Amnestie

film od kterého jsem nic nečekal a dokonce sem se ho i trošku bál abych nakonec dostal jeden z nejpovedenějších Česko-Slovenských filmů loňského roku.Amnestie je totiž nejen dobrý film,s dobrými herci,vydařenou před a porevoluční atmosférou,na místní poměry skvělým soundtrackem a dokonce i povedenou akcí.Je primárně filmem,který je v mém vnímaní v současné době mnohem důležitější díky tomu,že připomíná nejen to zač se v oněch letech bojovalo (což už se dnes jakoby zapomnělo),ale taky to hezky ukazuje,že ti hodní kteří byli po revoluci div ne mučedníky taky dokázali být pěkné svině.Snad jen čeští herci mluvící slovensky jsou trochu jako pěst na oko,ale na druhou stranu je to pořád lepší než když se v českých filmech "dabují" zahraniční herci a zní to jako z telenovely...80% (16.05.2020)

Strašně nervná kamera a zběsilý střih ve scénách, které jsou akční už samy ve své podstatě (týká se to mj. dlouhé řádky minut v úvodu), mi udělaly z Amnestie deprimující zážitek daleko víc, než bylo potřeba. Jde o čistě můj subjektivní dojem, se kterým se míjím s představou režiséra, ale ve filmu s historickým tématem (ač tedy z nedávné minulosti) bych se obešel bez onoho pojetí ve stylu akčního thrilleru a taky bez patetických efektů v podobě zpomalených pádů. Jako příspěvek k 30. výročí "sametu" to nebylo špatné, ač roztříštěné v takové spoustě drobných příběhů, se snahou pospájet toho co nejvíc do jednoho celku s občas nepravděpodobnými vztahy. Propuknutí vzpoury ve věznici konfrontované s politickými projevy může působit i trochu jako agitka, ale má to rozhodně dobrou myšlenku o tom, že svobodu si ani v případě změny režimu z totality na demokracii nezaslouží všichni... zvláště když je někdo za mřížemi pro několikanásobnou vraždu. Pokud jde o mé hodnocení, důstojné tři hvězdičky potvrzuje zejména Aňa Geislerová v zralém výkonu v roli napůl invalidní disidentky Miriam a její zajímavý osobní příběh kolem historie se zabaveným obrazem z dílny Josefa Čapka a zestátněného domku (s majitelem, který je sice eSteBák, ale poctivě pečuje o zahrádku a dokáže mít koneckonců pozitivní vztah i k člověku z opačné strany politické barikády). Celkově mi jednou vidět stačilo, ale svůj velký význam tenhle film určitě má. 70% (05.12.2019)

Snímok o tom, ako Havel, idealistický myšlienkar mimo realitu, svojim rozhodnutím prispel k ľudskej devastácii. V prípade amnestií sa prvý krát preukázala jeho absolútna nekompetentnosť, rozhodovať vo vážnych situáciách, pričom bola zároveň prvým varovným signálom pre slovenský národ, že tento jedinec bude rozhodne viac Čechom, ako Čechoslovákom. Tesne pred rozdelením republík, to už bol ostrieľaný politik, ktorý umne “sotil” slovenský štát do hladomoru, pričom to málo čo zanechal na prežitie, rozkradol Mečiar so svojimi hrdlorezmi, respektíve Dzurinda s novým, moderným neduhom, nazývaným aj: privatizácia. Toto sa však na hodinách dejepisu nedozviete, lebo “kultúra” oboch národov v zastúpení hercov či umelcov, štrngajúca kľúčmi na námestí, stála pri tvorbe histórie, ktorou po desaťročia vymývajú mozgy dospievajúcej mládeži. “Amnestia” je absolútne priemerným, filmovým zážitkom, ktorý nedá odpovede na nič konkrétne, akurát poukáže na fakt vnímania slobody ľudmi, ktorí nikdy nemali opustiť vysoké múry “L” väznice. (10.05.2020)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)

Stalo se neuvěřitelné - konečně se narodila působivá výpověď o specificích něžnosti listopadu 1989. Není náhodou, že slovo "komunismus" se tam téměř neobjeví a že řada protagonistů ze zelinářských a řeznických přídavků, občas vtělených do kriminálních zločinců, které přirozeně trestá každý režim, se minimálně vyrovná komunistickým zpravodajským službám. Jednu ze svých nejlepších rolí tu hraje Geislerová, výborný je i Marek Vašut. Absence odbornosti a slušnosti se nedá nahradit frází - jakkoliv motivovanou. Proto je také tato výpověď tak hořká. A jak by jinak vlastně měla vypadat? (22.06.2022)