton, ale tady chvála patří méně známému Selickovi. Teď už k animaci, respektive k stop-motion animaci, která, když má tu správnou ruku, tak dokáže z filmu udělat radost. No, a právě tady to ta radost je. Film je jeden nápad za druhým, každičký detail je vypiplaný a nasvícený tak, aby vše působilo roztomile, ale zároveň nádherně. Tolik tvůrčích nápadů, které ve filmu vidíme je jednoduše pastva pro oči, která ale také hřeje na srdíčku. Jednotlivé městečka jsou plné nápadů a jde vidět, že si tvůrci dali nesmírnou práci, a každičký detail dotáhly k naprosté dokonalosti. Jen samotná animace dělá film výjimečným, a teď k tomu přihodíme také hudební doprovod, jenž je trefný a nesmírně chytlavý. Každičká písnička, která ve filmu padne, tak je chytlavá, zábavná, má vtip a zaujme. Ať už tu máme píseň This is Halloween, What´s this?, nebo Kidnap the Sandy Claws, tak pokaždé mají úder, rytmus a jednoznačně si alespoň jednu ze zmíněných tří zazpíváte také. Zároveň jsou písničky také dobře zkombinované s celkových hudebním podkresem, kde tyto melodie z písní můžeme nenápadně slyšet i mimo. Celkově se jedná o jen z nejlepších stop-motion filmů, ne-li ten nejlepší. Film bezesporu dominuje animací, která je překrásná a nápaditá. Dále také postavami, ke kterým platí totéž. Taky hudbou, jenž je tak chytlavá, jen jak to jde. Film má také pestrý a dojemným příběh s překrásným světem. Já tak vděčím Selickovi a Burtonovi, že vytvořili úžasný stop-motion film, který hledá konkurenta jen těžko. Výborný film na Vánoce a Halloween, u kterého se zasmějete a zazpíváte. Známka: 8,5/10

Film, který se dokázal dotknout stropu děsivosti. Osvícení patří mezi jeden z nejlepších hororů kinematografie, drží si dvojí děsivost i v dnešní době, kde by si svého konkurenta hledal těžko. Za vše především vděčí díky Kubrickově ruce, jenž dokáže filmovou atmosféru přenést na diváka. Film nikam nespěchá a každou vteřinu ještě dvakrát obrátí, aby se ze scény vymačkal úplný maximum. Kubricka, společně s Villeneuvem považuji za krále filmové atmosféry a tady si tuto jeho výhodu opět obhájil a připravil tak horor, který nemá možná lekačky, ale atmosféru, která se pomaličku vrývá divákovi pod kůži, a film tak může být deprimující, děsivý a dokáže diváka silně rozrušit. Divák v průběhu filmu nedokáže nic předvídat, film ho tak nechává v nejistotě a nervozitě. Právě ta nevypočitatelnost filmu drží diváka v pozornosti, protože když si myslíte, že se film bude vyvíjet jednou cestou, tak udělá odbočku a jedeme jinudy. I když film beru za hororové mistrovské dílo, tak se nedokážu ubránit kritice. Příběh ačkoliv má vysoké kvality, tak je nedoslovný a vše, co načne, tak už nedokončí. Jen kolem málokterého filmu se točí tolik otázek a nejasností, než kolem tohoto. Divák bere jednotlivé abnormální věci jako nutnost k tomu, aby děj fungoval, ale pokud se zamyslí a zeptá se ,,proč?“, tak mu film už neodpoví a nechá ho, aby si vše domyslel. Proto si mnoho scén každý odůvodní jinak. A právě to je ten hlavní problém, který s filmem mám. Člověk je hádá, co to znamená, jak se to stalo, proč se to stalo a film tak nepřichází s žádnou jasnou odpovědí, tudíž má mezery, které zabraňují k pochopení filmu. A upřímně, koho zamotal poslední záběr na fotku z roku 1921, kde můžeme vidět Jacka jako ředitele hotelu, navzdory tomu, že se film odehrává padesát let poté a Jack je v hotelu jen jako správce.  