Rozchod Nadera a Simin

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)

Nejvíc mě překvapilo, že o rozchodu to nebylo skoro vůbec. Spíše šlo o takové "soudní" drama a nefalšovaně detektivní porovnávání výpovědí. Samozřejmě že se najde místo i na náboženské skopičiny, ale velice střídmě. Řešily se tam běžné problémy běžných lidí a Nader byl fakt frajer se železnejma nervama. (15.04.2013)

Vlastně by stačilo tak málo - kdybychom vždycky za všech okolností mluvili pravdu, uznali svou chybu a omluvili se. Stačilo by pochopit toho druhého a říct "Zůstaň, záleží mi na Tobě." Problém je, že to neumíme.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

,,PROSÍM, DONESTE KORÁN“........ /// Simin opouští Nadera. Má k tomu svý důvody (ne, žádnej atentát ani mudžahedín). Určitě za to může i jeho fotřík, kterej žije s tím Němcem (Alzheimerem) a nedivím se, že ji to s nima nebavilo. To jen tak na úvod, protože potom se rozehrává neuvěřitelně zajímavý rodinný drama, se zápletkou tak jednoduchou, že je pro Evropana neuvěřitelný, jak to může bejt u nich komplikovaný. Postupně se přibalujou další problémy a kurevský emoce z filmu pěkně lomcujou i se mnou. Logika Evropana je v prdeli - třeba ten jejich soud (či co to je). Kam se sere Vin Diesel se svojí obhajobou. ZÁKONY NA TOHLE NEDBAJÍ. (Vám povídám, že tohle můžou natočit jen Iránci!). Rozchod, kterej si kvůli hněvu, hrdosti, vině i trestu budou všichni dlouho a dobře pamatovat. I já! (Kdo je větší čurák? Přísahám, že fakt nevím.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá film, kterej se točí podle Iránských zákonů. 2.) Zjistím, jak morálně vychovávaj děti jinde. 3.) Thx za titule ,,EaSy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (18.11.2011)

Intimní rodinné drama ze současného Iránu, uvnitř kterého se skrývá tragický příběh antických rozměrů. Příběh, ve kterém i detail jako jsou nevynesené odpadky, může sehrát roli v dalším osudu postav. Dokonale konstruovaný příběh připomíná svými narativními postupy, hrou s vodítky a diváckými očekáváními spíše detektivku, než vztahové drama. Režisér pracuje s kompozicí záběru v několika plánech a vytváří tak komplexní obraz světa, což napomáhá celkové autenticitě filmu. Pod tíhou íránské teokracie a tradic se odehrává příběh dvou lidí, kteří se po letech společného života odcizí a těžce k sobě hledají cestu zpátky. Tedy situace, se kterou se lehce ztotožní diváci na celém světě, o čemž možná vypovídá i přes padesát filmových cen, které film posbíral. (14.01.2014)