Godzilla Minus One

Hollywood spí a dokola představuje vyšedlé neoriginální franšízy, kdysi věhlasných blockbusterů, nyní bez autorského ducha a jakékoli snahy. Proto se musel narodit Takaši Jamazaki, který se celé dětství učil v Afterech a poctivě nakoukával Baye, aby se podíval na nový Godzilla vs. Kong trailer, zeblil se a řekl si že to natočí líp. Díky Bohu za to! Krom Toma Cruise už si americký patos neužiju, tak jsem rád, že to Japonci s Indama berou v poslední době do vlastních rukou. (29.12.2023)

Připadalo mě to vlastně úplně v pohodě. Japonské Godzilly jsem nikdy neviděl. Tohle zřejmě měla být nějaká pocta směrem k nim. Ano, současné Hollywoodské verze, ve kterých vlastně Godzilla pomáhá lidstvu mě příjdou trošku mimo mísu už z principu proč by to vlastně Godzilla měla dělat. V Minus One je prostě hrozbou pro lidi a tečka. Je potřeba ji zlikvidovat. Jak toho ti malí mravenci dosáhnou? To mě zajímalo. Jinak samozřejmě vztahy mezi postavami jsou ošetřené, ty emoce tady prostě jsou. 65% (16.05.2024)

Filmy o nezničitelném hlubokomořském monstru, které si čas od času zaskotačí až po kolena v Tokiu, mě nikdy příliš nebraly, takže jsem viděl všeho všudy starou Gappu, americko- japonskou Godzillu z osmadevadesátého a Souboj titánů s Krakenem, který byl takovou usedlou, starořeckou verzí japonské radioaktivní, permanentně nakrknuté potvory. Na tento snímek jsem se tak podíval jen proto, že mi vyjel jako hlavní nabídka na Netflixu, přičemž mě zaujalo, že se mělo jednat o období po skončení války. No, zjistil jsem, že mě nový příběh vzteklé ještěrky překvapivě bavil, aniž by za to mohl samotný předimenzovaný plaz s reaktorem místo jater. Zaujaly mě spíše japonské, ne zcela vydařené snahy popasovat se se svou účastí ve druhé světové válce a taky fakt, že si ke svému filmu dokázali japonští tvůrci na rozdíl od Michaela Baye pozvat opravdu schopné poradce, takže jejich válečná technika vypadala krajně realisticky (torpédoborce, Takao i Šinden byly naprosto vymazlené). Bavil jsem se tak možná nad záležitostmi spíše okrajovými, bez nich by mě ale asi ani nenapadlo, abych snímku věnoval pozornost. / Poučení: Neodpaluj jaderné hlavice, bomby nebo reaktory v Tichém oceánu, nikdy nevíš, co tím nabudíš. (03.06.2024)

Druhá světová válka skončila, Japonsko ale ještě ani zdaleka nemá vyhráno. K jeho břehům se totiž blíží gigantické monstrum. Povede se ho zastavit, nebo zdecimovaná země padne na úplné dno? Godzilla Minus One je přehlídka skvěle vypadající destrukce, funkčního patosu a lehce přehnaného japonského herectví. Dohromady je to však i pro Evropana bez problémů ukoukatelná podívaná, jejíž tvůrci mají dost nadšení, nápadů i úcty k původním filmům, abyste se v kině ty dvě hodiny skvěle bavili. (02.12.2023)

Repetitivní lamentování nad traumatem a výčitkami svědomí hlavního hrdiny časem nudí, ale ponurý tón troskotající japonské pozice ve válce přihrává gigantickému monstru vrchovatě. Godzilla je zde za zlověstných tónů temné hudby symbolem hrůz války, včetně devastující jaderné hrozby. Oceánské scény s ní jsou vynikající, mají gradaci i nápady, jak z jejích fyziologických možností vytěžit maximum. Je hrozivá, naštvaná a nezničitelná. Scény s ní ve městě jsou pouze doplňkové, jakoby tvůrci nechtěli opakovat stokrát viděné (i v amerických monster filmech) a chtěli si udržet specifický lodní a vodní dějový charakter. Rozpočet $15M USD na tak kvalitní CGI mayhem je neuvěřitelný a úspěch v amerických kinech by mohl znamenat změnu uvažování hollywoodštích rozpočtářů, co potřebuje a co nepotřebuje dobrý biják. V tomto ohledu je Godzilla Minus One podobným “transformačním fenoménem” letoška, jakým byl Barbenheimer. (13.12.2023)