Vím, sám Kubrick tohle vysvětloval, a upřímně se mi jeho vysvětlení ani moc nelíbilo. Ale nemělo by to být právě na filmu, aby nám to pověděl, nebo alespoň, aby nás k odpovědi nasměřoval. Protože takto se v průběhu filmu otevře mnoho dílčích otázek a vše se zakončí jednou velkou. Tohle je jediný problém, který s filmem mám - chybí odpovědi. Přesunu se k postavám, kde každá z nich je výjimečná, jiná a nevíte, co od nich čekat. Opět vás nechávají v nejistotě, ať už malý Danny, z jehož jeho druhého já jde celkem strach, nebo ať to je Jack, který sice už od začátku působí jako šílenec, ale i tak vás neustále jeho psychopatická stránka dokáže překvapit. Z hereckých výkonů tu opět budu jen chválit. Danny Loyd jako Danny Torrance je navzdory jeho věku ve filmu skvělý, jak už jako hodný chlapec či posedlý nevypočitatelný kluk, u kterého člověk neví, na které je straně, tak pokaždé se na Dannyho Loyda lze spolehnout. Shelley Duvall tu sice je dle mého názoru až příliš uřvaná, na druhou stranu to jen podtrhuje to zoufalství a beznaděj postavy. No a samozřejmě Jack Nicholson jako Jack Torrance, jenž v roli nevypočitatelného psychopata funguje na jedničku, a převádí tu svůj nejznámější výkon své kariéry. Jedná se tak o jednu z nejikoničtějších postav, která je v Jackově podobě jednoznačně nezapomenutelná. Teď už k technické stránce. A začneme s hudbou, která už na začátku v úvodních titulkách na sebe silou a důrazem upozorňuje a říká, že jen tak něčím nepostřehnutelným nebude. Hudba se zvukem si tu pomáhají na jedničku. Jednou tu slyšíme údernou a hlubokou hudbu, a pak nic a jen posloucháme, jak se Danny na tříkolce valí skrze chodby děsivého hotelu Overlook. Hudba tu je podstatný pilíř. Jak říkám jednou tu je hluboký důrazný hudební podkres, jindy zase neslyšíme nic, a jindy tu slyšíme depresivní pištivé a vysoké tóny, které samy o sobě dokáží diváka dostat z komfortní nálady. Dále tu je kamera, která, ať už je panoramatická či detailní, tak pokaždé je perfektní. Dlouhé plynulé záběry patří ke Kubrickové tvorbě a zde jsou jasně zapamatovatelné a postřehnutelné. Kamera pokaždé zabírá vše, co divák potřebuje ke kompletnímu obrázku jednotlivých scén. Chvála také náleží střihu, který tu místy působí jakoby nebyl a nijak jednotlivé scény nenarušuje, a snaží se ladit s tempem filmu. To samozřejmě platí i o kameře. Samotné umístění filmu je trefné, každá scéna či kulisa je navrhnuta k dokonalosti, tak aby působili noblesně, zapamatovatelně, ale také depresivně. Už jen ze samotného exteriéru hotelu jde strach. Temná stavba uprostřed hor s temnou minulostí. Dále bludiště, které tu na konci sehraje svoji důležitou roli. Veškerý interiér je prostě perfektní, film je tak na jednu stranu nadpřirozený, ale na tu druhou velmi realistický. Tolik předmětů, kolik si člověk zapamatuje, tolik místností a koutů hotelu, ke kterým si člověk udělá vztah. Vše je navrhnuto pestře a pompézně, ale zároveň prázdně a děsivě. Veškeré tyto detaily tvoří film Osvícení jedinečným. To, co všechny tyto body spojuje a dává filmu tvář, tak je atmosféra, která dokonale souzní s tempem filmu a nechává nás v nezapomenutelném zážitku. Napětí a děsivost se v průběhu filmu