Cesta do nemožna

Veľmi sa mi páčila vizuálna stránka filmu od začiatočného Star Wars textu až po absolútne úžasnej scenérii Štefánikovej tváre nad obzorom na konci. Neviem či to bol zámer tvorcov, aby všetky tie exteriéry vyzerali tak počítačovo-umelé alebo len animátori precenili svoje sily, každopádne aj tak sa mi tá neprirodzenosť prostredia páčila. Veľmi originálne a svojsky je spracovaný Štefánikov príbeh, čo sa mi tiež páčilo, i keď rozumiem, že nie každému tento štýl sadne (z kinosály odišli 20 minút po začiatku dve slečinky, ktoré sa už nevrátili). U mňa veľká spokojnosť. (02.11.2019)

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)

Vědomě nadhodnocuji, protože taková forma je v českých nebo slovenských filmech něco skutečně nevídaného a i když nevypadá bůhvíjak skvostně (zvlášť někdy je znát, že to bylo dělané na koleně, třeba při požáru domu), i tak to je na naše poměry celkem povedené. Blbý ale je to, že z toho filmu nejdou žádné emoce (natož reálné), o Štefánikovi krom pár obecných věcí nám to neřekne nic (a chvílemi mi trošku přišlo, že se ten film z něj snaží udělat ikonu věčně hodného hrdiny, ale ne skutečného člověka), je to chatrně zahrané a hlavně mě ten film dost nudil, nezaujal a kvůli tomu jsem si z něj nic neodnesl. Jistě, můžete spekulovat, jak moc je to problém můj a jak moc problém toho filmu, ale když je to tak bezemočně natočené, viděl bych to spíš na ten film. A občas to působí i směšně, viz. třeba úvodní titulky jak ze Star Wars. Z kladů pak nakonec zůstane jen forma... Normálně bych dal míň, ale na slovensko-český počin je to originální a v té nekonečné záplavě nejtuctovějších (povětšinou romantických) komedií a politických dramat je to aspoň nějaké osvěžení, ačkoli jen a pouzte v té formě. Hodně slabé 3* (22.12.2020)

Hravé, novátorské, baví víc forma než obsah... Vizuální stránka filmu odkazuje na tvorbu francouzského průkopníka kinematografie Georgese Mélièse, u nějž měl vypravěč příběhu – fiktivní český filmař Otakar Kubánek – pracovat při natáčení filmu Cesta do nemožna. (05.02.2021)

Vopred si musíte ujasniť, že idete na vysoko štylizovaný film, kde sa nesmiete dívať na jeho efekty optikou nejakej technickej kvality. Triky sú husto nedokonalé, ťahajú možno až oči, ale v rámci celku, ktorý pripomína mix Karla Zemana, Wesa Andersona alebo Baza Luhrmana a ďalších, sú nakoniec funčké. Aspoň v rámci domácej kinematografie. Problém je v tom, že postava M.R.Š. by vydala materiálom na 10-dielny seriál, ktorý by bol aj tak dejom poriadne nahustený a táto hodinka a pol aj s titulkami je skutočne pohľad na naše dejiny letom-svetom. (02.11.2019)