Smrtonosná pasca

„Takto niekoho vytočiť dokáže iba John.“ Klasika akčného žánru ako stvorená na pokojný vianočný čas.  McTiernan s Willisom predstavili nový prototyp akčného hrdinu, ktorý sa na dlhé roky stal vzorom pre ďalších. Po nesmrteľných supermanoch (Norris, Schwarzenegger) ukázali svetu "obyčajného" poldu, zraniteľného, krvácajúceho (!) a schopné cítiť fyzickú bolesť (!). nedokonalého, ale samozrejme práve vďaka tomu uveriteľného. Skvelé je i prostredie nádherného mrakodrapu; aj toto (uzavretý priestor obsadený teroristami, v ktorom sa "zabudol" hlavný hrdina) v najbližších rokoch Hollywood kopíroval (Prepadnutie v Pacifiku, Air Force One). Režisér McTiernan nasadil vskutku ostré, dynamické tempo, v ktorom mu pomáha ako kameraman, tak strihač a samozrejme hudobný skladateľ. Keďže to bol hit (na celom svete 140 miliónov pri akceptovateľnom rozpočte 28), vznikla celá séria. Hoci obecne sa má za to, že žiadne z pokračovaní sa originálu nevyrovnalo, ja mám predsa len o čosi radšej letiskovú dvojku a ani štvorka nebola zlá. Naopak, trojka so Samuelom L. Jacksonom a päťka s McClaneovým synom na mňa nefungovali - a určite nie iba preto, že z toho tvorcovia nečakane urobili buddy movie (čo k postave samotárskeho vlka Johna proste nesedí) a že sa z uzavretých priestorov dostali na voľné priestranstvo (detto). Jednotka je plná v rámci možností realistickej akcie, suchého humoru a výborného hereckého obsadenia (Rickman, Bedelia, VelJohnson). Snímka vznikla podľa knihy Rodericka Thorpa, ktorú adaptovali skúsení akční scenáristi Jeb Stuart (Leviatan, Kriminál, Utečenec) a Steven E. de Souza (48 hodín, Komando) v produkcii Joela Silvera a Lawrencea Gordona. Scenár je plný osviežujúcich nápadov (napr. v jednej chvíli sa záporák vydáva za rukojemníka). (25.12.2004)

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

Do tohohle filmu jsem doslova zabouchlej. Když nespím vedle žádný ženský tak chrápu s tímhle filmem. Nadpozemský akční nářez řídí John McClane takovou rychlostí, že nestihnete vnímat ani všechny barvy původně bilého nátělníku se kterým svou mrakodrapovou akci rozjížděl . Celou dobu mě bylo vnucováno, že nejlepší travení vánoc je žrát zavržděnou rybu, mít radost z ponožek zabelné do barevného papíru strčené pod uřízlej strom odněkud z lesa a zpívat písničky co se hrají jen ten večer. Pak přišel tenhle film, v něm Bruce Willis a přesně na vánoce vystřílel celej mrakodrap, vymlátil všechny co mu přišli do cesty, vykouřil spousty cigár a trousil jednu bombovou hlášku za druhou. Od té doby mě bylo jasné jak traví vánoce pořádný frajeři. "Vítej na mejdamu". "Jsem hovno na tvý košili". "Teď už mám samopal HO- HO- HO" To je jen zlomek alternativních vánočních vět místo každoročních vánočních frází typu: "Ježíšku panáčku..". "Děkuji za dárky, udělali mě velkou radost". " Je mě špatně z bramborového salátu". (17.06.2007)

Tak konečně i já měl tu čest zhlédnout tuhle akční klasiku. Na 5* to z mého pohledu není, buď mi schází to nadšení správného fanouška tohohle žánru, nežeru tolik Willise jako jiní, nebo u mě na rozdíl od ostatních chybí možnost si nostalgicky zavzpomínat. V každém případě jsem se však bavil, nejenom solidním tempem, nenudícím příběhem a občasným humorem, ale nejvíc se mi na filmu líbilo zápolení Johna s Hansem, první z nich velký sympaťák s poněkud vulgárnější mluvou, druhý zas obrovsky charismatický a stylový záporák (to už se úplně nedalo říct o těch vlasatých máničkách, co měl u sebe v týmu). Pravděpodobně se podívám na další díl, min. na porovnání. (17.03.2013)

Moje pocity po shlédnutí jsou velmi podobné tomu, co zažívá u akčňáků POMO (alespoň to tak líčí) ;-) Tedy, Smrtonosná past je IMHO skvěle vymyšlený (gratulace scénaristovi a hercům) napínavý akčňák s hrdinou, který mám daleko do typického modelu supermana a v McTiermanových zemitých režijních otěžích se stává jedním z pilířů žánru. JENŽE! Ne že bych necítil symptatie s hlavním hrdinoou, ne že by se mi nelíbil děj, ale bylo mi vlastně docela jedno co se bude dít dál a jak se McClane k vítězství nakonec prohrabe. Je to problém mnoha akčních filmů a buď jej přebije nějaké velké pozitivum (Bayův nezapomenutelný styl ve Skále), nebo si z nich odnesete pocit, že to bylo sice hodně dobré, ale na maximální hodnocení přeci nedostačující. To je přesně můj případ po zhlédnutí Die Hard. Čtyři a 3/4 ****. (01.09.2007)