96 hodín

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)

Skvělá akční podívaná se stokrát obehraným kliše, která ovšem působí vynikajícím dojmem. Liam Neeson se role "zachránce" své dcery ujal prvotřídně a jeho drsňáctví působí přirozeným a nenásilným dojmem. Co také čekat od Luca Bessona, který se ujal produkce a scénáře a společně s režisérem Pierrem Morelem vytvořili svěží dílo, na které se sakra dobře kouká. Doporučuji..... (18.10.2008)

V rámci nejčistších 'akčních filmů pohybu' dokonale efektivní pecka... podobná jako před lety Štvanec. Přebral se bournovský koncept kinetické akce a okamžitého rozhodování hrdiny-profesionála, vyprávění je rozloženo do celovečerní série honiček a potěšení se z kombinace pohybu postav v akci a pohybu informací přeneslo čistě na oživení žánrových konvencí v prvním zmíněném modu. Velmi opojné, velmi důsledné a velmi - fajn. (17.10.2008)

Naivně paranoidní film... Režisér pracoval především s xenofobními předsudky, zlí Albánci a Arabové jsou tak plakátově zjednodušení a americký tatík tak ryze americky správný, že jsem ve výsledku fandil Albáncům a Arabům, aby už ho konečně někdo ,,sejmul". Bohužel se tak nestalo, neboť od začátku je víceméně jasné, jak to všechno dopadne. Jen mi nejde na rozum oněch 86%, takhle nadhodnocený film se vidí opravdu jen málokdy. Tak jen pro pořádek, Liam Neeson se měl pomstít hlavně scenáristovi, neboť on byl mnohem horší než Albánci a Arabové dohromady... (09.06.2010)

Tento film je esenciální a současně maximalizované béčko. Nezabývá se nějakými áčkově odtažitými potížemi s identitou jednoho hezouna, nebo tím, kterak na nového Astona Martina nabalit žhavou modelku, ale naopak naprosto primárními věcmi (které evidentně sousta zdejších komentátorů mylně zaměňuje s primitivními). Únos dcery je zde zasazen do nelítostného prostředí, které ve své drastičnosti a obludnosti je tak neuchopitelné a zneklidňující, že jediným způsobem, jak se s ním vyrovnat je ho přejít – přesně jako hrdina, který s daným systémem může bojovat jen díky tomu, že jde pouze pro svou dceru a nezachraňuje žádné další dívky. To není naivita, ani žánrová zaslepenost, nýbrž bezmocná odevzdanost vůči faktu, že tento systém je tak prorostlý do společnosti, že ho prostě nelze zničit (viz scény ze stavby, zapojení policie a závěr mezi smetánkou). Z tohoto světa nevede jiná cesta, než zářivý happyend, který coby iluze dokáže přebít uchopení se vzpírající realitu. Díky zobrazení kuplířského prostředí, dravému tempu, přímočarosti a realismu (v intencích žánrového filmu) je 96 hodin devastující nejen jako audiovizuální jízda, ale i coby emotivní zážitek. Není tak stylově precizní jako bourneovky, ale díky tomu má mnohem větší účinek. (09.01.2009)