Muž so zajačími ušami

To přirovnání k Chvilkám skutečně není úplně mimo, jenže tohle na rozdíl od nich nemá jen solidní rozjezd, ale stejně dobře se to rozvíjí i dál a vše se nezasekne někde ve třetině. Svým způsobem se tu Šulík vrátil v určitých prvcích ke svým začátkům, aspoň svérázností a důrazem na psychologii postav, především té hlavní, ale dbá i na dostatečně představení těch vedlejších a jejich důležitosti, vztahu a ovlivnění vůči hlavní postavě. Ano, ta forma mi sice přijde přehnaně svojská a Šulík zde přichází se zbytečně velkým počtem nápadů, přičemž u některých se mu nedaří je správně zkorigovat, taky to není úplně dotažené a konec taky nemá takovou sílu, jakou by mohl mít. Jenže na poměry současné česko-slovenské kinematografie to má solidně napsaný scénář, podmanivou atmosférou, dobře se zde pracuje s postavami, filmařská stránka je svá a přitom neotravuje, hudba se do toho dost zvláštním, ale přitom naprosto přesným způsobem hodí a už jen kvůli tomu to strčí do kapsy spoustu jiných českých filmů. Včetně těch, které se snaží tvářit jako art, ale nemají na to. Líbilo se mi to a něco mi to dalo - a to o spoustě současných filmů z Čech a Slovenska říct nemůžu. Už jenom kvůli tomu si to podle mě čtvrtou hvězdu zaslouží, i když jen slabou. Každopádně jsem rád, že mě můj nejoblíbenější slovenský režisér opět nezklamal - sice na dost silný zážitek z Tlumočníka tohle nemá ani zdaleka, ale pořád je vidět, že on prostě umí. Btw zařazení mezi komedie mi přijde docela mimo a hlavně strašně mystifikační, protože na základě něj se na tenhle film podívá spousta lidí, pro kterou to prostě není (což nemyslím nijak špatně). Tohle je drama, hlavně drama. 4* (01.01.2022)

Šulík si nakrútil tento film presne tak ako chcel, čo ale v tomto prípade znamená, že pre seba, ešte inými slovami, že jeho novinku pochopí určite menej ľudí, než dúfa. Krobotov ultimátny poker face sa k jeho celkom nesympatickej postave skvele hodí. Film o kríze umelca, ktorý sa ocitá v záverečnej tretine života je možno autobiografický, ale načrtáva témy, ktorým sa mohol venovať viac na úkor tých ďalších. Osobne by som si pozrel napríklad celý film venovaný plagiátorskej kauze, ale zase som pritom, že Šulík urobil film presne tak ako chcel. (02.07.2021)

„Jak vysvětlíš tomu dítěti, kdo je otec?“ „Poviem mu, že padol vo Vietname.“ Film, v ktorom sa prelína reálny život spisovateľa s tým, čo píše. Herci to robia dobre, ale... Nedokázala som sa naladiť na vlnu – skončila som ako pozorovateľ absurdít, bola to presolená polievka. Nasledujúcich monológov, výpovedí je vo filme niekoľko, priveľa. „Nechci být sobec. Snažím se myslet na druhé. Ale né každá pomoc je vítaná a málokterá oceňená. A vůbec, pomoc jako taková, je sporná věc. Proč se mám někomu míchat do života? Příliš velká péče znemožňuje člověku, aby zesílil. Aby našel sám sebe. Někdy mám pocit, že lidé pomáhají druhým hlavně kvůli sobě. Chtějí naplnit prázdnotu ve svém životě.“ (28.12.2021)

Nemůžu si pomoct, ale pan Krobot je pro mě herec jednoho výrazu a jedné polohy. Bavilo mě to v prvních několika filmech, ale už mi to připadá trochu repetitivní a únavné. Tohle byl na mě hodně těžký art plný metafor a podivností, které mi nedávaly příliš smysl. Obrovské množství nominací na Lvy mi nedávaly smysl už vůbec (Mauréry je skvělá, ale nominace za minutu hraní, really?). Tvorba Martina Šulíka (už Tlumočníka jsem protrpěla) mě bohužel nadále míjí velkým obloukem. (27.03.2022)

Od té doby co Miroslav Krobot nepočítá ty vrácené podšálky je loterií, zda se objeví v něčem děsně in zábavném, nebo naprosto mimozemsky mimózním, jako když se chopí režie. Spíše ten druhý případ je tento skoropseudoartový komediální kousek, který mi moc vtipný nepřišel. Jedna hvězda za autorskou odvahu něco takového natočit, ale pro mne byl už odrazující Kaiser, který tam hned na začátku v depresi ukazuje nekonečně dlouho svůj penis. No ani moc nepomůže, když tam Babišová ( ne Monika ) ukazuje prsa. (18.12.2021)