pomaličku zvyšuje a zalézává divákovi pod kůži, aby mu navodilo děsivou atmosféru, ve které si až člověk začne kousat nehty. Jak říkám, temná děsivá až paradoxně klaustrofobická atmosféra se pomaličku nafukuje, a drží diváka v nejistotě. Celkově je tak Osvícení hororový masterpiece, ve kterém vidím jediný problém. To je ten, že nabízí jen otázky, na které ve filmu odpovědi nenajdete, tedy ne úplné odpovědi. Je to však také jeho podstata, že nechává diváka s otázníky v očích, bohužel s tím mám problém. Nikomu bych ale nezazlíval za zlé, kdyby mi tvrdil, že právě ta nejistota a nedoslovnost je na tom to poutavé, protože by ten dotyčný měl ze značné míry pravdu. Na druhou stranu je i tak Osvícení horor, který místy nemá protivníka a je tak jedním z nejlepších hororů historie. Známka: 8,5/10

Staré a neúspěšné DC se s námi loučí a na rozlučku přináší druhého Aquamana, který úplně nemá geny ani strukturu být tím posledním ze světa DC, myslím tím jeho důležitost v DCU. Výrobu filmu doprovázely problémy, které vytvořili takovou bublinu, že už nikdo včetně studia nevěřil, že se film povede. Mnohé dotáčky filmu způsobily nesourodost a zkratkovitost, což mnozí recenzenti a kritici oplácali filmu o hlavu. Na rozdíl od většiny jsem za takový problém ty dotáčky a nesourodě sestříhané scény neviděl, respektive jsem s filmem neměl a nemám takový problém, jaký s ním má většina. Celkově mám film za poměrně povedený, je především čistá zábava. Film pojednává o Black Mantovi, který najde trojzubec zapomenuté civilizace. V trojzubci je uvězněna duše jeho pána, která ovládá Black Mantu. Ten se snaží jednak zabít Aquamana, ale také obnovit ztracenou civilizaci. Příběh tak není ničím extra, lze ho poměrně předvídat. Největší problém s filmem jsem však měl s tím, že nedokáže vyprávět po svém, respektive filmu chybí originálnější nápady. Každou chvíli jsem ve filmu viděl momenty, které jakoby byly přesně vystřižené z jiných filmů. Jednou tu máme Cestu na tajuplný ostrov, poté Matrix, poté Black Pantera, Piráty z Karibiku atd.. Je toho prostě až příliš a film tak nejde s ničím svým, ale k tomu, aby se děj posunoval, mu dělají berličky jiné filmy, nebo abych byl konkrétnější, tak ostatní filmy táhnou celý film. Dále tu je často trapný humor, je velmi individuální. U filmu jsem se párkrát zasmál, to nebudu zapírat, ale také tu je mnoho momentů, ze kterých mi bylo lehce trapně. Film doprovází tuny klišé a nelogičností. Jedna z mých oblíbených náleží tomu, kdy se Aquaman, Orm, králové a hrstka vojáků vydají do útrob ztracené leč nepřátelské civilizace, kde proti nim stojí celá armáda. Tohle není Avengers, kde se tomu dá i věřit. Dále tu máme doktora, který jako jediný o činech a plánech Black Manty pochybuje a jasně prokáže svojí neloajálnost k Mantovi, přes to všechno mu Manta naivně nadále věří a drží si ho u sebe jako pravou ruku, což ho stojí život. S tímhle bych mohl pokračovat dál a dál, jenže na mě ten film působí tak sympatickým dojmem, že mu to trochu i dopouštím, což mi vadí, protože posledních pár DCovek mě pokaždé při hodnocení nějak zmírnilo, a to mě štve. Z hereckých výkonů tu nikoho strhávat nebudu, všichni hrají na poměry filmu obstojně. Mamoa jako Aquaman stále funguje a baví. Wilson, který tu je klaďas, tak ujde též. To samé platí o