Rozchod Nadera a Simin

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí... (22.11.2011)

Rodinné drama dotýkající se obecných vztahových situací, ale lehce přesahující k ožehavějším otázkám náboženství a postavení ženy v islámském světě. Film dokáže být velmi nepříjemný, a to bez použití čehokoliv podbízivého nebo brutálního. Konverzací je tu dosaženo podobně vypjatých momentů jako svého času v Bergmanových Scénách z manželského života. Jednoduché, skvěle zahrané, zručně natočené. Srovnávat s českými filmy ani nemá cenu... (08.07.2011)

Strach, pochybnosti a malé klamstvá môžu niekedy pôsobiť ako malá snehová guľa, z ktorej sa stane lavína. Rozchod je klasická dráma, ktorá by sa síce mohla odohrávať kdekoľvek, ale všade by vzhľadom na miestne zvyklosti a mentalitu mala iné vyústenie, alebo aspoň iný priebeh. Film je zaujímavý aj z technického hľadiska. Mnohokrát sa pozeráme cez rozostrený obraz (napríklad cez rameno) na zaostrený detail tváre, v exteriéroch sa cítime vďaka snímaniu kamery z auta ako v interiéri, málokedy vidíme oblohu a nedozvieme sa ani, ako vyzerá Nadirov dom zvonka. V každom vnútornom priestore sa cítime stiesnene, ako by sme boli súčasťou rodiny. Z tohto hľadiska mi pripadá film vhodnejšie sledovať v kine. Škoda, že som to zmeškal. P.S.: V Iráne všetci jazdia na Peugeotoch, alebo to bol sponzor filmu? (20.10.2012)

Když tenhle film běžel v kinech, s ledovým klidem jsem ho ignoroval - dílem kvůli zemi jeho původu, dílem kvůli tomu, že před ním tehdy nešlo nikam utéct. Když se ovšem po více než 3,5 letech od české premiéry naskytla možnost tento vysoce oceňovaný snímek vidět, zvědavost nakonec zvítězila (člověku to přece jen nedá, když je konfrontován s tou udivující přehlídkou ocenění, které tento film získal) - abych jen seznal, že kdybych ho ignoroval i nadále, o nic bych nepřišel. Snad za to mohla kulturní bariéra, snad moje neochota vyjít filmu vstříc, ale za sebe nakonec nemám problém napsat, že mě ten film nebavil a emočně zcela minul - ze vší té zatvrzelosti, která ze všech postav tohoto filmu dostova chlístá ven, se mi dělalo vyloženě nevolno, protože jsem člověk velmi svolný ke kompromisům, a do situace, která je ve filmu prezentována, bych se nikdy nemohl dostat (díkybohu, chce se dodat, a díkybohu ještě jednou - za to, že tam nemusím žít). A tak, jak se film víc a blížil ke svému závěru, jsem si uvědomil, že toto je přesně ten typ filmu, kde jaksi matně tuším, že normální reakcí na to, co se v něm děje, by asi bylo říct, že je to neuvěřitelná síla, ale osobně jsem to vnímal spíše zastřeně a místo toho se soustředil na nepodstatné píčoviny typu jaktože v tom filmu všichni doprdele jezdí peugeotem 206, jak zde mezi komentujícími jako jediný přede mnou upozornil ve svém komentáři kolega Anderton. A mimochodem, osobně bych se dost zdráhal tento film nazývat "konverzačkou" - to je žánr, který mám až příliš spjatý s euroamerickou filmovou produkcí. Za mě prostě naprosté nepochopení a vyloženě nechuť tento film náležitě docenit, jak by si možná po zásluze (?) zasloužil. Další íránské fimy si už asi budoucnu nechám v pohodě ujít. (13.09.2015)

Ne, nedá mi to. Komentář (protentokrát) pojmu ve stylu (lehké) úvahy. Ve světle skutečnosti, že den před touto projekcí jsem protrpěl snímek s oscarovými? ambicemi http://www.csfd.cz/film/272416-deti-moje/ , tak pokud by se čirou náhodou "zadařilo", pěkně prosím a přitom apeluji (spoléhám) na soudnost všech zainteresovaných, místo plamenných proslovů a srdceryvných děkovaček matkám a otcům, že nebýt nich, nikdy by tu nestáli, (za)strčte hlavy hluboko do.....prdele, s velkým díkem cenu odmítněte, dodejte, že na to jsou tu jiní (povolanější, čti „zaslouženější“) adepti a vy se zavřete doma, zkuste se zamyslet a napsat (inteligentní) scénář nebo min "něco jako scénář". S dovětkem, že se sice za odborníka na cizojazyčné snímky rozhodně nepovažuju, takže vykřikovat něco ve smyslu "jasný kandidát na oscara" si netroufnu, nicméně za nominaci (min tu za původní scénář) bych se MOC přimlouval. Stejně jako v případě zcela jisté („upozaděné“) režie, která ale přesně ví, co chce natočit a jak toho (i) docílit. Ve vzduchu potom nechám poletovat otázku, jak by asi tohle dopadlo, kdyby si to vzala do parády „továrna na sny“ a přišla se svým remakem (čti pohledem na danou problematiku)....p.s. to uživ. J*A*S*M* NE, tohle není cool,cool,cool,co ol (dokonce ani cool,cool,cool,cool,cool) tohle je "pouze" svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země! Nic pravdivějšího (a zcela výstižného) se nedá napsat. Tímto se omlouvám uživ. Marigold, že jsem si dovolil (z)opakovat jeho slova. Společně s Drive N. Refna NEJsilnější (pro mě) filmový (kino)zážitek roku 2011 (byť už ukrajujeme rok 2012), přičemž nebude úplná náhoda, že všem divákům (včetně mě) Bio Oko se nechtělo (dlouho po závěrečných titulcích) zvedat ze sedadel, natož mluvit. S dovětkem, že den po projekci zážitek ještě umocněn. P.p.s. možná to bude znít divně, ale tenhle snímek mě vlil (nabil) neskutečně pozitvní energi(í) (do žil). Děkuji! (16.02.2012)