quokam

Ne ne ne, takhle ne. Nic nefunguje. Uf. Mizerne prehravane pitvorive herectvi v cele s legendami zanru. Nesympaticky hlavni hrdina, nesympaticti jeho pratele a spojenci, toporny kral, vecne sikanovana a vysmivana "zaporna" postava, a to vse jeste servirovane detem. Ne.  Kouzla kralu maji stesti, ze o deset let pozdeji natocil tentyz reziser jeste kouzelnika Zita. Ve srovnanim s Zitem zde mohu vydolovat mizernych 5 procent. Cesta na dno jeste neni dno samotne.

Moje hodnocení 75 proc Film drží výborní herci v čele s výborným Gérardem Depardieu, který si s chutí zahrál světáckého, unaveného, ale přesto nezlomného a bojovného Dantona. Pro mně osobně je překvapením herecký výkon Wojciecha Pszoniaka, jehož Robespiere žije. Dýchá, přemýšlí, v horečkách trpí nemocemi, pochybnostmi, avšak jde svou cestou, protože si myslí, že nemá na vybranou. Na rozdíl od jednoho recenzenta si nemyslím, že by R. poslouchal chlapce odříkajícího články ústavy na konci filmu zděšeně, na mně působí spíše dojatě, jako ve smyslu "Ano, kvůli tomu jsem to všechno činil." Zděšený by spíše měl být divák z rozporu mezi vznešeností idejí a nízkými prostředky k jejich prosazování. Zážitek však sráží český lacinný dabing. Jeden, maximálně dva dívčí hlasy na všechny ženské role ve filmu, to je prostě málo. Také některé nezvládnuté repliky trhají uši, hlavně při veřejných projevech.    Film pojednává o důležitosti nezávislosti soudní moci, o dělbě moci tak důležité v moderních demokraciích, o svobodě slova a role opozičních mediích. Když něco z toho, nebo nedej bože toto vše chybí, tak demokracie mutuje do diktatury davu ci většiny, což je nadčasové sdělení tvůrců. A v dnešní době se stává aktualnější a aktualnější. Klíčové scény filmu tedy mají hlubší přesah než jen vykreslení nějakého sporu nějakých dvou osobností nějaké revoluce. Proto jde hodnocení nahoru, až holt naráží na hranice snesitelnosti tohoto dabingu.   Několik citátů: - Ale ty jsi kat! Ale né ve službách mých, ale ve službách lidu! Posíláme ti nepřátele revoluce. Tvou povinností není je soudit, ale zlikvidovat! - Bojovali jsme za rovnost všech lidí a teď stínáš hlavy všem, kdo vyčnívají...  - kde není chléb, tam není zákon, sovoboda, spravedlnost, ani republika - Ale i kdyby! I kdyby mně zatčení Dantona mělo zničit, podle nějakého neznámého zákona ústavy, by pád zločince měl zapříčinit i můj pád, co na tom! U revolucionáře nesmí v žádném případě zvítězit strach z nebezpečí před smyslem pro povinnost!

Moje hodnocení sto pro Skvele konverzacni (bez nasili a sexu) historicke drama, ktere se jiz dnes netoci. Vrchol erotiky je zde drzeni se za ruku. Take douhe pomale zabery napr na jezdce v mlze jakoby se do nasi dnesni uspechane doby jaksi nehodily.  Pokud tedy jste spise fanouskem kobry 11 ci Jamese Bonda, misto napr porucika Columba, asi to nebude pro Vas. ale lide, kteri maji radi filmy s presahem, ti si zde nevydechnou. Zamysleni nad dulezitosti svobody svedomi a presumce neviny ilustrovane nad zivotem sv. Thomase Moora. Jedna se o adaptaci divadelni hry. Spolecne se Stastlivcem Sullou doporucuji na povinne sledovani v ramci obcanske vychovy. Plusy: Skvele herecke vykony Paua Scofielda (zaslouzeny oscar), ale napr taktez Roberta Shawna, Leo McKerna ci Orsona Wellse, nádherná výprava, atmosfera. Drobne minusy: Trochu topornejsi Norfolk. A taktéž historicky Thomas Moore nebyl k lutheranum az tak tolerantni, jak je ve filmu naznacena. A mel vice deti.   Citát: Ano, poskytnu pravni ochranu i dablovi, pro sve vlastni bezpeci. Poznamka ke flanker.27 Četl jsem divadelni predlohu, film se ji verne pridrzuje, preci jenom ji napsal scenarista filmu. Motivace protistrany jsou (podle meho nazoru dostatecne) priblizeny v uvodnim rozhovoru Moora s kardinalem Woolseym (KV: myslite si, ze tudorovcu uz bylo na trune dost? Potrebujeme dedice, co s tim udelate? -  TM: Ja se za to denne modlim..)    Ale novou verzi jsem nevidel.