Ludgrenovi, Kidman, vlastně i Heard, na které se sice podepsal střih, ale tak špatné to s ní zas není, teda co se týče hereckých výkonů. Z technické stránky to už není tak vypiplané jako jednička, ale mohlo to dopadnou daleko hůr, viď Flashi. Hudba tu je opět výrazná a jako zápor filmu ji rozhodně nepovažuju. O střihu se bavit asi nemusíme, protože bychom moc kladů nenašli. Pro někoho možná i cgi bylo špatné, které sice je na nižší úrovni, ale druhý Flash to není. Na druhou stranu se občas objevily momenty a vlastně jich bylo celkem dost, kde jsem chtěl zavřít oči, jen abych ty efekty neviděl. Někdy tu je vizuál pěkný, někdy nestojí za nic čili se na jeho kvalitu nedá spolehnout. na ty one-take shoty z jedničky se asi zapomnělo, protože jsem si u dvojky všiml jen jediného na konci. Akce je tak s porovnání s jedničkou pozadu, ale i tak je velmi zábavná a baví. Další problémech vidím v exteriérech ale hlavně v interiérech, kde každá vnitřní lokace vypadá uměle a jde z toho vidět, že vše vznikalo ve studiích. Celkově je druhý Aquaman zábavná akční jízda, která však nedokáže vymyslet nic vlastního, a tak vykrádá jeden film za druhým. Film mě však natolik dokázal svojí sympatičností očarovat, že ho pokládám za nadprůměr, čímž úplně není. Aquaman je tak smutnou poslední stránkou ze světa DC, tak jak ho známe. Nové DC má před sebou těžký úkol, kde to moc pozitivně a nadějně nevidím. Známka. 6/10

Aquaman je fantasy romanťárna, která však má co nabídnout. Nejedeme tu tak vážně jako se Snyderem a Wan nám tak naservíroval občas tupou romantickou komedii, která i tak dokáže především v akčních sekvencích výrazně zaujmout. Z hlediska příběhu to není nějaká pecka, ale funguje. Různé motivace postav jsou místy mlhavé, ale samotné postavy jsou svým vzhledem a jasně daným charakterem zapamatovatelné. Postavy, i když nejsou nějak dokonale prokreslené, tak jednoduše fungují a dokáží pobavit. Jsou sice předvídatelné, především u hlavního záporáka, Ocean Mastera, ale opět, fungují a filmu výrazně vzhled neničí. Trošku slabší to je z hlediska děje, kde se střídá více žánrů. Jednou tu máme dobrý fantasy akčnák, a pak se přepne na romantickou komedii, kde to úplně nefunguje, i když samozřejmě, mohlo to dopadnout ještě hůř. Film se klasicky neobešel bez mnoha klišé a nelogičností. Ať už vidíme průzračnou vodu i ve velké hloubce, láhev s mapou, která počítala, že jí někdo najde v tu správnou dobu, protože kdyby jen socha Romuluse spadla, tak se naši hrdinové nikdy ke trojzubci nedostanou. Dále klišé věty jako: ,,Ty jsi ten vyvolený. Ty nás máš zachránit.“ atd.. Spousta těchto podobných vět je nejvíce znát při té romantické lince, kde film servíruje jedno klišé za druhým a celá ta romance mezi hrdiny je šablonovitá, a nedokáže jí zlepšit ani Mamoaovo (snad se to takhle skloňuje) charisma. Scénář sice neoplývá genialitou, ale člověk se nad tím silně nezastavuje. Je to zábava, která se nesnaží zaujmout dokonalými dialogy či dech beroucím vypravováním, protože má jiná esa v rukávu, ke kterým se později dostanu. Přesunu se k hereckým výkonům, kde nikoho silně nezkritizuju. Mamoa není skvělý herec, což ve filmu jasně dokazuje, ale na tento typ rolí se tento sympaťák hodí, jak vzhledově, tak povahově a tvoří tak filmu jedno ze zmíněných es. Mamoa je tak