Vianočné želanie

Jednoduché a naprosto přímočaré, proto však i docela účinné. Hlavní hrdina jde za jasným cílem (což v řadě moderních pohádek naprosto chybí) a tak jak to bývá, musí po cestě překonat určité překážky, aby nakonec zachránil krále a princeznu, jak to má být. Navíc měli tvůrci celkem šťastnou ruku při volbě jeho představitele, který působí (minimálně na rozdíl od toho tintítka Žita a většiny našich hošanů, s čestnou výjimkou Korunního prince) jako normální mládenec a i toho kováře jsem mu věřil. Chtělo to asi trochu delší cestu a kovář s princeznou potřebovali nutně strávit víc času pohromadě, aby se tam budoval nějaký vztah. Je to tak na tri celé peť. P. S. Opět se potvrdilo, že ty slovenské/koprodukční pohádky bývají obvykle o kus lepší než ty naše. (26.12.2018)

O zakletém králi aneb Oslava průměrnosti. Já s novodobými pohádkami moc nekámoším. Proč? Jsou vesměs hrozně škrobené a nucené, zlo není skutečným zlem, ale jen karikaturou, objevují se tu žvatlající nebo piskvořivé postavy, chemie a vztah mezi princeznami a jejich budoucími je budován mizerně - princezna se zabouchne na první pohled a bez dalšího, aniž by si získal její srdce, se za něj s chutí provdá. Takže po zabouchnutí se do kluka přijde zbouchnutí? Nene, pohádky končívají v pravý čas. Tahle pohádka bohužel všechna tato negativa splňuje do puntíku. Je tu žvatlající skřet, tupá baba Jaga (její smysl tu byl jaký?), poměrně směšný záporák (záporáka nedělají černé mastné vlasy!), achjo achjo. Vaculíkovi ta běloba fakt nesedla, to by musel mít o dost více stařeckých vrásek, nebo žiletkou zkrátit bělý vlásek (jak by zaveršoval ten skřet). To by mě jen zajímalo, kde udělali soudruzi maskéři chybu, hmm? Simona Kollárová je krásná herečka a její putování by mě bavilo víc než slepého kováře. Zapomenutíhodný počin. Žel. (31.12.2018)

Úplně nepochopím vedení ČT, že tohle nedalo na Štědrý večer. Je to vánoční a hlavně stokrát lepší než Zelenkův výplod. Sympatický hlavní pár, ve kterém princezna jen nečeká na záchranu a na klasickou dějovou linku je hezky našroubované něco originálního navíc v podobě slepého Martina. Výprava je na úplně jiné úrovni, i ty triky jsou fajn. Bebjak umí trochu líp. (27.12.2018)

Hele, já vím, že to je v podstatě průměrná pohádka. Ale když si prostě vzpomenu na toho Žita, já prostě nemůžu než Martinovi přihodit jednu extra hvězdu. Budiž pak tahle pohádka aspoň nějakým návodem pro ČT, čemu dávat přednost na Štědrej večer. Protože Vánoční přání / Odvážnej Martin, chápe podstatu slovanské fantastiky, využívá samozřejmě slovanských klišé a přidává k nim další (loupající perníček z Německa, germánskej alp, a tak podobně), ale nesklouzává k jejich zneužívání a prvoplánové "řachandě". Samozřejmě, že Martinův handicap bude nakonec jeho hlavní zbraní, samozřejmě, že svou poctivostí a dobrotou štěstí najde, to není třeba vůbec spoilerovat, a o tom to je. Když se vezme klišé a s úctou se s ním pracuje a přidává se k tomu trocha originality v námětu a trochu poctivé práce za kamerou (psacím strojem, produkčním pultem, počítačovým monitorem...),klišé nikomu nevadí, akceptuje jej a užije si jej. Oproti českému Žitovi, který bez respektu ke slovanské mystice a fantastice vyblil, co mohl, má slovenskej Martin charisma, vypadá jako chlap, má jasný cíl a úkol, nesklouzává k zbytečnému pitvoření, a protože je podpořený filmařem, který se nebojí užít kamerových úhlů, aby navodil v divákovi pocit jakéhosi slepého očekávání, divák Martinovi automaticky přeje a jde na tu cestu do křivé hory s ním. Když se k tomu přidá nádherná krajina, sympatická (ale ne prvoplánově hezounká a hloupounká) princezna a Vaculík jako Gandalf, milerád odpustím i to, že Martin neumí kovat a ani meč nenabrousil jako kovář. Ale čepel nabroušená poctivým člověkem... [A kde tam Spáčilka viděla Mrazíka, to by mě - nulu ze čtvrtý cenový - fakticky zajímalo.] (27.12.2018)

"Mámo, a jak vlastně princezna vypadala ??" - "No jak ?! Měla křivý nos !! A myslím, že jí pod ním rašily fousy.. A kulhala !! A hubená byla, jako koza.." ;) Nutno říci, že Simona Kollárová, jakkoli si vystačila s jedním výrazem a jen jízda na koni zasněženou krajinou z děvčete Popelku, natož Libušku Šafránkovou, neudělá, po dlouhé době platí za castingovou trefu s vpravdě princeznovským kukučem.. To Richard Autner, byť jeho výtečně napsaná postava - rozhodně napříč žánrem - jako jedna z mála oplývá originalitou, si herecky krade celý Bebjakův biják pro sebe.. Biják, rozhodně ne špatný, zato však nesmírně opsaný.. Dušička vykrádá kdeco, bohužel však zejména už tak nablblého Mrazíka, což téhle "vánočce" příliš dobrou službu neudělá.. Netřeba se v dnes již tolik svázaném a vymačkaném žánru dožadovat původnosti, cest k úspěchu rovněž totiž není mnoho, ovšem podobné mixematózy jsou spíše na škodu.. Bebjak se snaží co může, jako by chtěl za svým domovským krimi kreslit tlustou Čáru, daří se mu to ovšem jen napůl.. Většině svých kolegů ovšem s touhle svojí zimní fantaghiriádou ujíždí o dvě délky lokomotivy.. Zelenka může jen tiše závidět, a to ačkoli právě jemu Bebjak naopak vykapsoval šuplíček s lacinými, či spíše ještě laciněji vypadajícími, triky.. (27.12.2018)