Malarkey

To jen nějaký nadšenec se pokusil natočit podobný film, s tím, že by mohl mít obdobný úspěch, protože se přeci jedná o ten hříšný tanec, který dřív sklízel tolik úspěchů. Dvojka je už hrůza hrůzoucí, protože autoři asi nepochopili, že se pokusili natočit film z padesátých let a tak na soundtracku objevíte jména jako Wyclef Jean nebo Christina Aguilera a táák. Každopádně ani jedna skladba mě nedokázala chytnou a ani nevím, že bych nějakou slyšel někde hrát. Na druhou stranu z původního Hříšného tance, toho je všude dost, takže takhle na mě dojem tento film rozhodně neudělal. Snažil se zaujmout něčím jiným neokoukaným, ale podle mě to s tím vším docela dost přehnal. Ani samotný pár se mi vůbec nelíbil, ona byla větší jak on, a celé mi to vyznělo spíš komicky než že by autoři rádi natočili něco dobrého. Každopádně se na to nechalo docela koukat, už jenom proto, že se tam objevil Patrick Swayze. Vždycky, když se tam objevil on, jako by film ožil, ale jinak je to teda mrtvola mrtvoucí...

Jak tak koukám na filmografii Roberta Zemeckise, tak on vždycky uměl diváka pobavit zajímavou a hlavně zábavnou formou. Nejzajímavější na tom všem je fakt, že každé jeho dílo je něčím unikátní a vyjímečné. V tomto filmu je to zrovna spojení animovaného a reálného světa, které se teda povedlo opravdu na výbornou. Jako malý jsem králíka Rogera a detektiva Boba Hoskinse žral. Sice je to přinejmenším zvláštní spojení, ale je vidět na zdejším hodnocení, že určitě funguje. Zajímavý nápad se dočkal dobrého zpracování se sice průměrným příběhem, ale co jiného do takovéhoto námětu vymýšlet, že to vlastně není ani na škodu. Úhlavní nepřítel se také opravdu povedl co po animované tak po hrané stránce. Christopher Lloyd umí hrát zvláštní postavy a tady se mu jeho um neskutečně vyplatil. Falešná hra s králíkem Rogerem je výborný nápad, který se povedl daleko líp než plno jejich napodobitelů v současnosti. Každý si v tom prostě najde to svoje. Skloubí se zde totiž humor dvou generací výbornou a hlavně zábavnou formou.

Už tenkrát jsem tušil, že tohle je supr úspěšnej oblíbenej seriál na Cartoon Network, a to mi bylo dvanáct a čuměl jsem na to v angličtině, a bavilo mě to i když jsem tomu houbeles rozuměl. Kupodivu ani po těch letech to neztrácí na zábavě, ale fakt je, že těch seriálů zrovna na Cartoon Network byla celá várka, stačilo si vybrat, i když Dexter patřil mezi ty nejlepší.

Tohle je, věřím, pro někoho naprostý a nezničitelný kult. Tak to taky mělo být. Já jsem si dřív, než tento film vznikl pořídil celou trilogii v originální komiksové podobě a ani tak mě to natolik nezaujalo jako jiné příběhy nakreslené na lesklém papíře. Režisérské stolice se chopil tvůrce celého díla, samotný Enki Bilal a pokusil se o takový celoevropský produkt, který rozhodně zaujme svým zvláštně pojatým zpracováním. Jenže mě rozhodně nezaujal. Jediné co tam opravdu stojí za pozornost je totiž muzika. Kdo jiný se jí mohl chopit než vítězné růže z Islanda, tedy v překladu Sigur Rós a ta muzika tomu dodává okamžitě jiný rozměr. Bez ní by to byla břečka, která by neměla hlavu ani patu. Teď je to film, co nemá hlavu ani patu, ale přesto má plno tolik silných scén, protože ta muzika je prostě geniální. Ve filmech by jí mělo být více, protože dokáže zaujmout diváka a to film v dnešní době každopádně potřebuje a hudba tomu hodně dopomáhá. Takže to byl ten jediný, opravdu dobrý tah od Enki Bilala. Jinak si jeho projekt měl šetřit a plánovat ještě nějaký ten rok dopředu, protože to nemělo žádný význam. Teda až na to, že Sigur Rós natočili další várku muziky z naprosto jiné dimenze, než ve které žijeme my.