Vydrzel jsem se divat pet, deset minut, byt mam rad historicke filmy. Bohuzel. Laska k SSSR je tesne po valce asi pochopitelna, ale ve filmu o postave z 15. stoleti  jaksi nema co delat.

Lidé se vyvíjejí. Málokdo je stejný v pětadvaceti, kdyz nastupuje do zamestnani jako zelenac a v padesati, kdy se muze o sve zkusenosti oprit. Stejne tak bývá clovek jiny v pětapadesati a jiny v sedmdesati. To, ze v petapadesati ridi mizerne, neznamena, ze v sedmdesati nemuze rici mlademu uchu, ze nikdy neridil... Za mne ma serial prozatim 80 proc. Narozdil od jednoho recenzenta mi nezavazi, ze nekolik hercu hralo v minulosti v Ulici, na brak Ulice se nedivam. Skvely je Sokol (tomu bych spise dal mladsiho Pliska) a Fridrich,  Finger a Bartos mne zatim nepresvedicili. Pan Cuba by mohl hrat Checotye ve Star Treku a Michal Novotny jede svou ligu. Detektivka slusna, atmosfera vyborna, zapletka uchazejici.  A ti favoriti byvaly krasna auta...

Žánr: Divadelní představení tvářící se jako historický velkofilm Moje hodnocení: 75 procent.   Kontroverzní dílo naši kinematografie, přesto se domnívám, že je zde hluboký, až duchovní přesah ze svírací kazajky povinné komunistické ideologie. Prý si už i ministr Zdeněk Nejedlý stěžoval, že pan Vávra ukázal Husa spíše jako kněze než jako sociálního revolucionáře.    Plusy: 1) Vizuální stránka filmu. Možná se dnes zdá zastaralá, přesto je precizní a naprosto excelentní. Interiéry, exteriérové rekonstrukce, kostýmy či masky (kupř. až fyzická proměna Husa z charismatického kazatele ke zlomenému vězni) 2) Hluboké scény, které přesahují komunistickou ideologii k úrovni nadčasovosti. Jedná se např o kázání Jana Husa v betlémské kapli či jeho rozhovor s postavou Radovana Lukavského, nebo taktéž koncilní "slyšení". 3) Vykreslený vztah Jana Husa k lidu. Možná si opět neco pomyslíme o komunistcké propagandě, ale přesto aby byl kněz knězem, musí milovat lidi, kterým slouží a lidi musí milovat jeho. A Jan Hus kněz s velkým Ka bezesporu byl. A vidět v tom komusnismus? Třeba režisér Jiří Svoboda se komunismu, možná i pro svou politickou minulost, tak bál, že vztah Jan Husa k lidu se pro jistotu neodvážil zobrazit vůbec a nahradil jej jakousi platonickou láskou ke královně Žofii.   Minusy: 1) Naprosto slabá režie, pan Vávra odpustí. Všichni herci hrajou toporně a teatrálně, a to i ti, kteří umí hrát přirozeně, jako například pan Höger (!!!), paní Matulová, pan Pešek (!), o panu Štěpánkovi nemluvě. Je to až tak do očí bijící, že film si "zaslouží" svůj vlastní specifický žánr a hodnocení v rámci něho. 2) Taktéž scény, kde se lid má chovat "spontánně", je cítit nazkoušenou nahranost. Herci jakoby dobře věděli, kdy a co mají "spontánně" vykřiknout. 3) Naprosto tragická je přetočená scéna upálení Mistra Jana HUsa. Tam ta ideologická nalévárna je neoddiskutovatelná.