tím tahounem filmu, který byl pro roli Aquamana dobrá volba. Další z hereckých jmen je Kidman, která ujde a potěší, ale zcela do role mi nesedla. Komu však role pasuje, tak je Dafoeovi, který jako rádce odvádí slušný výkon a nijak se za svůj výkon stydět nemusí. Další jméno je jméno akční hvězdy - Lundgren, který na place neválí, ale rozhodně potěší ho vidět v ne-béčkovém filmu. Wilson a Yahya, tak oba dokáží záporné postavy v celku vystihnout, a nemám s nimi sebemenší problém. Nejslabší výkon, asi podává Amber Heard, která, ne že by byla špatná, ale mohla být lepší. Ve filmu je mnoho humoru, akorát je často trapný a neoriginální. Maximálně mi přišel místy úsměvný, ale to je celé, protože ve zbytku to je jen lehce trapný nadprůměr. Přesunu se k technické stránce, kde teprve přijdou pochvaly a ty zmíněné esa. Akce stojí zato, ať už se bavíme o kontaktních soubojích nebo velkolepých bitvách, tak vždy je akce krásně sestříhaná a nasnímaná. Wan si tu opravdu vyhrál s one-take shoty a vypiplal je, v rámci možností, téměř až k dokonalosti. Velké epické bitvy jsou také pořádně kulervoucí a díky poměrně dobrému cgi, se tak můžete těšit na pořádnou podívanou, kde po akční stránce budete zcela spokojeni. Kde cgi trochu hapruje, tak mezi omlazenými herci (Kidman a Morrison), přidám k  tomu ještě místy nepěkné green screeny se cgi detaily. Ale jako celek tu vizuál vypadá opravdu pěkně. Worldbuilding tu je opravdu povedený a patří tak mezi nejkrásnější komiksové světy. Další plus, na který jsem málem zapomněl, a byla by to velká škoda jej nezmínit, tak náleží hudbě. Soudtrack z Aqamana řadím mezi jedny z nejlepších komiksových soundtracků, ať už tu máme dobrodružnou část či temnou a hlubokou, tak vždy tu je hudební doprovod výrazný, zapamatovatelný a dokáže filmu místy pomáhat. Celkově je Aquaman zábavná akční jízda, která sice klopýtá o nedomyšlenost, nezajímavou romanci a tupost, ale na druhou stranu se to snaž vykompenzovat charismatickými herc, suprovou akcí, hudbou a pěknými cgi. Známka: 6/10

To je ta nejlepší komedie, kterou jsem kdy viděl !!! Tak to úplně ne. Kolem filmu se točí takové jméno, že jsem si skutečně myslel, že budu muset svůj pomyslný seznam nejlepších komedií otevřít. To se však nestalo a American pie je pouze trapnost na třetí. Příběh je prostý jako facka, a pojednává o čtveřici středoškoláků, kteří chtějí mít před vysokou školou svůj první sex zažitý. Devadesátkový filmy se často poznají a ani American pie, který je sice až na konci desetiletí, tak není výjimkou a je zamotán do motivů, které v devadesátkové kinematografii frčely - střední škola, sex, ujetost, jednoduchost atd. Film se odehrává ve čtyřech rovinách. V první můžeme sledovat postavu Jima, která asi ze zmíněných čtyřech prožívá ty nejtrapnější momenty, ze který mi bylo jen ze sledování trapně. Mezi ty nejvtipnější momenty v Jimově lince patří bezpochyby rozhovory s otcem, kde jsem se opravdu zasmál, ale jak říkám, trapnost na maximu. Další rovina je o Ozovi alias Ulízaném zpěváčkovi, který především baví, jak svým jemným zpěvem, tak jeho miloučkým chováním před Heather. Další dvě linky už nejsou tak obsáhlé. Ta první je o Finchovi, šprtíkovi, který sice má skvělé a vtipné momenty, a člověk se u něj může cítit méně trapně než u předchozích dvou, ale moc