Pianistka

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)

Šokuje mě, že někdo ještě pořád považuje za šokující, že různí lidé mají různé choutky. Filmy se točí o všem možném, tak proč ne o tomhle? Isabelle Huppert je senzační, Annie Girardot jakbysmet. S takovou matkou se ovšem nedivím, že má hlavní hrdinka občas sto chutí vrazit jí drát do zadku...jenže nemůže, tak mučeníčko realizuje sama na sobě. Holt de gustibus non disputandum est... (22.04.2010)

Pianistku považujem za mimoriadny film. Mimoriadny námetom, spracovaním, hereckými výkonmi i nastolenými otázkami. Michal Haneke nenakrúca príjemné, ale spravidla znepokojujúce, pod kožu idúce filmy. Máločo zakrýva, ide priamo k podstate problému a často tak odhaľuje aj to, čo samotný divák o sebe nevedel. Je pravdou, že Pianistka je pomerne zdĺhavý film, ale jeho zdĺhavosť je podľa mňa funkčná a prispieva k hlbšiemu precíteniu zobrazovaného. (12.10.2014)

Syrový existencialistický film se strhující Isabelle Huppertovou v roli masochistické a sociopatické učitelky klavíru. Zkoušel jsem číst i knižní předlohu, ale zvláštní styl psaní Elfriede Jelinekové mi příliš nesedl, zato tohle filmové zpracování její knihy mi přijde dokonalé. Vynikající je také zestárlá Annie Girardot v roli Eričiny matky, která má s dcerou poněkud nezdravý vztah. Úžasné těžkotonážní sexuálně-psychologické drama, ve kterém Isabelle Huppert zahrála postavu deviantní pianistky naprosto geniálně. Tleskám! (10.04.2013)

Obdivuju Isabelle Huppertovou, že vzala takovouto roli v takovémto filmu. Ovšem zhostila se jí skvěle a vlastně nebýt jejího perfektního výkonu, tak by ten příběh ani zdaleka nevyzněl tak "úchylně". Sexuální podtón je místy více než důrazný, ale jak jsem zmínil, pohybuje se spíše v té úchylné rovině. Pokud čeká někdo z diváků výrazně otevřené sexuální scény, dočká se pár tvrdších záběrů, ale celkově je to spíše o erotice myšlenkové a slovní. (09.04.2003)