Malarkey

Nová variace na Wonku, a jeho zde teprve se rodící továrnu na čokoládu, si ostudu určitě neudělala. Timothée je asi největší devizou filmu, protože vše ostatní je hezké, ale nikterak extra výrazné. Muzikálové části jsou klasicky libivé, ale trošku fádní a běžné. Prostředí je milé a nápadité, ale takovým tím svým způsobem, který zaručuje právě režisér Paul King. A který použil i v Paddingtonovi. Pokud Vám to sedí, budete spokojeni. Já mám jednoznačně radši ten černohumorný styl Tima Burtona, ke kterému se vracím po stopadesáté a vždycky mě stejně s něčím dalším překvapí. Největší překvapení je tu každopádně role Hugh Granta, který je tu ale bohužel zatraceně málo.

Tak jak první série začala, tak druhá série přidala na plynu a díl za dílem každou epizodu končila nějakým zvratem, že jsem neměl sílu se ani nadechnout. K tomu přidala úhlavního nepřítele v podobě Marka Vašuta, který si svoji roli ruského mafiána, co vypadá víc jak Vašut, než jak Rus, užil naprosto fantasticky.

Vlastně se mi to neříká úplně snadno, ale i když je, co se týče výpravnosti, Napoleon naprosto klasický film Ridleyeho Scotta, na víc, jak na tři hvězdičky to prostě nevidím. A problém je asi hlavně ve scénáři. Zatímco první skoro hodinu jsem vlastně vůbec nechápal, co se na scéně děje za politické machinace a jak se vlastně Bonaparte na ten trůn dostal, tak ve druhé polovině Ridley klouzal už jen po povrchu a ukazoval ty nejzásadnější momenty slavného vojevůdce střihnuté s momentky ze života Napoleona a jeho divy Pepičky. Po technické stránce ale pecka. Tu bitevní vřavu podle mě nedokáže nikdo tak dokonale ztvárnit jako právě Ridley. Jen možná škoda, že se do Slavkova nejel podívat osobně. Možná by pak tu bitvu položil do prostoru, který je uvěřitelnější, než ty kopce, které tam jsou. Jinak ale nemám výtek. Chtěl bych v 85 letech mít tolik energie jako Ridley, který s prstem v nose natáčí tyto výpravné příběhy, na které dnešní režiséři ani nemají.

Zřejmě asi nejlepší večer s Oskary, jaký jsem za ta léta zažil. Vtipný, zábavný, bez nějakých zbytečných excesů. Prostě ve všech ohledech povedený. Přitom i ocenění byla vesměs ve většině ohledů očekávaná. Minimálně sázkové kanceláře tvrdili, že v těch nejsilnějších kategoriích to Oppenheimer sklidí, což se ve výsledku stalo. Mě to teda trošku překvapuje, protože to není Nolanův nejlepší film, ale dobře, beru to na zřetel. Co se týče ocenění tak se mi nejvíce líbila Da Vine Joy Randolph. Tam bylo vidět, že je z toho úplně paf. Osobně jsem ale rád i za Cilliana Murphyho, Emmu Stone a klidně i Roberta Downeye Jr. První dva mám hodně rád, takže tam je to jasné. No a Robert, i když měl pár mimických posunků, které jsem nechápal, nakonec jsem mu to ocenění také přál. Byť ani Cillian, ani Robert mě herecky na tisíc procent v Oppenheimeru nepřesvědčili. Co se týče vtipu, tak Jimmy Kimmel to taktéž zvládl s přehledem. Jeho úvod byl sice mírně rozpačitý, ale pak už to jelo. Nahatý John Cena naprosto boží, Arnold s Danny DeVitem nostalgicky přesní, Guillermo s tequilou také pobavil a nesmím opomenout ani momentku, kdy se Jimmy nečekaně pobavil na účet Donalda Trumpa. Prostě ve všech ohledech paráda. A to ani nemluvě o tradičně perfektně zvládnutém In Memoriam momentu, který mistrně doplnil svým hlasem Andrea Bocelli se svým synem, kteří zde zazpívali svojí překrásnou Con te partiró. A o hudbě to bylo i nadále, protože se tu tenkrát sešli i vysloveně podařené hudební scénky. Totálně emotivní Billie Eillish s výbornou skladbou z Barbie, kterou bych s klidem emocemi srovnal s nádhernou scénkou Lady Gaga s Bradley Cooperem před lety. Pak se tu mihli indiáni z filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce, kteří Oskarům přidali další kus originality a nakonec se tu skvěl perfektní výpravnou scénkou Ryan Gosling, když tu dokonale zazpíval píseň z Barbie o tom, že je prostě jen Ken. Se všemi těmi efekty k tomu náležejícími. Jo…tentokrát se to hodně povedlo. Kéž by to vydrželo i v dalších letech.

