Malarkey

Je to stejné, jako kdybyste Ivetu Bartošovou vytasili před italským davem. Not great, not terrible. Ale pro nás? Legenda. O Gianna Nannini jsem jaktěživ neslyšel. Příběh ale měla zajímavý, takový tradičně bouřlivý. Filmově je to ale spíš průměr, byť hlavní herečka hraje naprosto fantasticky. A i švarná zpěvačka je, to ano. Jen to tady na mě bylo příliš patetické, příliš plné nesmyslných scén, které mají za úkol uměle vyvolávat emoce. Nepřesvědčilo mě to, ale je možné, že pro Italy to bude mít úplně jinou váhu.

Po sérii diskuzí s kamarádem Enšpíglem jsme se odhodlali Voyo zkusit i my. Také jsem produkci Novy, potažmo Voya, měl obecně za průměrnou. Především tím, co vysílali v televizi. Jenže to, co vydávají na Voyu je úplně jiná liga. Metoda Markovič: Hojer je perfektní kriminálka. Hned, mi vytanuly na mysl Mindhunters: Lovci myšlenek. Jen v československém prostředí 70. let. A to je, musím říct, veliká pocta pro českou produkci. Sice tu autoři v šesti dílech vypráví vztah Jiřího Markoviče s Hojerem v rámci jednotlivých časových úseků, rádoby vytržených z jakéhokoliv plynulého příběhové vyprávění, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Je to trošku jiné, což se v rybníčku českých kriminálek počítá a navrch je tu obří porce kvality, která je dána překvapivě dobrým scénářem, herci (Lněnička, Uhlík geniální), ale i kamerou. Toto se opravdu povedlo a už se těším na další seriály, které mi Voyo nabídne. Kéž by i nadále bylo více takové kvality v českém prostředí.

Nizozemský sexuální thriller, který v mnohých ohledech atmosférou připomíná 50 odstínů šedi. To, co se v devadesátých letech psalo a plno ženské populace si u podobných knih odpočinulo, se dnes i točí. Jenže na plátně to podle mě nepůsobí úplně dobře. Kdyby tohle byl akčňák, tak je to chováním všech zúčastněných béčko jak vyšitý.