Učiteľka

Správně, Hřebejk Jarchovský. Taky jsme na gymplu (zač. 1993) měli angličtinářky bývalé kádrovačky s měkkoučkým přízvukem. Šedivý socialismus, o který se tak vehementně snažil Fair Play, zešedl definitivně až tady. Otřesete se hnusem, že tahle doba skutečně byla. Zdá se to jako přeháňka, ale je to pěkně reálné a základní premisa je neuvěřitelně jednoduchá. Zkuste si sebe představit v té SRPŠ třídě řekněme ve skupině těch, co celou dobu mlčeli a šoupali patama. Jste tam? Já jo. Ještě že jsem nemusel chodit na třídní schůzky, já byl tehdy teprve předmět doličný. Lepší Hřebejk, a snad si pan Honza uvědomí, že hlavně proto, že tam není Geislerová. Csongor Kassai k nepoznání od dob Polívkova Žida a čerta. Havelka výbornej. Výborná práce s časovou osou, jakkoliv si to prvních 15 minut myslet nebudete. (04.12.2016)

Spoilery! V době, kdy se nám konečně oficiálně rudá síla tlačí do vlády, jsem shodou okolností narazil na tento milý snímeček pojednávající o krásných časech, kdy se ještě lidé měli moc rádi a když to jen trošku šlo, tak si i vzájemně vypomáhali. Bohužel v této době existovala i celá řada nepřizpůsobivých kapitalistů, kteří hráli každý za sebe a odmítali se podílet na společném pozvedání morálky národa, ba dokonce odmítali pomoci v nouzi bližnímu svému, což častou vyústilo v názorové konflikty, končící často podáním trestních oznámení, které daná osoba vždy podávala pouze pro dobro toho druhého, což ten druhý nikdy nedokázal pochopit a patřičně docenit. Moje rudá ouška potěšilo poslechnout si po delší době líbeznou východniarštinu. Očička mi naopak trošku pozlobili východní "herci". Také to u nás na západě není žádná sláva, ale Slovensko v tomto ohledu za Českem vydatně zaostává. Těžko stravitelný mi přišel i takový lehce kostrbatý styl vyprávění. Trošku to celé připomínalo 12 rozhněvaných mužů. Každopádně moc hezký byl příběh o lidové paní učitelce s hroší kůží, kterou se hanebně snažili vypudit z jejího teplého místečka hanební kapitalisté. Kurvy jedny nevděčné! Že by se nám na stará kolena v Hřebejkovi opět probouzely režisérské vlohy? 4 kousky, leč velice slabé! Nechť jsou Hřebejkovi motivací k navázání dalšími kvalitními kousky. (13.07.2018)

"Nemal by si tak hovoriť o svojej učiteľke. Možno, vo vnútri je to dobrý človek..." Konečne prišiel česko-slovenský film, ktorý je nielen pozerateľný, ale má i myšlienku a divák môže premýšľať ako by reagoval on. Myslím, že česko-slovenská spolupráca vyšla na výbornú. Pre Čechov pravdepodobne málo známa Z. Mauréry zahrala výborne, hneď po nej ma zaujal civilný a uveriteľný Havelka vo výbornej roli. Ten mi strašne pripomína herca M. Krobota. Vadila mi debata medzi rodičmi na ZRPŠ, ktorá nebola veľmi presvedčivá, jednoducho mala rezervy. Príliš uhladená (veď sme v škole!), intelektuálna, nebyť postavy Havelku, Malého a taxikára tak mi príde, že sú tam všetci právnici. Prijal by som hovorové, bežné, jednoducho reálne dialógy zo života. Deti použili slová-"Kretén" a "trtkať"?? Keďže som tú dobu zažil presne v ich veku, tak viem s určitosťou povedať, že takéto slová nikto a tým myslím NIKTO nepoužíval. To sú len drobnosti, ktoré mi trhali uši. Scéna pokusu o samovraždu mala byť minimálne emočným vrcholom filmu,ale nestalo sa. Práve na ňu mali dať tvorcovia dôraz, herecky a emočne pritlačiť, aby to s divákom zamávalo a vedeli sa lepšie vcítiť do role rodičov. Stačilo málo a mohlo ísť o náš najlepší film za dlhé roky, ale i tak veľká pochvala. Film 80%. Mauréry a Havelka 100%. (26.12.2016)

Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. (04.12.2016)

každý, kdo v té době žil, si pamatuje. Já měl v první třídě učitelku, která milovala řezníkovu dcerku, ač se počůrávala a neuměla ani počítat do pěti. Pak na gymplu jsem měl učitelku na ruštinu, která mi dala pětku hned mezi dveřma, jen protože si usmyslela, že stejně nemám hotový úkol. S tím se nedá bojovat, z toho se dá jen vyrůst nebo utéct pryč. Udělal jsem to (04.12.2016)