Jak jde o nový film Taiky Waititiho, hned jsem v pozoru. Navíc tady si zvolil fotbalové téma, tak nebyla možnost tomu nedát šanci. I když ale film námětem hodně přirovnávají ke Kokosům na sněhu, tak musím říct, že Michael Fassbender není John Candy. Legenda v žánru to prostě nebude. I tak ale uznávám, že jsem se zde nasmál víc než dost. Má to přesně ten režisérův komediální rukopis, hezké prostředí a průběh přesně typický podobně laděné komedii. Takovou si prostě chcete pustit, abyste si u ní krásně odpočinuli. Myslím, že bych s chutí zvládnul i seriál a byl se všemi těmi postavami klidně častěji. Obyvatelé Americké Samoi mi díky tomuto filmu přirostli k srdci.

Loňský rok s českými filmy, se přiznám, jsem trošku odflák. Zároveň ale vím, že tam vznikla celá řada kousků, která mě zaujala na tolik, že bych je moc rád v co nejbližší době viděl. I z toho důvodu mě moc zajímalo, jak to Český lev v letošním roce sesumíruje. A musím říct, že si udržel svůj kvalitativní standard udělení lvů let předchozích. Úvodní noir scénka s detektivem Ebenem v hučce byla třeba výborná. Hezky uvedla všechny ty filmy, které jsou v nominacích a udělala to zábavnou formou. Pak to Marek Eben ještě coby moderátor poměrně hezky uvedl (a následně i uváděl, třeba nápad vykouření mě přišel vtipný) a pak už to mělo tradiční spád udělení lvů. Sem tam lepší děkovačka, sem tam horší děkovačka. Nejlepší jednoznačně u Simony Pekový, která si to ocenění zřejmě hodně zaslouží a hlavně si ho totálně užívala. Tak vtipnou děkovačku jsem možná ještě neslyšel a dost jsem se u ní nasmál. Nejhorší pak ta Ruska s tím studentským filmem, která si tam z děkovačky arogantně udělala přednášku, kterou ještě odrecitovala z mobilu. Ostuda na entou, to se na to radši měla vysrat a i když to bylo neurvalé, vůbec se nedivím, že ji režisér slavnostního večera před všemi tak sejmul. Tohle se prostě nedělá a totálně zneuctila všechny, co na tom večeru pracovali. Tohle má být oslava filmu, což zřejmě nepochopila. Navíc mě zaujaly ještě dvě věci - finální ocenění nejlepšího filmu, které akademie předala Bratrům. To mi přijde poněkud zvláštní. Vyšli s jediným oceněním, proč asi? A pak ještě ocenění Kryštofa Hádka za nejlepší výkon v hlavní roli…jenže v seriálu/mini-sérii. Nemá to být ocenění k filmům?

