Bathory

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)

Kde je ten masakr o ženské, která se koupala v krvi? Prý bylinky... pche. Nuda, žádná atmosféra, žádná věc hodná zapamatování. Příběh nedrží pohromadě a z herců opravdu vyniká jen Roden, ti ostatní nepředvádí nic zvláštního, ale ani se kupodivu neztrapňují (dokonce i Upír Krejčí do té minirole seděl :-). Hlavně jsem měl pocit, že je ten film měl spíš tak tři a půl hodiny. Nikdy víc. (13.12.2009)

No, dopadlo to lépe než Jánošík, zaplaťjakubisko za to. Ale ne o moc. Narozdíl od zmíněného zbojníka jsem neměl takový problém Bathory sledovat až do konce, neboť většinu času alespoň bylo co a koho sledovat. Především tedy Annu Friel a Karla Rodena. Díky Brabcově kameře sice nemálo scén působilo, jako by si je režisér půjčil z Kytice nebo ještě hůře z Máje, ale člověk měl alespoň dojem, že do filmu většina z nich patří a že nejde jen o režisérův "Jé, podívejte na ty krásné obrázky" rozmar. Největšími minusy jsou rozhodně "vtipné" postavy mnichů (Bolku, Bolku, ach jo...), otravné sny a halucinace... A Franco Nero. Jeho fanoušci prominou, ale ten tady vůbec být nemusel a nic by se nestalo. Jenže zřejmě bylo třeba lákat na "hvězdná" jména. Nu což. Nakonec mi z toho vycházejí tři lehounce, lehounce nadprůměrné hvězdy. (15.11.2011)

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Na prvý pohľad rozšafný kostýmový epos, ktorý je svižne zostrihaný, lahodí oku a nešetrí krvou a nahotou. Tá epika je však bezzubá a len zúfalo přežúva príliš veľké sústo, ktoré si Juraj na staré kolená odhryzol. Výpravné scény sú smiešne, dobová atmosféra nulová, kamera väčšinou televízna, emócie z čachtickej pôdy nevydolujete ani bágrom. Frielka a Roden sa snažia, ale ostatní herci sú v lepšom prípade do počtu, v horšom vyslovene otravujú. Dôsledkom toho všetkého je, že divák ani na okamih neprijme filmovú realitu. Sledovanie Bathory sa tak mení na 2 hodiny pozorovania televízne nasnímaných hercov v smiešnych parochniach (Vašutove vrkoče vládnu) a pestrofarebných, vypratých kostýmoch, ako pobehujú po skanzenoch ľudovej architektúry a interiéroch pamätihodností, z ktorých niekto na chvíľku odstránil tie kovové stojany s červenými povrazmi a ceduľkami „Zákaz vstupu“. A niekde v rohu tesne mimo záber netrpezlivo postáva zámocký strážnik, štrkoce kľúčmi a čaká, kedy tí filmári konečne vypadnú a on sa bude môcť vrátiť na vrátnicu dopozerať futbal. (11.07.2008)