času na plátně nestráví. Ta druhá linka je o Mayersovi, který není tak zapamatovatelný a charakteristický jako ostatní. Upřímně si nedokážu vzpomenout na jediný moment, kde byl středem pozornosti a dokázal humorem zapůsobit. Kdo však na sebe dokázal upozornit, tak byl Stiffler a jeho scény patří společně s konverzacemi s otcem k highlightům filmu, a pokaždé, kdy byl na scéně, tak bavil na 100 %. O dobrých hereckých výkonech se tu samozřejmě nemůžeme bavit, přece jen je to devadesátková komedie o středoškolácích a sexu, to samo si jde trochu proti sobě. Celá herecká parta je nezkušená a vlastně se na tyto ujeté role hodí. I když to možná vypadá, že film relativně chválím, tak to mínění trochu uzemním. Humor funguje jen místy a ve zbytku se tak jedná o opět velmi trapnou kravinu, která nevěděla, kde s trapností přestat a tak to přestřelila až na měsíc. Celkově tak myslím, že s humorem je film poměrně dost nadhodnocen. To, že se tomu někdo zasměje, protože se v těch situacích už nacházel, je jedna věc. Ta druhá je však ta, že film se točí kolem toho samého a i když se snaží vymýšlet další a další scény, které by dokázaly svým humorem předčít tu předchozí, tak málo kdy se mu to daří. Jinými slovy, jestli se vám film nebude líbit v 15 minutách, tak zbytek nebude o moc lepší, i když si zrovna myslím, že začátek a konec kazí filmu image, která i tak je dost pošpiněná (kdybych byl fanoušek filmu, napsal bych postříkaná). Z technické stránky tu není smysl se bavit o něčem vznešeném, akorát kamera má někdy pěkné záběry a dokáže být příjemná. To samé platí i hudbě, která je skvěle zvolená a jednotlivé písničky dokáží tu devadesátkovou atmosféru ještě podtrhnout. V hlavě mi však z hudební stránky zůstanou momenty ze sboru s Ulízánkem Ozim. Celkově se jedná o super trapnou komedii, která svojí trapností málo kde hledá soupeře. Vhodný film pro puberťáky, i když si myslím, že film už natolik zestárl, že je spíše určen pro minulou generaci, která s laděním filmu vyrostla. Na film se ještě někdy podívám, protože bych řekl, že jsem po prvním zhlédnutí na silnou dávku trapnosti připraven. Film vyloženě špatný není, jen si ze mě fanouška nevyrobil. Jestli chcete nechutnost na druhou a trapnost na třetí, tak American pie doporučuju. Jestli se vám však film nelíbil, tak bych se uchýlil k nějaké garantovanější zábavě, čili k Boratovi. Známka: 5/10

Tak tu máme 3. vsuvku, 3. obohacení světa Willyho Wonky, kde už však toto dílo neadaptuje ten věhlasný příběh 5 dětí v továrně, ale je jejím prequelem. Upřímně jsem byl lehce zklamán, že se tvůrci nepokusili znovu adaptovat příběh Willyho Wonky, jakého známe z originální adaptace z roku 1971 či té Burtonovy z roku 2005. Zklamán jsem z toho byl jen proto, že si naivně myslím, že když se to povedlo dvakrát, tak se to povede i napotřetí. Zde nám tvůrci přiblížili začátky Willyho Wonky jakožto nejúspěšnějšího výrobce sladkostí na světě. Příběh nevychází z knihy čili si ho tvůrci vytvořili a myslím, že se s tím popasovali celkem dobře. Nejedná se už o takovou bombu jako tomu bylo u obou předchozích filmů, ale i tak značku Willy Wonka tento film nekazí. Snímek jsem bohužel viděl s dabingem, což se podepsalo na písničkách a hereckých výkonech, které tak nemůžu moct hodnotit. !!!SPOILER!!! Hned v úvodu filmu