Moje hodnocení: 80 proc   Mám rád shakespearovská dramata. Nebývají to povrchní hry, oddechovky, ale hluboká zamyšlení, analýza společnosti jak tehdejší, tak i současné. Nutí člověka klást si otázky. Nespokojit se s tím, co vidí, ale tázat se, proč vidí to, co vidí.  Není ta či ona hra – čistě náhodou – o mne samotném? Často bývá...   To beze zbytku platí i o filmu "Kupec Benátský", který podle předlohy Williama Shakespeara natočil režisér  Michael Radford.  Ten do hlavních rolích obsadil Al Pacina, Jeremy Ironse, Lynn Collinsovou a Josepha Fiennese.   Film nese typické znaky, rukopis Shakespearův. Slabší, nelogický děj, je mnohonásobně kompenzován propracovanou psychologii postav i filozofickým podtextem. Shakespeare v této hře, řečeno marxisticky, nastavuje zrcadlo své, ale i naši společnosti. Pseudokřesťané, kteří židy nenávidí, plivou po nich, pronásledují je a povyšují se nad nimi, nadávají jim do psů a lichvářů, radují se a smějí se z jejich neštěstí, na druhou stranu za nimi přilezou jako největší přátelé ve chvílích, kdy potřebují jejich pomoc, vypůjčku jejich peněz. "Co mohu říci," ptá se Shylock, "má snad "pes" peníze?"  Nemravní měšťáci, kteří uspokojují své choutky v nevěstincích, rádi káží židům o morálce, když se jedná o jejich vlastní dobro, když však jde o dobro žida, překrucují jejich oprávněné nároky tak, aby sami vyšli grossovsky křišťálově čistí, a při tom aby nemuseli dostát svým závazkům.   Ústy Shylocka Shakespeare také protestuje proti antisemitismu, poukazuje na tento nerovný stav těmito slovy: "Vždyť on (=Antonio) mne zneuctil, připravil mne o půl miliónu! Smál se mým ztrátám,  mým ziskům se vysmíval. Pohrdal mou rasou, kazil mi obchody, přátelé mi odrazoval, nepřátele povzbuzoval.  A proč to všechno? Protože jsem žid! Nemá žid oči? Nemá žid ruce? Tělesná ústrojí a tvar? Smysly, pocity a vášně? Nejí snad stejné jídlo? Nezraní je stejná zbraň? Netrpí snad stejnými nemocemi a neléčí je stejný lék? Není mu snad stejná zima a v létě stejné teplo jako křesťanovi? Když do nás píchnete, neteče z nás krev? Když nás lechtáte, nesmějeme se? Když nám dáte jed, neumřeme? Když nám ublížíte, nemáme se mstít? Když ve všem ostatním jsme stejní jako vy, budeme stejní i v tomhle. Když žid ublíží křesťanovi, co je z Lásky k bližnímu? Pomsta! Když křesťan ublíží židovi, k čemu jej ponouká tento příklad? Tenhle křesťanský vzor? No k pomstě! Teď udělám, co jste mně naučili, a taky budu zlý! A vemte jed na to, že tuhle vaši lekci ještě vylepším!"   U soudu pak ústy Shylocka projdou další podivuhodná slova: Mám se bát soudu, jsem snad já něčím vinen? Většina z vás vlastní otroky, kteří slouží vám doma jako vaše hovada, jako psy a mezci, k té nejhorší robotě si je používáte, protože jste si je koupili. Když Vám řeknu: Dejte jim volnost a vdejte za ně své dcery, proč mají jen v potu dřít, ať ustelou si měkce, přesně tak, jak si stelete vy,  jen ať osladí si patro lahůdkami! Odpovíte: Jsou přece naši!  Tak odpovím vám stejně: Ta libra masa, o kterou zde vedu svou při, je draze koupená, je má! Je má! Je má! A já ji chci!   Další děsivá slova tentokrát na adresu Shylocka, připomínají antisemitické výroky i z dnešních dnů: "Tvůj život je zločin na lidstvu," křičí dav po Židovi, "milost pro něho? Provaz k oběšení za darmo, k čertu s ním!" Není náhodou, že v celé hře je Shylock pouze jednou osloven osobním jménem, jinak po něm pseudokřesťané volají: Žide! Člověk si vybaví hned černobílé obrázky z válečných dokumentů o holocaustu a z filmu Schindlerův seznam.   Film v sobě nese všechny nedostatky Shakespearových dramat, ale i varování, které zní aktuálně i dneska. Že nenávistí plodí nenávist, msta plodí mstu, příkoří vede k novým příkořím.   Filmu dominuje Al Pacino v role Shylocka a také půvabná Lynn Collinsová jako zamilovaná, toužící a moudrá Portie. Jeremy Irons v roli Antonia moc hrát nemá co. Bassanio v podání Fiennese je trošku zapomenutelný. Avšak Al Pacino a jeho Shylock v paměti zůstávají pěkně dlouho.   Rád bych pochválil i český dabing. Občas se povede, že dabing pozvedne film ještě o stupínek výše. Legendárnímu Mrazíkovi se těch stupínků přeskočit povedlo více. Ale i Ladislav Mrkvička v roli Shylocka tuto postavu skvěle vykresluje a samotný film tím povznáší umělecky na ještě vyšší úroveň než originál.   V recenzích jeden uživatel filmu vyčetl, že byť Shakespear napsal původně komedii, film není směšný. Tato recenze je nepochopením shakespearovského pojmu "komedie", který neslibuje, že ve scénch následuje jeden gag za druhým jako v Bláznivé střele. Shakesperovský pojem komedie předznamenává pouze to, že se divadelní prkna nestají hromadným hrobem jeho postav.

