Malarkey

Musím říct, že už jsem zažil lepší detektivky, kde jsem si tu ryzí londýnskou angličtinu poslechl radši, než je tomu zde. Pravda, Peter Capaldi tu má až démonicky zajímavou postavu. Jenže co naplat, když on je to jediné, co je na seriálu zajímavé. A to se tu ještě hlásí z pozice druhé barikády, takže hajzl, který čeká na svou chvíli udeřit. Sice se tomu nedá technicky nic vytknout, ale krom něj tu není nic, co by ze seriálu dělalo kousek, který by se v dnešní době vyjímal.

Stává se to málokdy, ale tady to Česká televize dokázala. Nejenom, že natočila moderní evropské drama (byť remake belgického originálu), ale ještě k tomu dokázala námětu dát přesah do naší běžné reality. V obou případech každopádně klobouk dolů. Moderní soundtrack, akční střih, fantastické herecké výkony, kde se střetává starší (Brodská, Řezníček) herecká generace s tou mladou (Březina, Malá). A v obou případech je to totální paráda. Jen je třeba překlenout se přes první díl, který je záměrně sebevědomý až běda. To jsem trošku kousal a přemýšlel, jaká je pravda a jak moc se to prostředí studentů doktorandského studia, byť jenom, přibližuje. Jakmile se ale námět rozjede logickým krokem, je to jízda, která nebere konce. Chápu, že ne pro každého, ale osvěta není nikdy na škodu. Navíc ten přesah, ten se mi hodně líbí. Může to někomu pomoci, což je super. Zde se hodně nad námětem přemýšlelo a vytěžilo se z něj maximum. Za mě tedy klobouk dolů. Prosím, více takových námětů, více takových sebevědomých filmařin...

Mám pocit, že jsem ze dna Apple TV vyhrábnul klenot, o kterém se tam vůbec nikde pořádně nemluví a přitom jednoznačně stojí za to. Samuel L. Jackson tu hraje postavu Ptolemyho Greye, který trpí klasickou demencí důchodového věku. Pamatuje si, co se dělo před padesáti lety, ale neví, co dělal před pěti minutami. Jeho postavu hraje naprosto geniálně, ostatně jak je u Samuela zvykem. Po druhém díle se navíc z klasického smutného životního dramatu stává honba za pokladem a má to až takový thrillerový nádech. Což mě bavilo. Divák si na ten neuvěřitelný posun v životě Ptolemyho musí trošku navyknout, protože původně to směřovalo trošku jinam. Jakmile se ale stane, tak bude po zásluze spokojen. Šest epizod je tak na podobný příběh přesně tak akorát, tak se nemusíte bát, že by tu někdo něco zbytečně natahoval. Doslova povedený kousek.

Námět mi trošku připomínal takovou epizodní scénku legendárního italského snímku Bio Ráj. Jen s tím přídavkem, že to tu je s atmosférou čínské kulturní revoluce. Takže notně poetičtější, typicky čínské a asi i dost melancholické. Také ale mnohdy těžko uchopitelné, ale díky námětu pořád zajímavé a v klidu stravitelné.

Vincent Lindon je Auguste Rodin. Sice jsem Rodina neznal, ale musím uznat, že Vincent ho hrál tak věrohodně, že jsem neměl důvod mu nevěřit. Jen škoda, že mě film vůbec nebavil. Když si pouštím životopisný film někoho, koho neznám, tak jsem zvědavý, co se dozvím. Tady se ale dozvím tak maximálně to, že Rodin měl velice rád ženské křivky a proto tvořil fantastické sochy.

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát…

Je až s podivem, kolik známých dánských hereckých tváří se v této ptákovině objevilo. Taková dánská akční absurditka, ve které je šílené všechno, co Vás jenom napadne. Na zaplácnutí hodiny a půl, odpočinku u TV nebo čistého relaxu ale dostačující záležitost.

Pierry Niney hraje přesně toho ambiciozního mladého šmejda, kterému se naskytne příležitost, co není úplně košér…a tak ji chytne za pačesy. To, jaké to má důsledky, zjišťuje až záhy. Pokud to přijmete, tak si tento spisovatelský thriller užijete. Já musím přiznat, že jsem měl s hlavní postavou osobní problém. Vidím v ní totiž dnešní generaci, což, chápu, byl filmařský účel. Ale vadit mi to může, ne?

Náhled do kuchyně prezidenta Francouzské republiky. Zajímavé i z toho pohledu, že tu samotná kuchařka, okolo které se to celé točí, vede pěkné dialogy se samotným prezidentem. Aneb, když se plebejec sejde s hlavou státu. Příjemná povídavá jednohubka.

Výborné dramatické téma, skvělé irské prostředí, perfektní výběr hereckých rolí pěti sester, které vypadají přesně tak, jak jim současný psychologický stav umožňuje. Všechno tu naprosto parádně funguje, dva hlavní představitelé pojišťováků tu jezdí po malebné zelené krajině ve Škodovce a jediné, co je tu trošku navíc, tak fakt, že příběh je natažen na zbytečných deset dílů. Přičemž osm by jí slušelo víc a šest by aspirovalo klidně na čistou pětihvězdu. Střed je tak trošku nudnější, byť prohlubuje vztah k jednotlivým postavám, kde, pravda, ten mrtvý manžel byl opravdová osina v prdeli. Osobně mě nejvíc vytočil v té scéně s koťátkem, podobné scény prostě nedávám. Kam se hrabe to peklo, co dělal lidem kolem sebe. Jenže, to, co se děje v posledních dvou epizodách, to vymyslel snad akorát opravdový scénáristický bůh. No a až po shlédnutí jsem navíc zjistil, že se jedná o remake belgického originálu. To ale nevadí, zde jsem si to užil i tak. Musím říct, že dlouho jsem nezažil tak podařený dramatický kousek na způsob například Sedmilhářek.