můžeme vidět, jak mladý Wonka připlouvá do města čokolády, aby si splnil svůj sen. Připlouvá s tuctem mincí, které dobročinně a omylem rozdá. Musí se tak ubytovat v místím hostinci, do kterého ho pozve jeho spolu majitel. Protože Wonka neumí číst, tak se upíše ke smlouvě, která mu nakonec způsobí obrovský dluh, který musí splácet prací v prádelně. Wonka to zjistí až druhý den, když se vrací z centra města, kde celý den prodával sladkosti. Veškerý zisk mu však zabavila policie, tudíž se vrací do hostince s prázdnou. Tam zjistí, že musí svůj velký dluh splácen v prádelně společně s několika dalšími oběťmi. Přeskočím pár důležitých věcí. Wonka si díky svým sladkostem získá celé město, což se nelíbí místním lídrům čokoládového businessu. Tady to utnu, abych nevyzradil úplně všechno, což se mi téměř povedlo, ale už se mi to nechce mazat. Ve filmu vidím jeden důležitý problém, který si předchozí dva Wonkové obrátili ve svůj vlastní prospěch. Tím problémem jsou klišé, které tu až příliš tlačí na pilu a vypadá to, že režie, Paul King, nemá tu schopnost, jakou měla režie předchozích dvou filmů. Jak říkám, předchozí dva Wonkové si z toho udělali výhodu, vzali klišé, nafoukli je, a tak je do filmů integrovali, že si je bez nich nedokážeme ani představit. Tady jsem měl místy pocit, že sleduju nějakou Disneyovku. Příběh je sice plný jedním klišé za druhým, ale i tak dokáže vyprávět zábavný a pestrý příběh, který boduje i na poli humoru. Některé vtipy jsou opravdu povedené a člověka tak dokáže Wonka velmi pobavit, ale i dojmout. I když jsem film viděl s dabingem, tak mi nemohla uniknout melodie Umpa-lumpovské písničky, kterou, když jsem uslyšel, tak jsem se musel nostalgickým dojmem zasmát. Film občas nedokáže správně svým cgi vizuálem zapůsobit, proto vás tu někdy potká neWonkovsky vypadající čokoláda či cgi ztloustlí policejní komisař. Neplatí to však vždy, a proto i tak film dokáže svým vizuálem místy zaujmout. Postavy tu jsou šablonovité, přesto dokáží bavit, ale také občas zahrát na emoce. Film si vyhrává s roztomilostí, barevností a energií, což mu pomáhá tvořit příběh zábavným, a nudu vyhání každou vteřinou. Celkově se jedná o poměrně povedený snímek, který sází na barvitost, dojetí, roztomilost, pompéznost a kouzlo. Film tak působí jako sen, který vás nepustí, a drží vás tak dlouho, dokud to jen jde. Wonka není dokonalým filmem či muzikálem. Je povedeným rodinným filmem, který má potenciál se stát menší klasikou. Kdybych film viděl v originále, tak věřím, že bych se s hodnocení uchyloval k 7/10, takhle musím trochu slevit. Známka: 6-6,5/10

Tady se mohl Burton pořádně vyřádit, protože mezi jeho přednosti patří vizuální nápaditost a zde měl mnoho potenciálu, který naštěstí proměnil ve sladkou odměnu. Knihu jsem nečetl, tudíž se budu často odkazovat na původní adaptaci, která mne velmi mile překvapila, označil bych ji za lepší film. Neznamená to však, že by Burtonova továrna nebyla dobrá, protože dobrá je. Opět tu máme Charlieho Bucketa, který tu je jako dokonalé a poslušné dítě. V původní adaptaci neposlechl Wonkovo pravidlo a jeho charakter se blížil trošku ke skutečnému dítěti. Tady je poslušný, hodný, prostě Freddie Highmore v každém filmu. A vlastně nic proti tomu. Postava Wonky tu není tak tajemná a záhadná, i když se tak