Nejasná správa o konci sveta

Prvních zhruba deset minut (útok vlků) je naprosto úžasná podívaná, načež se ale z příběhu mimo čas dostáváme do současnosti a nastává více než dvouhodinová nuda (stopáž 154 minut je přehnaná, naštěstí je to kratší, zhruba 140 minut.) s několika odhalenými ňadry a místy dobrou hudbou, ale jinak naprostá ztráta času. (06.08.2008)

Když jsem v době premiéry viděl snímek v kině, udělal na mě nesporně dojem, už jen proto, že zřetelně vybočoval z komerčních kolejí naší kinematografie 90. let. Zařadil jsem si ho do kategorie u nás málo viděného autorského artu, jenže od té doby uběhlo už 16 let, měl jsem možnost zhlédnout předchozí Jakubiskovu tvorbu i nemalý kousek světové kinematografie, takže mám s čím srovnávat a hodnotit. Oceňovaný Fellini, na kterého Jakubisko částečně navazoval, dokázal být v mnoha případech neuvěřitelně manýristický a samoúčelný a nejinak tomu je v případě Jakubiska. Ten má nesporně smysl pro vyhledání vhodných lokací, dokáže podivuhodně kouzlit s kamerou a při své pověsti je schopen oslovit přední herce a shromáždit přiměřený rozpočet. Jenže pro laciný efekt je schopný dopustit logické kotrmelce, nezdůvodnitelné anachronismy a nesmysly, sahá po nanejvýš diskutabilních kvazihercích a ze všeho nejvíc umělecky vykrádá sám sebe z úspěšnějších předchozích dekád. Jako celek působí film pateticky, křečovitě a přehnaně ambiciózně. V některých filmech přehrávají herci, tady přehrává sám režisér, kterému nakonec z jeho díla pod rukama vzniká kýč zaměřený na festivalové publikum. Jeho snaze nenapomáhá ani opětovné obsazení Deany do hlavní role. Velká herečka to nebyla nikdy. Chápu, že rodina musí držet pohromadě a Deaně udělal manžel radost, ale velký film obvykle vzniká z jiných pohnutek. Celkový dojem: 25 %. (01.10.2013)

„Je jedno narodenia. A jedna smrť.“ Strašne divný film! U Jakubiska je to však pochvala. Taká jeho „klasika“: halucinogénna, poetická, drsná, drzá, poburujúca, sexuálna, živočíšna, hravá, vynaliezavá, tragická, vtipná a potom do toho kydne šimpanza. Chápem, že to mnohým nesadne. Aj to, prečo. Ale mne sa práveže toto na Jakubiskových filmoch veľmi páči (a baví). Mimoriadne sa mi pozdávalo z časového kontextu vytrhnuté umiestnenie do doby, ktorá chvíľu vyzerá ako koniec 19. storočia, potom ako spin-off Perinbaby a následne do toho vletí helikoptéra. Opäť: mnohým to určite bude vadiť. Mňa to fascinovalo. Faktom je, že miestami film pôsobí (napriek svojmu na tú dobu monštruóznemu rozpočtu) vizuálne divne (až lacno?). To je v ostrom kontraste s výpravou, ktorá je inak v podstate úchvatná (zbožňujem podobné lesné samoty). Miestami sa dej uberá smerom, ktorý príliš nevyhovoval ani mne a to už bolo naozaj čo povedať. (23.06.2007)

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)

Osudy vesnických obyvatel kdesi daleko v horách. Jakubisko opět hýří fantazií, ale taky přebytkem postav a dějových linií, které diváka zahltí. Děj působí poněkud roztříštěně, ne každý ztráví bizarní Jakubiskův svět, ale mně to vyhovuje. Dočkal jsem se i strhujícího milostného příběhu, krásných záběrů přírody a celé tři hodiny jsem si labužnicky užil. (03.05.2003)