Dobyvatelia stratenej archy

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly (doplněk). Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. První díl jedné z nejlepších dobrodružných sérií všech dob. Indiana kontra nacisti. Made in Spielberg. Trailer: http://www.csfd.cz/film/8650-indiana-jones-a-dobyvatele-ztracene-archy-dobyvatele-ztracene-archy-raiders-of-the-lost-ark/videa/ (22.02.2009)

Ako decku mi to ušlo (čiže nie som oslepený nostalgiou) a vo veku, v ktorom som to prvýkrát videl, mi bol už celý boom okolo tohto filmu srdečne ukradnutý a dosť ma to nudilo. Pamätám si, ako ma to po všetkých tých úžasných recenziách (Cinema 100% a zjavne by dala aj viac, ak by to bolo matematicky možné) a komentároch strašne sklamalo a nechápal som, prečo tomu niekto dáva 100% (a zjavne by dal aj viac, ak by to bolo možné). Inak to nie je zlé, Spielberg je ostatne môj obľúbený osemdesiatkový a deväťdesiatkový režisér, kasting je fajn (ale viac, ako roztopašný Ford, ma bavila divoká Karen Allen) a zjavne sa na ničom nešetrilo (+ atmosféra je magická a je esenciou dobrodružných filmov, úplne rozumiem tomu, že ak toto niekto videl ako puberťák, zrodila sa uňho láska ku kinematografii). Ale proste to nie je moja srdcovka. Naopak, hororová dvojka (ktorá je v skutočnosti prequel) áno. (01.11.2004)

Dobrodruh Indiana Jones, s doktorským titulem schovaným patrně v rukojeti biče, vyrazil na svou první výpravu za cenným artefaktem - Archou úmluvy. Napětí se přitom střídá s humorem a jednoznačným vrcholem filmu je pro mne nezapomunetulená scéna, ve které Indy znechuceně odstřelí bravurního mistra umění mečového. Spousta následovatelů se pokusila přiživit na této legendě a snadno projít vyšlapanou cestičkou, ale nikomu se to příliš nepovedlo. (30.11.2008)

Je zvláštní, že si ze školy nepamatuji žádný vzorce, žádný slohový práce ani historická data, ale naprosto přesně si pamatuji jak sem HO poznal. Stál jsem s babičkou ve frontě do kina na lístky. Ve frontě, která budila zdání, že nemá ani konec, ani začátek. Za komunistů byla totiž "fronta" vlastně takový módní trend doby a tak se lidé přesouvali z fronty na banány, do fronty na americký filmy. Když jsme se s babičkou blížili k pokladně najednou začali vycházet davy lidí z kina. Na ty výrazy v jejich tvářích nikdy nezapomenu, vypadalo to, jako kdyby se všichni vrátili z jiného světa. Můj pohled do tváří lidí, co právě opuštěli kino, přerušil až hlas pokladní v důchodovém věku "nejbližší volný termín je až za týden". Babička tedy koupila lístky a já jsem se těšil, že uvidím americký biják, nic víc, nic míň. Nadešel den D a já si při sestupu do kinosálu všimnul, jak je u šatny připravených mnoho židlí, nechápal jsem , ale neřešil jsem. Pohled do kinosálu mě pak ohromil, první řada se díky přistaveným židlím stala řadou pátou a přes lidi sedící na zemi jsme se s babičkou na naše místa prodírali asi pět minut. Ruch v sále, který byl mnohonásobně vyšší než bylo tenkrát běžné ustal na sekundu přesně, co v kině zhasli světla a pak TO přišlo !!!!!!! Za zvuků geniální hudby Johna Williamse se vynořil ze stínu slunečního svitu INDY, má dětská pusinka se otevřela dokořán, očíčka jen zamrkala a dech se zastavil, v ten okamžik dobrodružství dostalo jméno - INDIANA JONES. Jak jsem tak sledoval cestování ze země do země, zachraňování krásné dívky, objevování všeho nového či tajemného a to vše s humorem a ironickým nadhledem hlavního hrdiny, který v kritické chvíli na otázku "Indy, máš nějaký plán?" odpoví s úsměvem těžkýho frajera "Ne, vše řeším za pochodu:", začínalo mě být jasné, že mým idolem nikdy nebude chlap se svaly až do nebe, ani vítěz formule 1, ani intelektuál co všechno ví a všechno zná. Mým idolem se totiž právě stal chlapík s bičem v ruce, kloboukem na hlavě, dobrodružstvím v krvi a vtipnou hláškou na rtech, mým idolem se stal INDIANA JONES. Film skončil a při východu z kina jsem si všiml jak jeden klučina ve frontě na lístky kouká do mé tváře, zřejmě tam vyčetl, že se právě vracím z jiného světa. (25.05.2008)

Dvě scény (byť by se našla řada dalších), které považuju za zásadní pro docenění "Dobyvatelů ztracené archy", jsou sekvence s letadlem a s ponorkou. První z nich je mastercalass v konstruování akce v prostoru a vyprávění ve smyslu vrstvení informací a detailů, které budou následně zužitkovány pro dramatický efekt a kauzální vývoj scény. Navíc i tato sekvence dokládá herecké přednosti Harrisona Forda, respektive to, jak dokáže prodávat své charisma a současně umocnit komickou podstatu scény svou mimikou a řečí těla. Druhá sekvence mi přijde esenciální pro pochopení celé série jonesovek a jejich sebevědomé práce s brakem. Dělí totiž diváky na dva tábory. Jedni budou zcela nesmyslně řešit, jak se mohl Indy dostat na ostrov s ponorkou. Druzí si užijí genialitu zdejší střihové elipsy, spočívající právě v tom, že na onu otázku vůbec neodpovídá, protože prostě nemusí. V návaznosti na to pak o několik dílů dále první skupina diváků bude ofrflávat scénu s lednicí či přítomnost mimozemšťanů (byť jim nevadí biblické nadpřirozeno prvního a třetího dílu), zatímco protilehlý tábor je ocení jako další projevy toho, jak tvůrci ctí kořeny ságy v brakových filmových seriálech a jejich přímočaré logice a pokleslých elementech. (14.07.2022)