snaží působit. Wonka tu je jako člověk, který sice trh zcela ovládl, ale chyběl mu ten správný otec, který by ho dobře vychoval. Chvílemi se Wonka zasní a my tak vydíme jeho hořké dětství. Vidíme, jak ho vychovával otec, zubař, který svými pravidly a přísností vůči sladkostem působí v souvislosti s budoucností Wonky kontrastně. Co si tak vzpomínám, tak v původní adaptaci se o otci Wonka nezmíní, obecně k celé jeho minulosti a dětství nepadne jediné slovo. Proto je dobře, že se nám pokusil přiblížit postavu jeho Williho Wonky blíž, to však neznamená, že je nějak skvěle vykreslená, ale aspoň něco. A ruku na srdce, kdo by chtěl sledovat místo energického Wonky, ponuré psychologické drama o jeho dospívání? Dětské postavy tu jsou ještě více šablonovité, což vůbec nevidím jako chybu. Dokáží pobavit a každá z nich je silně charakteristická, čímž na ně po skončení filmu rozhodně nezapomenete. Celá zápletka je prostá, ale tím, že se pořád máte na co koukat, tak si to neuvědomíte nebo to hodíte za hlavu. Film hlavně baví svojí bizarností, na kterou má Burton tu správnou ruku, a dopřává nám tak silnou vizuální zábavu. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc chápu, proč existuje Burtonova Továrna na čokoládu. Burton si tu mohl vyhrát s barvami, a dopřát nám uhlazený, barvitý, pompézní, bizarní a nezapomenutelný film. Z filmu srší nápadiost. Dokonalé kulisy, které vybarvují film a dělají ho sladkým tu mají své místo. Film měl dostat alespoň nominaci na Oscarech za výpravu, protože je prostě nádherná a zcela určitě nezapomenutelná. To platí i o kostýmech, za které toho Oscara naštěstí dostaly. Z hereckých výkonů pochválím všechny. Freddie Highmore alis Dokonalé Kinder dítě, tu hraje tak, jak jsme od něj zvyklí čili být dokonalým sám sebou. Ostatní děti jsou taky svými rolemi nezapomenutelnými jedinci, kteří baví každou sekundou. Jejich herečtí rodiče také podávají zábavné herecké výkony, a vlastně nevím, co bych k tomu dodal. Christopher Lee je klasika a pan herec na srdíčku zahřeje, i přes jeho chladnou roli. Chválu si zaslouží i Depp, který nehraje nijak špičkově, ale náramně si užívá zdětštilého Wonku. Hudbou Burton jasně předčil originál a jeho soundtrack je tak jedním z nejvýraznějších a nejikoničtějších soundtracků Burtonovy tvorby. Chválu si zaslouží i písničky, které jsou nápadité, šílené, cool, nezaměnitelné, ale jednoduše to nestačí na pokoření písniček z původní adaptace, která byla jednoduše o něco dál. Humor tu funguje a člověk se dokáže pořádně pobavit. Film se však nevyhnul několika trapným momentům, kde si člověk říkal, že si to mohli klidně odpustit a jen by to pomohlo. Na druhou stranu humor funguje a film tak dokáže zvednout náladu. Celkově se jedná o něco horšího Wonku než nám ho představili v orce 1971, ale i tak se jedná o povedené dílo, které má jasně barvitý a nápaditý vizuál, který tu místy dokáže předčit všechny ostatní složky filmu. Já tak Burtona chválím za šílené, ale ikonické dílo, které nám Wonku představilo v tom světle, ve kterém si ho mnozí představí. Film výjimečně doporučuji vidět s dabingem, který téměř nikdy neupřednostňuji, ale toto je jedna z výjimek. Film je tak pro mne povedeným sladkým kouskem, který je asi tou nejlepší reklamou na sladkostii z celé kinematografie. Známka: 7-7,5/10