Malarkey

Jordan Peele mě už jednou přesvědčil, že je zajímavý režisér. A dokázal to i po druhé. A stejně tak, jako u Uteč, tu otevřel témata, které ještě nikdo jiný neotevřel. Nahodil do toho takový ten černošský nádech, který je pro ně typický, přidal mystično, mimozemšťany a westernovou náladu. Že je to nesmysl? Tak si Nene pusťte. Může to působit jako šílenost a vlastně to šílenost i je. Atmosfericky ale naprosto geniální šílenost. Navíc s výbornou kamerou. Dlouho jsem, tak zahleděně, nenahlížel na záběry mraků. jako tady. Nemělo to chybu. Možná i proto, že tu je víc WTF scén, než by Vás vůbec nepadlo. Pro ty, ale i pro závěr, který je hodně dobrý (i když se nečekaně neubránil hollywoodského nádechu v momentě, kdy je tu vše ostatní silně anti-hollywoodské) si ale tenhle kousek pozornost zaslouží. Dlouho jsem na televizi nepohlížel s takovým zájmem a s pocitem vědět, co bude v dalších minutách tak vehementně, jako tady.

Jestli se Jiřině Bohdalové nedá něco upřít, tak fakt, že umí hrát. Ve svých letech dokáže opilou scénu tak, jako nikdo. A navíc má štěstí, že ji Jirka Strach má rád, protože ji už po druhé uvrtal do televizního filmu, který nejen námětem, ale i zpracováním prostě stojí za pozornost. A to i v případě, kdy Jiřinu Bohdalovou rádi nemáte. Především pro její chování nebo politické preference.

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický.

Občas se stane, že hned po pěti minutách hororu poznáte, že i když se jedná o naprosto klasický vyvražďovací námět, něco je tu prostě jinak. Barbar je v tomto případě jinak. Je lepší. Vizuálně vytříbenější. Atmosferičtější. Napínavější. No a i když se to klasicky zvrhne do zábavného absurdna, po většinu času perfektně baví. Ano, takhle nějak si představuji kvalitně natočený horor dnešní doby.

Když jsem viděl Vedlejší produkt, chtěl jsem zkusit další režisérův projekt. No a tak jsem ve Voyo sáhnul po Matematice zločinu. Zde se ale projevilo, že ne vše, co pan režisér natočí, je čistě zalité sluncem. Také je to o tom, jaké chytne scénáristy. No a tady je to prostě znát. Matematika zločinu má sice super námět. Přiznám se, že jsem o tom příběhu neměl ani ponětí. Jenže mi přišlo plno věcí nevyužito. Možná s úctou k postavě Jiřího Bartošky tu jeho role byla až zatraceně málo. Přitom právě o něm to celé je. Naopak tu Lucie Štěpánková v roli novinářky Magdaleny Sodomkové bylo až neokázale dost. A ta mi přitom ve své roli vůbec nesedla. Respektive mi mnohdy nedávala vůbec smysl, logiku…a to zase pramení ze samotného scénáře. Zajímavé to je, ale výrazné v kontextu množství detektivek, které v naší zemi vzniknou, úplně ne.

Peter Bebjak snad nikdy nemá dost. Když netočí filmy, tak točí seriály. Když netočí seriály, tak točí mini série. Pořád, neustále, všude ho je plno a pokaždé, když ho někde vidím, pokaždé mě námět zajímá. Vedlejší produkt se mu třeba povedl na jedničku. V hlavní roli tu jsou excelentně civilní Tomáš Maštalír a Martin Hofmann, jejichž postavy jsou detektivové, kteří si navíc hrají ještě na hrdiny. Takže je tu i docela obstojná akce a námět, který je vysloveně dobrý. Poměrně nekompromisní, ale dobrý. Ty tři díly jsme doma slupli jak malinu.

Je to stejné, jako kdybyste Ivetu Bartošovou vytasili před italským davem. Not great, not terrible. Ale pro nás? Legenda. O Gianna Nannini jsem jaktěživ neslyšel. Příběh ale měla zajímavý, takový tradičně bouřlivý. Filmově je to ale spíš průměr, byť hlavní herečka hraje naprosto fantasticky. A i švarná zpěvačka je, to ano. Jen to tady na mě bylo příliš patetické, příliš plné nesmyslných scén, které mají za úkol uměle vyvolávat emoce. Nepřesvědčilo mě to, ale je možné, že pro Italy to bude mít úplně jinou váhu.

Po sérii diskuzí s kamarádem Enšpíglem jsme se odhodlali Voyo zkusit i my. Také jsem produkci Novy, potažmo Voya, měl obecně za průměrnou. Především tím, co vysílali v televizi. Jenže to, co vydávají na Voyu je úplně jiná liga. Metoda Markovič: Hojer je perfektní kriminálka. Hned, mi vytanuly na mysl Mindhunters: Lovci myšlenek. Jen v československém prostředí 70. let. A to je, musím říct, veliká pocta pro českou produkci. Sice tu autoři v šesti dílech vypráví vztah Jiřího Markoviče s Hojerem v rámci jednotlivých časových úseků, rádoby vytržených z jakéhokoliv plynulého příběhové vyprávění, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Je to trošku jiné, což se v rybníčku českých kriminálek počítá a navrch je tu obří porce kvality, která je dána překvapivě dobrým scénářem, herci (Lněnička, Uhlík geniální), ale i kamerou. Toto se opravdu povedlo a už se těším na další seriály, které mi Voyo nabídne. Kéž by i nadále bylo více takové kvality v českém prostředí.

Nizozemský sexuální thriller, který v mnohých ohledech atmosférou připomíná 50 odstínů šedi. To, co se v devadesátých letech psalo a plno ženské populace si u podobných knih odpočinulo, se dnes i točí. Jenže na plátně to podle mě nepůsobí úplně dobře. Kdyby tohle byl akčňák, tak je to chováním všech zúčastněných béčko jak vyšitý.

V dnešní době, když americký seriál neláká nějakou hvězdou v hlavní roli, tak se k němu nemáte šanci jen tak dostat. Prostě musíte hledat. A už vůbec to neznamená, že když už nějaký známý herec seriálu dělá reklamu, že to bude nutně kvalitní záležitost. Třeba zrovna zde - Muž na vrcholu. Jeff Daniels v hlavní roli. Jenže v tak průměrné roli, že průměrnější snad zahrát ještě nemohl. Opravdu se to tváří jako jistá variace Vlka z Wall Street nebo Boje o moc. Jenže vše je tu tak nevýrazné a nevtipné, že Vás každý rádoby vtipný moment spíš otráví. Doslova nepovedená záležitost.