Buko

Alice Nellis natočila film o staré paní, která se začne starat o vysloužilého cirkusového koně. Nemůžu tomu upřít nápad nebo že to na rozdíl od běžných českých komedií nepůsobí vyloženě hloupě, ale s těmi  má společné to, že to je na komedii zatraceně málo k pousmání.  Takový citový kýč, který na mne působil depresivně a kde jsem nevěřil ani v ten autismus Issové. (27.12.2022)

Mile pozitivní film s kvalitními hereckými výkony, a to jak hlavní protagonistka, tak zvláště pak Martha Issová. Sladkobolný příběh pro starší. Škoda rozvleklého tempa hlavně v první části. Všímala jsem si snahy o poetické ztvárnění, přesto jsem se dívala na hodinky častěji, než bych považovala za nutné. Mezi českými komediemi jistě o řád výše, než jsou různé ženy na hraně já nevím čeho. Nellis se nevysmívá, nepoužívá podbízivé stereotypy. Velmi laskavý film, který ale nevleze pod kůži a netrhá emoce. (11.10.2022)

Buko je film bez ambic, to je potřeba vypíchnout na začátek. Čím dřív se s tím smíříme, tím víc máme šanci si užít pohodovou atmosféru pozdního léta na Kokořínsku, kde čas plyne líně a bezstarostně, a kde žije skupinka žen, jimž muži do života již v podstatě nezasahují. Krobot umře v prvních minutách filmu, a jinak jsou chlapi dobří jen na to, aby se postarali o domácí zvířata, popřípadě tvořili zábavné, směšné figurky. Jo, pardon, ještě jsem zapomněl na Cinu. Sledujeme tedy sbližování stárnoucí ženy (a také úžasně roztomilé autistické sousedky) s koněm, a také trochu s dcerou a lidmi na vsi, kde se rozhodla strávit důchod. Nellis hladí po srsti, zobrazuje všední chvíle ze života, a vlastně se tam nic nestane, ale po skončení je divák v klidu. Tedy taková hipoterapie filmem. (07.03.2023)

Laskavý a zároveň přemýšlivý film o tom, co nám v životě vlastně nejvíce chybí. A to je porozumění. Nebránil bych se kratší stopáži, ale nudu také rozhodně nečekejte. Velký prostor získal nedoceněný Martin Kubačák, Martha Issová jako vždy vynikající. Místy se je i čemu pousmát a pokochat se po krásné krajině Českého ráje. (30.09.2022)

Odpočatá Alice Nellis dala na úsloví „Nech to koňovi, ten má větší hlavu“ a s pomocí univerzálního lidského příběhu pohladila diváka po duši. Lehce naivní hořkosladká hipoterapie jako kontrast současného světa rychlých sdělení. Moc si neumím představit sebe v roli diváka, který navštívil biograf, ale takhle v neděli na večer u televizní obrazovky……jako pohled ze sedla koně. (14.12.2023)