U Zlatej rukavičky

Uff, ten film (a lokál U zlaté rukavice) je jako kdybyste se na dvě hodiny nakvartýrovali k té nejspodnější spodině, co chodí po světě. Jen alkoholické výpary, pach nemytých těl a hnijících mrtvol. Za realističnost a dokonalé obsazení jsem dala plný počet hvězd. Jinak ale byly chvilky, kdy jsem měla sto chutí film vypnout a pustit si nějakou sladkou americkou love story na spravení chuti. Asi chtělo hodně odvahy dát se do zfilmování příběhu, který se v 70. letech minulého století skutečně stal. Fotky herců a hereček nakonec, u titulků, byly nutností, jinak bych neuvěřila tomu obludáriu. (27.05.2020)

„HAMBURK 1970. ČÁSTI TĚLA NALEZENÁ NA DVOŘE...“ /// Dalo by se říct, že je to celkem silná antifeministická uchylárna plná násilí, chlastu a vulgarit. Občas mám pocit, že film vznikl hlavně proto, aby provokoval. Záběry na hnusáka prožívajícího delirium, ženská s krámama v prdeli místo v rozkroku… no řekněte sami – nechci nikoho odradit, ale dobrou náladu si odsun neodnesete. Záběry jsou nevybíravý a celý je to spíš drsnej humáč než klasickej horor. A nejvíc je cejtit ten smrad. Fakt, ten smrad z jeho příbytku je všude kolem! Atmosférou, ale i vzdálenejma emocema mi to připomíná film HENRY: PŘÍBĚH MASOVÉHO VRAHA (1986). Není tady moc koho litovat (z mýho pohledu je to tady samá kráva a jeden vůl). A vlastně to ani nemá pořádný vyvrcholení. Stejně jako Trierův „JACK STAVÍ DŮM“ (2018) zaujme Fritz Honka fanoušky filmů o sériových vrazích a otrlý publikum. Ovšem ti na konci okamžitě vyjmenují aspoň 3 „drsnější“ nebo zajímavější snímky. Ale abych jen nekritizoval – i tady se najde několik zajímavých scén, na který se bude „s láskou“ vzpomínat. Třeba na song „Einmal Um Die Ganze Welt“ v podání Káji Gotta. Více zde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2016 napsal Heinz Strunka, neznám. 2.) Vybírám si jen holky bez chrupu (nemůžou mi ho ukousnout). A taky s hrbem (fláknu ji do čela a celou noc přiráží…). 3.) Konečně uvidím, že není škaredých žen, jen málo vypitýho alkoholu. 4.) Thx za titule „wauhells“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.10.2019)

Luxusní výprava do doby sedmdesátek mezi spodinu německé společnosti. A také film o sériovém vrahovi konečně tak trochu jinak. Hluboká sonda do duše Herr Hoňky - vyšinutého sexuálně a emočně nenaplněného psychopata, ve kterému alkohol probouzel silné nejenom sexuální, ale především i silné násilnické sklony, což negativně ovlivnilo život postarším šťabajznám, které si krátily večery v nádherném podniku U Zlaté rukavice, který doporučil i sám Mishelin. Přehlídka toho nejdůmyslnějšího hnusu, beznaděje a ztracených iluzí, kde jdou tvůrci až na samou hranu možné představivosti. Tuším, že se mi snad ještě nestalo v rámci filmu tohoto typu, abych si přál a následně byl rád za to, že se některé brutálně nechutné věci odehrávají mimo kameru. Jonas Dassler byl fantastický a zahrál roli zvráceného psychopata naprosto procítěně. Více takhle skvěle zpracovaných témat. Něco takového nemá ve světě filmu obdoby, minimálně co se týče syrovosti a surovosti. (26.10.2019)

Německý režisér Fatih Akin ( Odnikud) nám představuje portrét násilnického sériového vraha, který chová nenávist k ženám a řádil v Hamburku v 70. letech. Jonas Dassler je v roli perfektní a ta poměna sympatického mladíka v slizkého magora díky skvělému make upu je úctyhodná. Film je velmi autentický, natočený retro stylem a odehrává se buď v bytě nebo v místním pajzlu, kde Vám nebude sympatický vůbec nikdo, protože se tam vyskutuje tehdejší odpad společnosti. Hlavní hrdina zabil celkem 4 ženy, avšak vraždy jsou mimo záběr, takže spíš než samoúčelné násilí režisér prezentuje psychologický tlak na diváka a jistou syrovost a špinavost si film rozhodně udržuje už jen díky prostředí či uskladňování mrtvol v bytě. Doufal jsem, že to bude o něco odvážnější, ale i tak pro fanoušky sériových vrahů se jedná o povinnost. 65% (28.08.2019)

Svým dobovým i místním zakotvením, ale především všeobecnou ošklivostí a vyšinutostí postav a prostředí v němž se pohybují, mi "U Zlaté rukavice" silně připomíná Fassbinderův snímek "V roce se třinácti úplňky", jehož míry depresivnosti ovšem nedosahuje ani zdaleka. To vyznívá možná poněkud paradoxně, vzhledem k tomu, jakou kauzu (a to poměrně přesně) ve svém filmu Fatih Akin zpracoval, ovšem "Zlaté rukavici" nechybí odlehčení v podobě bizarně komických scének a humoru, jakkoliv je morbidní a černočerný. Pozoruhodná ilustrace morálního a psychického rozkladu abnormálního jedince a nemilosrdně realistický pohled na samé společenské dno, kde vládne alkohol, deziluze a totální ztráta lidské důstojnosti.. (20.07.2021)