Moje hodnocení: Sto proc   Osobně bych ve školách omezil či dokonce zrušil povinné četby a zavedl povinné sledování filmů. A na prvním místě, v hodinách občanské výchovy, právě tento film. Inscenace krásně zobrazuje procesy, kterým se dostává totalitní diktátorská vláda k moci a jak se u moci udržuje. Výkřiky typu: Dal jsem svého švagra na první místo seznamu, dal jsem svého švagra jako prvního!, nebo "To nejsou jednání, to jsou žvásty", nebo postava "pekaře Rufuse", či voják Zdeňka Žáka, to všechno jsou tak nadčasové reálie, až z toho mrazí. Vyčítat filmu papindeklové kulisy nebo chtít "historickou přesnost", je jako vyčítat zebře pruhy nebo lvovi hřívu a chtít po lvu, aby žral seno a trávu a po zebře, aby lovila buvoly. Prostě to patří k žánru.   Plusy: 1) Réžie: Jestliže všichni herci včetně těch, co hrajou i ty nejmenší role, podávají životní výkon a hrajou jako o život, je to zřetelně ovoce práce režíserova. 2) Václav Postránecký, Petr Čepek, Ladislav Županič, Ladislav Frej, Otakarové Brouskové, Gabriela Vránová, Jaroslav Kepka, Zdeněk Žák, Radovan Lukavský a další a další, všichni zcela excelují. Možná pouze pan Brzobohatý nebo Ondřej Vetchý mají své méně světle chvilky, ale i jejich výkony jsou heroické. 3) Vizuální stránka, kulisy a kostýmy, za mne plus.   Minusy: - Postava černocha, respektivě herci, co jsou v jeho okolí, kteří jakoby nedovedli na tuto postavu reagovat, respektivě jakoby s ní netočili jednu scénu, ale jeli si tu svou. Možná tam byla jazyková bariéra. Ale to je taková malichernost. 9.9/10

