Ani vo sne!

Takový klasický český film. Snaží se zde o nějaké vážnější téma, které je v tomto případě spojeno s psychologií, ale ona z toho nakonec vyleze jenom taková jednoduchá moderní romance, která se snaží být ozvláštněna tím, jako kdyby se místy jelo na LSD. A do toho ještě trochu moderního parkuru. Ale kde nic, tu nic. (03.10.2016)

Spíše než romantický, sportovní bych to zařadil mezi psychologické filmy, což nemění nic na tom, že ukázané sportovní výkony jsou oku lahodící ( už dlouho nebyl v českém filmu nějaký vysoký sportovní nárok u představitelů hlavních hrdinů ) ba dokonce skvostné ( to co předvedl hoch v modrém šátku v čase 1:06:20 na zdi odkud ze vzpěru udělal salto vzad - trochu proti fyzikálním zákonům? ) Herecké projevy jsou civilní, trochu mi nesedla ta snová část, ale celkově jiný film než je obvyklé. Hvězdy dávám za originální téma parkouru, výkon hlavní hrdinky, za odvahu jít do teenagerské komedie nekomerčním způsobem a za Kláru Melíškovou. (29.09.2016)

Len málo chýbalo do piatej hviezdičky. Najhoršie sú dialógy, ktoré znejú ako čítané preklady filmov na niekdajšom Polsate. Paradoxne to v mojich očiach filmu neuškodilo. Z urbámmeho prostredia Oukropec vyťažil maximum, snové scény sú zaujímavé a postavy autentické. Vzťahy medzi nimi by mohli byť prepracovanejšie a intímnejšie. Film má 3 veľké plusy: 1. Takýto, hoci povrchný, pohľad na subkultúru sídliskovej mládeže je v Čechách ojedinelý. 2. Oukropec sa touto "poctou Jungovi" v mojich očiach zaradil medzi moderných experimentujúcich českých režisérov, po boku Olma Omerzu. 3. Krátka stopáž zabraňuje tomu, aby divákovi film zovšednel, hoci ten mainstreamový sa asi aj tak nudiť bude. (02.09.2016)

Předně si zaslouží ocenit snaha o žánr v ČR nepraktikovaný a znatelně chybějící, a to ne ve smyslu parkourového filmu, ale teenagerského filmu (nesměšovat s teenagerskými komediemi). Stejně jako německý film "Parkour" i čeští tvůrci využívají sport jako metaforu pro určité životní období i otázky a výzvy s ním spojené. Bez ohledu na to, že parkour jako takový nemá věkové omezení, Oukropec a spol. si oproti německým kolegům vybrali vhodnější paralelu v dospívání a navíc v tématech neopětovaných citů, emocionálních zmatků a definování sebe. Pochybnosti nicméně vyvolává linie snu, která jednak působí trochu neadekvátně k věku hrdinky a vnáší do filmu přílišnou doslovnost a jednoznačnost. Takže současně je funkčním prostředkem s řadou nápaditých prvků, ale zároveň se nelze ubránit pocitu, že tvůrcům slouží jako scenáristická berlička. Obzvláště když v jiných ohledech se jim v realistické linii vyprávění daří spojovat konkrétní symboly s obecnějšími významy (motiv lana). Elementů vyvolávajících ambivalenci a vytrhávajících z jinak stylově vytříbené fikce má film více – především dialogy místy náhle šustící papírem, schematické dějové zvraty (zvrtnutý kotník) či studiové interiéry. Nicméně i k nim můžeme jako protiváhu položit o to výraznější prvky nedořečenosti nebo významově či pro vývoj postav nosné situace. Také mile překvapí koncepční uchopení samotného parkouru, které se nepokouší citovat z hyperefektních performačních videí, ale drží se stylově spíš při zemi, aby ilustrovalo hlavní linii dospívání a ne ji zastiňovalo. A jako finální bonus jsou zde přirození neherečtí představitelé z řad parkouristů, obzvláště pak hlavní představitelka, která postavě dává přirozenost a především fyzickou zdatnost. 7/10 (10.07.2016)

Tenhle film nemá co říct- a teď nemám na mysli fakt, že tu nezaznělo ani jedno souvětí. Jeho jedinou ambicí bylo svézt se na módní parkourové vlně. Nejsem na to odborník, ale Tary podle mě nadělá víc slávy s každým svým dalším pětiminutovým videem na youtubu. Čekatelé na nějakou přidanou hodnotu v podobě atraktivního filmového příběhu vyšli naprázdno a v tom případě nemůže zamýšlenému publiku tahle pro ně nezvyklá stopáž dávat smysl. (04.01.2018)