Druhá série Dobrá ráno, Brno, mě potkala v televizi v době, kdy jsem objevoval sérii první a byl totálně v šoku z toho, jak povedený a zábavný komediální příběh to je. Druhá série má každopádně momenty, kde jsem se řezal jak protrženej, ale i momenty, které šly úplně mimo to moderátorství Dobrého rána, což prostě byla hrozná škoda. Také tu trošku do extrému vytáhli postavu režiséra Mirka, který mě první polovinu série dost sral, než se trošku uklidnil. Pořád ale v celkovém kontextu super, měl jsem se každé pondělí na co těšit a myslím si, že se k tomuto seriálu moc rád opakovaně vrátím. Kdyby byla třetí série a udrží si podobnou kvalitu, budu nadšen.

Když pominu první dva vysloveně úvodní díly, tak musím uznat, že Slow Horses je hodně povedené špionážní drama, které mě v poměru této první série vysloveně dost bavilo. Bavilo mě to prostředí agentů, kteří jsou vyřazeni a odklizeni do skupiny Slow Horses, kde od nich nikdo nic nečeká, neočekává a spíše jsou všichni z MI5 rádi, když o nich nikdo ani neví a neslyší. A tak od nich vlastně ani nic neočekávají. A bavilo mě i to napětí, které tu tenhle seriál postupně vybudoval až do vrcholného finále. Poslední dva díly třeba byly vrcholová špionážní pecka. K tomu je tu největší tahoun geniální Gary Oldman coby šéf skupiny pomalých koní, který je cynik jako prase, navíc je to dobytek a vypadá jak kdyby vylezl někde z popelnice, kde týden přebýval. Pokud máte špionážní náměty rádi, tak věřte, že tohle prostě chcete vidět.

Pravděpodobný problém tohoto filmu je ten, že se nejedná o typické sci-fi, jako spíš o existenciální drama, což jednoznačně není pro každého. A to, že v něm hraje Adam Sandler, který je mimochodem výbornej, tomu úplně nepomáhá. Průměrný divák totiž uvidí jeho jméno a bude očekávat zábavu a ne emotivní kolotoč člověka, který ve vesmíru bojuje sám se sebou. Trošku to tu působí, jako takový příběh Terence Malicka z vesmíru. Mně se ale tenhle film moc líbil. Má hloubku, zajímavé vizuální momenty a hlavně finále, které je naprosto fantastické. Až mi mimozemšťana Hanuše, kterého fantasticky namluvil Paul Dano, bylo dost líto. Nicméně fantastické je i to, že Netflix zfilmoval příběh českého autora. Sice s příběhem získal více ocenění za oceánem, než u nás, ale obdiv si to zaslouží. Pravda, že pár momentů působí pro Čecha trošku úsměvně (pár dobrých narážek na českou historii nebo český vesmírný program), ale když se přes to překlenete, tak musíte cítit hrdost. Tohle vidí celý svět a Adam Sandler tu nosí oblek, na kterém je našitá česká vlajka. Kolik takových filmů to má?

Mám za sebou zřejmě nejen nejočekávanější film letošního roku, ale mám ten pocit, že i to nejlepší, co letos uvidím. Druhý díl Duny si dal sice trošku načas, ale pokud mám na takovou kvalitu čekat tři roky, vůbec se zlobit nemůžu. Nevím totiž, jak tento díl pojmenovat, než že je to totální sci-fi epos, který se po právu bude řadit mezi to nejlepší, co Hollywood vyplivnul ve 21. století. Hans Zimmer se opět překonal. Sice tu není z jeho strany žádná výrazná melodie, ale ve spojení s prakticky dokonalým vizuálem jde z Arrakisu až nepopsatelný strach a respekt. Herecky se tu také sešla současná herecká smetánka, které evidentně vůbec nevadí dílčí role, aby splynuli v jeden kvalitou těžko popsatelný celek. Nelze jinak, než říct, že tady se Denis Villeneuve opět překonal. Věrně totiž zfilmoval knižní román, o kterým v 80. letech mluvili jako o nezfilmovatelném.