22 výstrelov

Ve chvíli kdy nic nečekáte,můžeté být pouze překvapeni a v mém případě se tohle otřepané klišé projevilo právě u 22 výstřelů.Syrový a poměrně drsný příběh o pomstě,který sice nedisponuje zběsilým tempem,ale mě osobně to vůbec nevadilo.Po všech těch víceméně záporných reakcích sem čekal ještě méně akce a větší rozvlekost,ale skutečnost je naštěstí někde jinde.Jean Reno sice má svoje nejlepší léta za sebou,ale role unaveného mafiána v penzi mu celkem slušela.V rámci francouzské kinematografie,která poslední dobou prochází podobnou "krizí" jako ta česká je to nadprůměr a já jsem spokojen...80% (24.03.2011)

Tohle natočil člověk s nějakou úchylkou. Je to patrně nejbrutálnější francouzský film, co jsem kdy viděl. Navíc natočený stylem, který se mi příliš nelíbil. Když přihlédnu ke scénáři, který není bůhvíjak vynalézavý, nemohu hodnotit nijak vysoko. Možná, kdyby to dostal do ruky jiný režisér, dalo by se z tohoto námětu něco udělat. (03.04.2011)

Ale no tak čekala jsem to horší. Film nestojí za nic, o tom bez debat a je zcela zbytečný. Další z nekonečné řady podobných sr..., který zapadne do pohřebiště dějin, aniž by někoho víc oslovil, oslnil nebo alespoň zpříjemnil část večera. Nuda, nuda, nuda a pitomost čišící na sto honů. Nicméně hudba dobrá a s kamerou jsem také neměla problém. Jean Reno sice nemá skoro co hrát, ale jedna hvězdička navíc za snahu a za to, že to přežil. Ne Charly Matteï, ale Jean Reno osobně. Snad si pro příště vybere lepší projekt. Pevně doufám... Kdyby to byla sr... americká, tak neštěkám, ale moji "Francouzové"? Z toho bych si nakonec snad taky dala králíka na hořčici. Jo a slyšet hned za čtyřmi různými osobami Bohdana Tůmu, to je na panáka k tomu. Na čtyři... panáky. (07.10.2011)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Hrdinové romantických komedií se nutně z podstaty žánru chovají buď dětinsky – v pubertálním hollywoodském vzorci – nebo pošetile – ve zralém britském modelu. Nellis se nejen díky autorce vydala ostrovní cestou Bridget Jonesové nebo Lásky nebeské. Americká klišé neparoduje, ale něžně si s nimi pohrává. Příběh sice není novátorský od poslední výzvy pro mateřství po pletku zralé dámy s mladíkem jako v příbuzných Ženách v pokušení – ovšem právě jim se Perfect Days aneb Dokonalé dny podobají tím, že na rozdíl od hollywoodské sladkobolnosti dovedou důsledně shodit každičkou situaci hrozící sentimentem či melodramatem. (25.05.2020)