Sedím na konári a je mi dobre

Myslím, že jsem odhalil, v čem tkví umělecké principy (tropy) tohoto filmu. 1, Klíčové je, že pro většinu akcí se využívá jen jedna kamera. A když nastane střih, odehrává se scéna zas trochu někde jinde. To má za následek velice svižný a jakoby zrychlený umělecký dojem a dopad na diváka. Žádná scéna není rozměňována přes více záběrování a pokud přece jen, další pohledy kamery jsou z míst, kde byste je věru nečekali. 2, Film je chronologický, ovšem umělecký vklad tkví v tom, že scény začínají i končí nenadále a neočekávaně, ve stylu balkánské vznětlivosti Kusturici. 3, Film si vypůjčuje styl sovětské montáže. Konkrétně střih z jednoho obrazu na stejný obraz, který je ale zrcadlově obrácen (viz třeba filmy Muž s kinoaparátem, Křižník Potěmkin). To lze pozorovat u minimálně pěti případů. ____ Zajímavé je, jak film vytěsňuje čas a chod dějin na pozadí a zavádí to zpět přes různé znaky a „okolní“ události. Ty ale nesouvisí s hlavními hrdiny. Protože Jakubisko natočil umělecký film, nikoliv však o umění a eskapismu, ale o denním plahočení a paradoxně o zevšednění. (26.08.2008)

Příběh je dobrý, dnes už se to tolik nevnímá, ale v roce 1989 i odvážný vzhledem k chmurnému pohledu na poválečná léta. Požitek kazí postsynchronní dabing především českých herců, Polívka se s tím popral dobře, ale Pavelku i Hrubešovou měli kvůli jiným hlasům radši obsadit pravými Slováky. Obsazení všech rolí je jinak fajn, Deana Horváthová je bezchybná (a taky velmi atraktivní), pobavilo mě obsazení váženého herce Macháčka do role prdící svině pošťáka. Hudba Petra Hapky samozřejmě tradičně dodává momentům silnější vyznění, než se podařilo režisérovi natočit - a to je vlastně i důvod mého slabšího hodnocení, kvůli dabingu a někdy ne úplně jasně pochopitelnému chování postav jsem při repríze nedokázal úplně podlehnout ději a nadšení. (26.02.2023)

"Sedím na konári a je mi dobre" je velice zvláštní snímek. Ze začátku zde máme cynickou válečnou komedii o dvou vysloužilcích, pak válečný film a na konec psychologické rodinné drama. Juraj Jakubisko mezi těmito žánry nepřechází násilně, naopak. Jemně, až láskyplně je kombinuje a proplétá. Bolek Polívka a Ondřej Pavelka byli skutečně dokonalí. Možná jejich nejlepší role (Pavelkova na sto procent). Rovněž potěší i Deana Horváthová coby uvedomelá súdružka a Štefan Kvietik v úloze jedné z obětí komunistické mašinérie. Markéta Hrubešová je sice herečka trochu jiné kategorie, ovšem pro svou roli má jiné přednosti. Při sledování filmu mi bylo hodněkrát do smíchu, hodněkrát do pláče. A to je nejspíš účel tohoto nádherného filmu. (28.10.2007)

Pribeh se odehrava na konci 2.svetove valky a zobrazuje prichod komunisteckeho rezimu. Ustredni dvojici jsou byvaly cirkusak Pepe (vynikajici Bolev Polivka) a vojak vracejici se domu Prengel (Ondrej Pavelka). Jejich osudy se spoji, kdyz se do jejich drzeni cistou nahodou dostanou zlate sperky a pozdeji si zalozi zivnost na peceni prvniku v rozpadlem dome, kam se nastehuje podivinska Ester o kterou oba jevi eminentni zajem. Tragicko-vtipny snimek plny emoci a uveritelnych skutku i pohnutek hercu za dane doby. 70% (31.10.2007)

V létě '89 pro nás tehdejší dvacátníky jeden z nadějných signálů, že ledy tají, že se zase může o nedávných dějinách říkat o něco víc pravdy, kterou jsme tušili za tou oficiální a takto vyslovenou nadšeně hltali. Plus emocionální zásah na komoru. Jakubisko projednou dal celou svou poetiku a filmařskou rafinovanost plně do služeb neelitního, všelidsky sdělného vyprávění, ba i ten Bolek je tu tak báječný hlavně proto, že je přes všechno bolkovské řádění neobvykle herecky pokorný, neuzurpuje si víc prostoru, než kolik jeho postavě patří. Vznikl film dýchající jak dějinami, tak i člověčí potřebou najít si v jejich neúprosném toku prostor pro žití vlastního jedinečného života, film sladký i hořký, vzdorný i smířlivý, jakých se v těch našich československých končinách za celou historii urodilo jenom pár. (16.11.2013)