Strašlivý film, film strašlivý nejenom pro svůj obsah, ale proto, že popisuje skutečné historické události. Film Kladivo na čarodjnice natočil trochu kontrovérzní režisér Otakar Vávra v roce 1969 na základě románu Václava Kaplického, scénař napsal společně s Ester Krumbachovou sám, film tvoří společně asi s Markétou Lazarovou a Spalovačem mrtvol vrchol české filmové vlny 60. let. Od samotného režiséra se jedná o nejkvalitnější snímek - společně s Krakatitem ze čtyřicátých let. A byť by Otakar Vávra v jiných svých dílech natočil ideové pasnímky, pak tímto filmem to v mých očích vysoce nahradil.   Film popisuje hostorické procesy s čarodějnicemi, které proběhly za vlády císaře Leopolda na sklonku 17. století na Šumpersku a ve Velkých Losinách. Tvůrcům jakoby nešlo o to, aby byl divácky líbivý, ale o až dokumentaristickou a surovou analýzu politických procesů. Údajně sám Vávra chtěl natočit výpověď o tom, jak člověk může u soudu na sebe vypovídat ty největší lži a nesmysly, jak může nevinný člověk žádat o trest smrti pro sebe a ještě za tento rozsudek poníženě děkovat jako za to největší milosrdenství. Podobenství s padesátými léty tu je zcela zjevné. Do filmu obsadil i jednu z obětí politickcýh procesů padesátých let, paní Jiřinu Štěpničkovou. Vedle ní excelují: pro mně osobně neznámá dvojice Vladimír Šmeral v úloze inkvizičního soudce Bobliga a Elo Romavčíck v úloze děkana Lautnera, pak ve filmu můžeme vidět i herecká esa:  skvělého Josefa Kemra, Václava Lohnického, Eduarda Cupáka, Čestmíra Řandu, v malých rolích také Martina Růžka jako biskupa a  Josefa Bláhu jako odvolačního soudce. V roli Sattlera jsem osobně nepoznal Lubora Tokoše - přeci jenom tohoto herce mám zafixovaného jako bělovlasého a bělovousého dědečka z filmu "Nefňukej veverko." Dále roli faráře Königa si zahrál Jiří Holý - zlý král z pohádky Zlatovláska. Hereckou kariéru zde zahajovala Jaroslava Obermajerová známá například z Majora Zemana. Bývalého inkvizačního soudce Huttera si výborně střihnul pro mne jinak neznámý Rudolf Krátký. A v rolích stařenek, prvních odsouzených čarodějnic excelovali již zmíněná Jiřina Štěpničková, Lola Skrbková, Marie Nademlejnská jako statečná Davidka a Miriam Kantorková jako lázeňská Tobiášová.   V diskuzi na webu  signaly.cz byl vysloven názor, že tento film je pouhá "proticírkevní propaganda." Osobně tento názopr nesdílím. Neboť překvapivě je v tomto filmu církev vykreslena ve velice dobrém světle.  Vidíme zde jasné odmítnutí toho, že by za inkvizičnímu soudy proti čarodějnicím stála náboženská horlivost. Naopak, Böbligovi pohnutky jsou vykresleny velice přesně: Jedná se o snahu vyšvihnout se z chudoby a za každou cenu se dopracovat k majetku. Dále film jasně vykresluje i sexuální motivy Böbliga, jeho fascinací sadismem, nechutností, necudností a vtipy a povídačkamu toho nejhrubšího zrna. Ano, procesy sice spustí náboženská horlivost kněze hraného Edou Cupákem, ale i tento kněz velice záhy pozná svůj hrubý omyl a opět z hlubokého přesvědčení se snaží procesy zastavit. Taktéž ostatní církevní osoby jsou zde nositeli pokroku: Děkan Lautner, farář König, bývalý inkviziční soudce Hutter. Tuto linku filmu nesmíme přehlédnout. Páter Vojtěch sice selhává, ale toto selhání je zde vykresleno jako osobní selhání jedince a né instituce. Dokonce ani biskup hraný Martinem Růžkem zde není popsán pouze černě. Při audienci dopřává Lautnerovi sluchu a povzbuzuje jej, aby vyslovil své pravdivé mínění o Böbligovi, Lautner však zde nenachází odvahu Böbliga obvinit přímo. Obvinění sepsané Böbligem proti Lautnerovi nechává nejprve přezkoumat nezávislým právníkem a až pak přistupuje k zatčení Lautnera. Inkviziční tribunál pak nechává doplnit lidmi, kterým pevně důvěřuje a na soukromě rozmluvě na ně tlačí, aby vyslovili svůj upřímný názor. Že tito lidé také v konečném důsledku selžou není jeho vina. Objektivně hodnoceno nemáme biskupovi co vytknout, jestliže nevytrhujeme jeho osobnost z jeho doby. Navíc procesy probíhají na panství světském, ne církevním, i v tomto filmu tedy hlavní zodpovědnost za ně nese světská moc  zosobněná paní hraběnkou a bezcitným soudcem apelačního - odvolacího soudu, kterého hraje pan Joserf Bláha.   Film se nevyhne srovnání s jiným Vávrovým velkofilmem: Jan Hus. A z tohoto srovnání vychází zcela vítězně. Vávrova režiserská práce  na Kladivu se mi zdá umělecky hodnotnější, řemeslně zručnější a svým sdělením hlubší než u Jana Husa. Ve filmu o Husovi pozorujeme románové postavy, v Kladivu se však díváme na  živé lidi v celé jejich nahotě: S jejich hrdinstvím, ale i slabošstvím. V Husovi některé scény "spontánního jednání davu" nesou pečeť až moc pečlivého plánování rozporné právě k oné hrané spontánnosti. Přímo vidíme, jak jednotliví herci ví kdy a co mají říci, až to zcela zruší celou představu oné spontánosti. v Kladivu takovéto scény nenajdeme. Možná proto, že v Husovi se hodně umělě až násilně prosazuje Lid jakožto hlavní hrdina a hybatel děje, Kladivo však je o jednotlivých hrdinech, o jednotlivých osobností, které právě dohromady jako skládačka lid tvoří.   Kladivo na mne zanechává hluboký dojem.   Plusy minusy: + Vizuální stránka, scénář, režie + Vynikající Josef Kemr a Václav Lohnický ve vedlejších rolích, velice dobře hraje i hlavní dvojice Šmeral s Romanovčíkem  - člověk se trochu ztrácí ve vedlejších postavách. 9.5/10