Motýlí muž a jeho podivné poselství se dostalo i do filmu, a ten do kin a podle mě se opravdu povedl a samotnému fenoménu rozhodně nedělá ostudu. Jestli je to pravda nebo ne si každý divák musí vybrat podle svého uvážení, jasné je, že když tomu věří, přidá filmu minimálně o hvězdičku navíc, jenže když tomu nevěří, nevidím jediný důvod proč by na to všecko měl vůbec koukat. Já jsem Proroctví z temnot viděl mnohokrát a vždy mě udivoval svým skrytým tajemstvím. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem fascinován, když jsem ho viděl podruhé stále mě mrazilo v zádech a já byl překvapen jak zajímavý, záhadný a přesto tak povedený film mohl vzniknout. Je málo filmů, které jsou podle skutečné události a o to míň jich je, o zvláštních bytostech, které krouží kolem našeho života a zasahují do něj a naopak od něj odrazují. Každopádně jsem se hodně bavil. Mám tento film rád. Richard Gere mě překvapil, protože jsem ho měl za průměrného nevýrazného herce. Neřekl bych, že se do role nehodil, překvapil v ní a dokázal jak dobrým hercem je a to je dobře. Každopádně na tento film jen tak nezapomenu a vždy budu mít tu neutuchající vzpomínku na Motýlího muže, na Černého anděla přinášejícího poselství od shora, které má tu čest vidět jen pár vyvolených z nás.

Tady se názory na tenhle historicky velkokapacitní film ženou od těch nejvyšších po ty nejnižší a já se nestačím divit. Želary nejsou špatný film, rozhodně se od průměrné české tvorby hodně vyjímají, ale proč to je všechno takové? to nedokážu pochopit. Já se teda dost dobře u filmu přiměřeně nudil, chvilku jo, pak zas ne, ale zase je to furt dost vážné téma na druhou stranu, no a furt tam jsou ti nejlepší herci, které v Česku můžeme vidět, že ty čtyři hvězdičky si to beztak zaslouží ať chci nebo ne. Jen bych o tom teda pro příště rozhodně nechtěl slyšet. Já nevím proč ale už mám zaryto, že u českých filmů se radši zasměju, než abych sledoval tak vážné tváře...

Trojka už je jinej matroš. Tu jsem měl kupodivu ze všech nejradši, vydržel jsem na ní také koukat nejvíckrát. Ono tady dost možná lidem vadí, že tam ti zvířata mluví, ale mně to bylo jedno, jako malýmu mi to vyhovovalo a já jsem se u toho nádherně bavil.

Dostihová horečka je neskutečně zábavná a pravdivá komedie o sázení. To mi potvrdí každý, který někdy sázel nebo sází dodnes. Protože to co se v ní vidí a to co se v ní provádí, to jsou trampoty nejednoho aktivního sázkaře i v dnešní době a právě proto je to tak hezké a právě proto se tomu tak směju. Italové tenkrát uměli komedie, stejně jako je na tom tato. Možné také je, že si nakonec po dopsání komentáře dojdu vsadit. Ale nejbližší sázková kancelář je tak půl hodiny cesty pěšky od domu a autem se mi příliš jet nechce, když jsem nedávno naboural. Ale na druhou stranu bych si mohl hodit korunou a říct si že rub bude chůze a líc auto. Tím pádem bude v sázce můj život a uvidíme jak to dopadne. Sázky prostě zábavné jsou. Tahle komedie jo toho zdárným příkladem a že takových filmů není mnoho jen vyvyšuje tuto tak, že na ní jen tak nezapomenu a klidně se na ní znova a s radostí podívám.

Komiksová hvězda, Spawn, určitě není, ale tenkrát si mé srdce potom co se na toho chudáka černocha vylila ta kyselina, bez problémů dostal a já si ho s chutí zamiloval. Sice to všecko není bůhví jaký zázrak oproti takovým komiksomaniakům typu Spidermana nebo Supermana nebo do třetice Batmana, ale zase je to hrdina, který se na kazetách v půjčovnách objevil a u nás především sklidil nevídaný úspěch. Byla legrace vidět něco takového. Je to sice průměrná banalitka, ale nezapomíná se na ní. Přitom v televizi je taky docela často a stále dokáže bavit. Na jednu stranu je to neskutečná blbost, ale jako malý jsem to s radostí žral a hlavnímu hrdinovi za svým cílem s nadšením fandil. Pomsta jako pomsta, i když jich je ve filmech stovky, každá je nějaká, tahle je ale extra drsná a těžko zapomenutelná.

Ať jsou kdekoliv, Olsenky nikdy nezklamou.